„David vzal Pelištejcovu hlavu, přinesl ji do Jeruzaléma a jeho zbroj uložil ve svém stanu.“ 1. Samuelova 17:54
Pokaždé, když David vstoupil do svého stanu, viděl tam viset Goliášovu zbroj. To pro něj byla svatá připomínka Boží věrnosti a moci, kterou od Boha získal.
Slova „připomínat si“ a jim podobná se v Písmu opakují téměř dvě stě padesátkrát. To má svůj důvod. Míváme tendenci pamatovat si to, co bychom měli zapomenout, a zapomínat, co bychom si měli pamatovat. Proto nám Bůh stále říká, abychom stavěli oltáře nebo si dělali pamětní místa. Jákob postavil oltář v Bét-elu, kde mu Bůh seslal sen, který změnil jeho život (viz 1. Mojžíšova 28:18-22). Izraelci vyzvedli z řeky Jordánu dvanáct kamenů a použili je k postavení oltáře zázraku v Gilgálu, aby jim připomínal, jak pro ně Bůh zázračně rozdělil vody (viz Jozue 4:20-24). Samuel postavil u Mispy oltář vítězství a nazval jej „Eben-ezer“ poté, co Bůh vyslyšel jeho modlitbu, zmobilizoval přírodní síly, a on nadpřirozeným způsobem porazil Pelištejce (viz 1. Samuelova 7:12).
Bez posvátných připomínek bychom mohli zapomenout na duchovní lekce, které jsme se na své cestě naučili. Bible doslova uvádí váhu Goliášova pancíře: čtyřicet kilogramů. Vždy, když David svůj stan složil, aby ho pak postavil jinde, šla s ním i Goliášova zbroj. Proč? Protože si tak denně připomínal Boží věrnost. Zároveň mu to dodávalo sebedůvěru. Ať už budoucnost přinese cokoli, David věděl, že s Boží pomocí to zvládne. Plynou z toho dvě ponaučení: Jestliže to Bůh udělal v minulosti, může to znovu udělat i dnes. A udělal-li to pro Davida, udělá to i pro tebe.
Přístup v audio verzi je možný po registaci nebo přihlášení.