„Proste proto Pána žně, ať vyšle dělníky na svou žeň!“ Matouš 9:38
Když Martin Luther zahájil dílo, z něhož vyrostla reformace, jeho přítel Myconius řekl: „Nejlépe ti mohu pomoct tam, kde jsem. Zůstanu a budu se modlit, a ty budeš pracovat.“
Jedné noci se Myconiovi zdálo, že k němu přistoupil Ježíš a ukázal mu své ruce a nohy, zraněné při ukřižování. Podíval se do očí svého Spasitele a uslyšel, jak mu Ježíš říká: „Následuj mě.“ Zavedl ho na vrchol hory a ukázal na východ. Myconius se rozhlédl a uviděl planinu táhnoucí se od obzoru k obzoru. Byla poseta tisíci a tisíci ovcí, a celé to obrovské stádo se snažil pást jeden muž. Myconius v něm poznal svého přítele Martina Luthera. Potom mu Spasitel ukázal na západ a Myconius spatřil velké pole zralého obilí, které se snažil sklidit jediný žnec. Byl zjevně vyčerpaný, ale pokračoval. Myconius poznal, že je to Martin Luther. „Nestačí, že se jenom modlím,“ řekl, když se probudil. „Je třeba pást ovce a sklízet obilí. Tady jsem, pošli mě.“ Okamžitě svého přílete vyhledal a nabídl se, že bude sloužit v jakékoli roli, kterou mu Luther přidělí.
Bible říká: „Když viděl zástupy, bylo mu jich líto… Tehdy řekl svým učedníkům: ‚Žeň je velká, dělníků málo. Proste proto Pána žně, ať vyšle dělníky na svou žeň!‘“ (Matouš 9:36-38). Jediná „modlitební prosba“, kterou kdy Ježíš vyslovil, byla, aby dělníci vyšli na žeň. A tebe volá, abys byl jedním z nich.
Přístup v audio verzi je možný po registaci nebo přihlášení.