„Lid zůstal stát opodál a Mojžíš přistoupil k mračnu, v němž byl Bůh.“
2. Mojžíšova 20:21
Jediný Mojžíš věděl, jaké to je být v Boží přítomnosti. Věděl, jak zní Jeho hlas a jak vypadá Jeho oslňující sláva. A lidu Izraele zřejmě vyhovovalo to tak nechat. Řekli Mojžíšovi: „Mluv s námi ty…Bůh ať s námi nemluví…“ (2. Mojžíšova 20:19). Obávali se toho, že by jim Bůh mohl říci něco, co nechtěli slyšet? Haló! Když jsi nesplnil poslední sadu Božích pokynů, je obtížné být nadšený Jeho další sadou. Jan píše: „Podle toho víme, že jsme ho poznali, jestliže zachováváme jeho přikázání. Kdo říká: ,Poznal jsem ho,‘ a jeho přikázání nezachovává, je lhář a není v něm pravdy. Kdo však zachovává jeho slovo, vpravdě v něm láska Boží dosáhla svého cíle. Podle toho poznáváme, že v něm jsme. Kdo říká, že v něm zůstává, musí žít tak, jak žil on“ (1. Janova 2:3-6).
Takže vyhovuje ti být pouhým divákem, dívat se, jak Bůh jedná v životech druhých místo toho, abys přijal disciplínu potřebnou k tomu, abys žil v osobním vztahu s Ním ty sám? Chceš Jeho dary a Jeho přízeň, ale ne závazky, které s tím souvisí? Bůh nechce, abys byl zaslepený Biblí, církví nebo jeho požehnáními. Ne, chce, abys ses zamiloval do Něj. On neusiluje o schůzku; On usiluje o nevěstu! Chce někoho, kdo se Ho bude držet, až chození s Ním bude obtížné. Jsi dnes připraven „nasadit si ten prsten“ související s tímto závazkem?