„… Saul oblékl Davida do svého odění…“ 1. Samuelova 17:38
Bible říká: „… Saul oblékl Davida do svého odění… David … Saulovi řekl: ‚Nemohu v tom chodit, nejsem zvyklý.‘ A svlékl to ze sebe. Vzal si do ruky svou hůl, z potoka vybral pět oblázků, vložil je do své pastýřské torby, do brašny, a s prakem v ruce postupoval proti Pelištejci“ (1. Samuelova 17:38-40).
David stál před rozhodnutím, které mělo určit jeho osud. Mohl jít do boje jako Saul, v jeho zbroji, předvádět se s jeho mečem a štítem. Nebo mohl jít do bitvy jako David, pasáček s prakem. Rozhodl se, že v Saulově zbroji ani s jeho mečem do boje nepůjde, a měl k tomu velmi dobrý důvod. On nebyl Saul. Rozhodl se být sám sebou, Davidem, kterého Bůh pro tento úkol povolal, pomazal i vystrojil.
V životě každého z nás bývají chvíle, kdy musíme mít dostatek statečnosti odložit „Saulovu zbroj“. K tomu je třeba mít tu nejvzácnější podobu odvahy, tedy odvahu být sám sebou. Všichni začínáme jako originální osobnosti, příliš mnoho z nás však skončí jako napodobitelé někoho jiného. Místo abychom si vážili své jedinečnosti, příliš často se srovnáváme s druhými a necháváme se zastrašit. Kvůli snaze zapadnout se své originality vzdáváme. Ralph Waldo Emerson v jednom ze svých nejznámějších esejů Sebedůvěra napsal: „U každého člověka během života nastane okamžik, kdy dospěje k poznání, že napodobovat druhé je sebevraždou. Je třeba přijmout sám sebe v dobrém i ve zlém.“ Právě to udělal David, a Bůh mu dal velké vítězství. A totéž chce Bůh i od tebe a pro tebe.