Prostě služ (3)

26 Lis 2014 Kategorie: Každodenní zamyšlení

„Myslí-li si někdo, že je něco, a přitom není nic, klame sám sebe.“ Galatským 6:3

Odborník na vůdcovství Harvey Mackay ve své knize „Jak plavat se žraloky a zůstat přitom naživu“ napsal o Philipovi Pillsburym, muži ze slavné mlynářské rodiny: „Chyběly mu tři konečky prstů, neklamný znak mlynářského tovaryše, i když možná trochu neobratného. Philip Pillsbury měl mezinárodní pověst znalce kvalitních potravin. Pro armádu ale byla podstatná jeho pověst muže ochotného dělat těžkou, špinavou práci. A můžete si být jisti, že o tom každý věděl.“ Jestliže chceme následovat Ježíše v jeho stopách, musíme být zaměřeni na službu, ne sami na sebe. Častým důvodem, proč schválně neděláme některé věci, je náš dojem, že je neumíme udělat tak dobře jako jiní. Přijali jsme filosofii dokonalosti a udělali si z dokonalosti modlu: pokud něco nemůžeme dělat dobře, nebudeme to dělat vůbec. Jenže nedokonalá služba je vždycky lepší než ty nejlepší nevykonané záměry. Pokud nejsi ochoten na začátku dělat věci nedokonale, nikdy se nepohneš ze startovní čáry. Téměř všechno, co děláme, děláme ze začátku špatně. Tím se učíme. Božím plánem vždycky bylo zapojit co nejvíce lidí, ne nechat všechno řídit několika odborníky. I nejlepší lidé dělají chyby. Je to způsob jak získáváme znalosti a rozvíjíme svůj charakter. Bible varuje: „Myslí-li si někdo, že je něco, a přitom není nic, klame sám sebe“ (Galatským 6:3). Někdy jsi povolán, abys vystoupil nahoru a sloužil těm, kteří jsou v autoritě. Jindy jsi povolán, aby ses sklonil a sloužil potřebným. Tak či onak, Bohu můžeš sloužit pouze tehdy, když jsi ochoten dělat to, co od tebe chce.

Prostě služ (2)

25 Lis 2014 Kategorie: Každodenní zamyšlení

„… ale kdo se mezi vámi chce stát velkým, buď vaším služebníkem.“ Ma­rek 10:43

Pilát měl moc zprostit Ježíše jakékoliv viny. Místo toho ale požádal o nádobu s vodou a umyl si nad celou záležitostí ruce. Tím vyjádřil svůj postoj, že s tím nechce mít nic společného. Mnoho lidí se chová stejně. Ježíš je jiný. Večer před svou smrtí požádal o nádobu s vodou a umyl učedníkům nohy. Učil je: „… kdo se mezi vámi chce stát velkým, buď vaším služebníkem“ (Marek 10:43). Petr protestoval, protože umývání nohou bylo v domácnostech na Blízkém východě povinností nejnižšího služebnictva, a on byl přesvědčen, že je to pod Ježíšovu důstojnost. Catherine Marshall napsala: „My, učedníci, máme být služebníky. V tom sdílím Petrům názor. Jenže Ježíš mu odpověděl: ‚Jestliže tě neumyji, nebudeš mít se mnou podíl‘ (Jan 13:8). To je ohromující a úžasná myšlenka. Pokud nedokážu uvěřit, že mě Ježíš tolik miluje, dokud ho nepřijmu vírou jako svého služebníka stejně jako svého Boha, pokud si nejsem jistá tím, že usiluje o moje dobro, pak s ním nemohu žít v přátelství.“ To je v naprostém protikladu s filozofií tohoto světa, kde všichni chtějí vést, ale nikdo nechce sloužit. Ale být jako Ježíš znamená být služebníkem, protože on sám sebe tak nazýval. Nikdy neměj natolik vznešené cíle, aby tě zaslepily vůči potřebám lidí kolem tebe. Jestliže nebudeš mít srdce služebníka, budeš v pokušení používat svůj dar pro osobní zisk nebo se budeš vyhýbat oblastem, které ti budou připadat pod tvou úroveň. Ale jediný způsob, jak sloužit Bohu, je sloužit těm, které on miluje.

Prostě služ (1)

24 Lis 2014 Kategorie: Každodenní zamyšlení

„… služte v lásce jedni druhým.“ Galatským 5:13

Bill Wilson buduje nedělní školy v nejhorších oblastech New York City. Během své služby byl pobodán, postřelili ho a někteří členové jeho týmu byli zabiti. Jednoho dne za ním přišla nějaká žena z Portorika, která jen s obtížemi mluvila anglicky, a řekla mu: „Prosím, chci dělat něco pro Boha.“ Bill odpověděl: „Dobře, jezděte každý týden s jiným autobusem nedělní školy a prostě milujte děti.“ Žena tedy jezdila různými autobusy – Bill jich má tucty – a milovala děti. Po několika měsících navázala vztah s jedním malým chlapcem. Řekla Billovi, že už nechce autobusy střídat, a zůstala v tom jednom. Chlapec každý týden jezdil do nedělní školy se svou sestrou. Seděl té paní na klíně a ona mu neustále opakovala: „Já tě miluji a Ježíš tě miluje.“ On ale byl úplně potichu. Až jednoho dne se najednou otočil a k jejímu úžasu vykoktal: „Já tě také miluji!“ Potom ji objal. To se stalo v neděli o půl třetí odpoledne. V půl sedmé večer byl tento chlapec nalezen mrtvý v popelnici pod požárním schodištěm. Jeho matka jej ubila k smrti a tělo hodila do kontejneru. „Miluji tě a Ježíš tě miluje.“ To byla jedna z posledních slov, která ten malý chlapec ve svém krátkém životě slyšel – z úst Portorikánky, která jen s obtížemi mluvila anglicky. Bill říká: „Kdo z nás je připraven ke službě? Kdo z nás ví, co má dělat? Ani vy, ani já to nevíme. Já jsem ale jednou běžel k oltáři, tam jsem dostal trochu ohně, a pak jsem prostě šel. Stejně to udělala i ta žena, která neuměla pořádně anglicky. A stejně to můžeš udělat i ty.

Jak jednat s konfliktem ve sboru

23 Lis 2014 Kategorie: Každodenní zamyšlení

„Blaze těm, kdo působí pokoj…“ Matouš 5:9

Gary Fenton říká, že konflikt ve sboru se hodně podobá zápasu v těžké váze – není zdaleka tak bolestivý, jak to vypadá! Jako vedoucí musíš umět rozlišovat zdánlivě podobné věci:

  1. Neshoda a konflikt. Ke konfliktu dojde, když se jedna skupina zasekne a není schopna ustoupit. Například dva neústupní členové sborové komise měli ráznou diskusi. Druhého dne ráno se s nimi setkal znepokojený pastor, aby společně „vyžehlili“ názorové rozdíly. Zeptal se jich, zda jsou připraveni ustoupit, nebo jestli jim jejich žhavá debata z předchozího večera brání jít dál. Po zralé úvaze oba přiznali, že i když se jejich večerní diskuse podobala pouliční rvačce, bylo to spíš jako televizní show: dobré divadlo, kdy rozehřátí účastníci nedokáží přestat!
  2. Smíření a řešení. Řešení znamená přijít s odpovědí. Není nutné dojít ke shodě, ale je třeba přivést lidi ke vztahové jednotě. Některé záležitosti nebudou nikdy vyřešeny, ale lidé se přesto mohou usmířit. Při hledání řešení se učíš dělat kompromisy a nacházet střední cestu.
  3. Být pokojný a být tvůrce pokoje. Jeden pastor se odmítl angažovat ve sborovém sporu a vůbec nechodil na setkání staršovstva. Svou nepřítomnost ospravedlňoval „touhou být pokojný“. Ale být pokojný a být tvůrce pokoje není totéž. Tvůrci pokoje nesedí nečinně, jsou v centru dění a pokouší se usmířit strany. Jsou to lidé, kteří se nebojí riskovat, jsou ochotní vstoupit do šarvátky s otevřeným srdcem. Proto ti, „… kdo působí pokoj … budou nazváni syny Božími“ (Matouš 5:9).

Choď v odpuštění

22 Lis 2014 Kategorie: Každodenní zamyšlení

„Blaze milosrdným, neboť oni dojdou milosrdenství­.“ Matouš 5:7

Německý filozof Schopenhauer přirovnával lidské pokolení k dikobrazům choulícím se k sobě v zimní noci: „Čím je venku chladněji, tím více se k sobě choulíme, abychom se zahřáli. Ale čím jsme si blíž, tím víc se vzájemně zraňujeme svými ostrými bodlinami. Nakonec se jedné zimní noci začneme jeden druhému vzdalovat, touláme se samotní a zmrzneme ve své osamělosti.“ Jaké je řešení? „A odpusť nám naše viny, jako i my jsme odpustili těm, kdo se provinili proti nám“ (Matouš 6:12). Prezident Ronald Reagan tomu rozuměl. Po atentátu na otcův život v roce 1981 jeho dcera Patti Davis vyprávěla: „Následujícího dne mi otec řekl, že ví, že jeho fyzické uzdravení je přímo závislé na jeho schopnosti odpustit Johnu Hinkleymu. Ukázal mi, že odpuštění je klíčem ke všemu, včetně fyzického stavu a uzdravení, a dal mi tím příklad křesťanského myšlení.“ Možná máš stará zranění od rodiče, jenž tě zneužíval, od partnera, který tě podváděl, nebo z podnikání, v němž se ti nedařilo. Nebo máš zranění čerstvá: zapomněli tě povýšit, máš nesplacený dluh, děti, které zapomněly, že existuješ. Ať je to cokoliv, musíš se rozhodnout. Buď to překonáš, nebo začneš oplácet. Necháš se uzdravit, nebo začneš nenávidět. Osvobodíš se od toho, nebo si budeš držet zlost. Zlost umožňuje čemukoliv, co tě užírá, aby tě to pohltilo. Zapaluje oheň, rozdmýchává plameny a obnovuje bolest. Zamysli se nad tím: přinesla ti zlost úlevu? Kdybys dnes stál u hrobu člověka, jenž ti ublížil, byl bys svobodný? Je to sporné. „Blaze milosrdným, neboť oni dojdou milosrdenství“ (Matouš 5:7), protože zažili ještě větší milost: Boží milost a odpuštění, které je klíčem k jejímu pochopení.

Modli se za to

21 Lis 2014 Kategorie: Každodenní zamyšlení

„Proč se mi tohle děje?“ 1. Mojžíšova 25:22, B21

V Bibli čteme: „Hospodin ho vyslyšel a Rebeka, jeho žena, počala. Když se však děti v jejím lůně mačkaly, řekla: ‚Proč se mi tohle děje?‘ A tak se šla ptát Hospodina a Hospodin jí řekl: ‚Ve tvém lůnu jsou dva národy; dvojí lid se z tvých útrob rozdělí. Jeden lid bude silnější než druhý a starší mladšímu bude služebník.‘“ (1. Mojžíšova 25:21–23, B21). I když je tvá vize od Boha, budeš kromě časů víry prožívat i období i strachu. V jedné oblasti můžeš mít jasno, ale tvé zkušenosti mohou způsobit zmatek v oblastech jiných. Co dělat, když to nastane? Udělej to, co udělala Rebeka: přines to v modlitbě před Pána. Rebeka se ptala: „Proč se mi tohle děje?“ Stává se ti, že uprostřed úspěchu začneš cítit strach a máš zlou předtuchu? Říkáš si, co se to s tebou děje, když všechno jde tak dobře, a ty přesto máš obavy? Dosáhl jsi určitého úspěchu a po dlouhém, těžkém zápase do sebe věci začínají zapadat. Ale místo toho, abys byl šťastný, cítíš zklamání, protože neprožíváš radost a naplnění, které jsi očekával. Ve skutečnosti prožíváš obavy z toho, co by se v budoucnosti mohlo pokazit. V každém příběhu o úspěchu najdeš kapitoly o nejistotě. Když to přijde, musíš svůj zmatek přinést před Pána. Požádej ho o pomoc s vnitřním konfliktem, který prožíváš, a pros ho o pokoj ohledně vize, kterou ti dal. A pamatuj, že bez ohledu na to, čeho všeho jsi dosáhl, úspěch tě může uspokojit jen omezeně. Proto sebevětší úspěch nesmí ve tvém životě převzít Boží místo.

Žárlíš?

20 Lis 2014 Kategorie: Každodenní zamyšlení

„… žárlivost je jako kostižer.“ Přísloví 14:30

Křesťanská pedagožka Henrietta Mears řekla: „Když se člověk zaměří na pomoc svému podřízenému, nemá čas žárlit na člověka, který je nad ním.“ Doktor Seuss napsal stovky příběhů pro děti. Jeden z jeho nejznámějších je o Grinchovi; je to kreslená postavička, která tolik žárlí na druhé, že se nakonec sama vnitře sžírá. To je pro žárlivost typické. Zaměřuje se na druhé, ale nakonec ničí tebe. Bůh požehnal králi Saulovi a pozvedl ho z anonymity na nejvyšší pozici v Izraeli. Ale když David zatočil s Goliášem a získal obdiv lidí, Saul se začal cítit nejistý a ohrožený. Místo toho, aby se radoval, že mu Bůh poslal Davida na pomoc, byl čím dál rozhořčenější a stal se „od onoho dne“ Davidovým nepřítelem (viz 1. Samuelova 18:9). Bible varuje: „Mírné srdce je tělu k životu, kdežto žárlivost je jako kostižer“ (Přísloví 14:30). Žárlivost je zhoubná; když ji nebudeš kontrolovat, zničí všechny vztahy ve tvém životě. Otráví tě tím, že se budeš srovnávat s druhými. Okrade tě o radost a spokojenost. Učiní z tebe nevděčného a sebestředného člověka. Začne ti připadat, že Boží zdroje nejsou dostatečné na to, aby Bůh mohl žehnat druhým a ještě i tobě. Saula jeho žárlivost stála trůn, rodinu, úctu v očích lidí a nakonec i život. Nedovol, aby žárlivost takto ničila tvůj život. Čiň pokání, než tě okrade o tvé povolání. Bůh z nás učinil své děti, i když si to nikdo z nás nezasloužil. Proto když cítíš, že žárlíš na požehnání někoho jiného, pros Boha, aby ti připomenul, kolikrát požehnal tobě – i tehdy, když sis to nezasloužil.

Změň svou reakci!

19 Lis 2014 Kategorie: Každodenní zamyšlení

„Panovník Hospodin je moje síla. Učinil mé nohy hbité jako nohy laně…“        ­Abakuk 3:19

Rozpadají se ti životní jistoty? Je tvá finanční situace nejistá, kariéra, na níž jsi pracoval, se hroutí, zdraví selhává a lidé, jimž jsi důvěřoval, tě zklamali? Nikdo taková období nemá rád, ale čas od času je prožíváme všichni. Takové situace prověří tvé reakce. Když se začaly rozpadat věci, na něž spoléhal, musel prorok Abakuk začít rozlišovat mezi tím, co je skutečně důležité, a co je pouze dočasné. Takové přehodnocení musíme v určitém okamžiku udělat všichni. Abakuk řekl: „I kdyby fíkovník nevypučel, réva nedala výnos, selhala plodnost olivy, pole nevydala pokrm, z ohrady zmizel brav, ve chlévech dobytek nebyl, já budu jásotem oslavovat Hospodina … Panovník Hospodin je moje síla. Učinil mé nohy hbité jako nohy laně, po posvátných návrších mi dává šlapat“ (Abakuk 3:17–19). Abakuk si uvědomil, že nad některými věcmi nemá žádnou kontrolu. Proto se rozhodl kontrolovat své reakce a radovat se v Pánu bez ohledu na to, co se děje, a čerpat sílu od Boha, aby mohl „šlapat po posvátných návrších“. Co se můžeš od Abakuka naučit? To, že si můžeš vybrat! Můžeš se rozhodnout chválit Boha nezávisle na tom, jak s tebou život zachází. Bůh neslibuje, že od tebe vzdálí nepříjemné situace; ale zaslibuje, že tě jimi provede. Proto změň svou reakci a začni Boha chválit za jeho věrnost, za spasení, za své zdraví, za své přátele a rodinu a za všechna ostatní požehnání, která ti dal. Když budeš hledat důvody, proč se radovat, najdeš je!

Více naslouchej, méně mluv

18 Lis 2014 Kategorie: Každodenní zamyšlení

„… ať je rychlý k naslouchání…“ Ja­kub 1:19

Když budeš mluvit místo naslouchání, dostaneš se do potíží. To hezky ilustruje následující příběh. Dvě husy se připravovaly na cestu na jih, když se jich žabák zeptal, jestli by mohl letět s nimi. Husy nevěděly, jak by to mohl udělat. „Jednoduše,“ řekl žabák. „Vy dvě budete držet klacek mezi zobáky a já se za něj zavěsím pusou.“ Tak odletěli. Když se lidé podívali nahoru, obdivovali jejich týmovou práci. Cesta jim rychle ubíhala, dokud někdo dole nezakřičel: „Výborný nápad! Kdo na to přišel?“ Tehdy žabák otevřel pusu a zakřičel: „Jáááááááá!“ Pokaždé, když otevřeš pusu, má to následky! Proto se nauč naslouchat. Plútarchos řekl: „Upovídaní lidé nikomu nenaslouchají, protože stále mluví. První zlo, které postihne ty, kdo neumějí být potichu, je fakt, že nic neslyší.“ Když nasloucháš, aniž bys potřeboval dávat najevo své vědomosti nebo aniž bys vyjadřoval svůj názor, svědčí to o kvalitě charakteru, která je projevem zralosti. Larry King jednou řekl: „Každé ráno si připomínám, že nic z toho, co dnes řeknu, mě ničemu nenaučí. Jestli se chci něco naučit, musím se učit skrze naslouchání.“ Ježíš byl úžasný posluchač a výsledkem bylo to, že přitahoval lidi jako magnet. Nepochybně byly chvíle, kdy byl unavený a nechtělo se mu – ale stejně naslouchal. Když si učedníci dělali starosti a farizeové reptali a dělali problémy, Ježíš se soustředil na důležité věci. Naslouchal, mluvil a lidé jej následovali. Naslouchání je často efektivnější než mluvení. Ve skutečnosti v každé konverzaci nastane okamžik, kdy potřebuješ méně mluvit a více naslouchat. V takových chvílích slyšíš nejen to, co říkají druzí, ale i to, co ti říká Bůh!

Tvrdá práce

17 Lis 2014 Kategorie: Každodenní zamyšlení

„… a lidem slouží ochotně, jako by sloužili Pánu.“ Efezským 6:7

Jeden příběh vypráví o žokejovi, který vyhrál více závodů než kdokoliv jiný. Když se jej ptali, jak to dokázal, řekl, že před každým závodem šel do stáje a četl svému koni tuto báseň: „Růže jsou rudé, fialky modré; z koňů, kteří prohrají, udělají lepidlo!“ Naštěstí Bůh s námi takto nejedná! Ale protože byl prvním zaměstnavatelem ve vesmíru, jeho Slovo má mnoho co říci o zodpovědnosti a odměně za tvrdou práci: „Otroci, poslouchejte své pozemské pány s uctivou pokorou a z upřímného přesvědčení jako Krista. Nejen naoko, abyste se zalíbili lidem, ale jako služebníci Kristovi, kteří rádi plní Boží vůli a lidem slouží ochotně, jako by sloužili Pánu … Vy páni, jednejte s otroky také tak a zanechte vyhrůžek. Víte přeci, že jejich i váš Pán je v nebesích, a ten nikomu nestraní“ (Efezským 6:5–9). Andrew Carnegie má několik rad pro vedoucí:

  1. Organizuj. Dávej si pozor, abys vždycky měl správného člověka na správném místě.
  2. Deleguj zodpovědnost. Nepředávej zodpovědnost jenom částečně. Dej muži nebo ženě plnou autoritu k práci, na kterou jsi je najal, a potom jim dej svobodu ji použít.
  3. Dohlížej. Nedostaneš to, co očekáváš; dostaneš to, na co dohlédneš.
  4. Oceňuj. Dobré zaměstnance je obtížné najít. Pokud si chceš udržet ty, které máš, oceňuj a odměňuj jejich úsilí.

O SPKD

Slovo mělo v historii vždy mimořádný význam. Sloužilo nejen jako základní mluvený nebo psaný prostředek pro vyjádření lásky, ale stávalo se i nástrojem pro prosazování vlastních ambicí a mocenské síly. V současné konzumní společnosti, žijící spíše ve virtuálním světě než na pevných a skutečných hodnotách, se funkce slova velice rychle mění. Slovo ztrácí na závaznosti, mizí rovina mezi pravdou a lží a nedodržet dané slovo zase tak moc nevadí.

I přesto zde máme Slovo, které je vždy pravdivé a věčně platné. Bible – Boží Slovo je darem od Boha, který nám ukazuje svoji velikou lásku a proměňuje Slovem životy lidí. Stejně tak nám Boží Slovo často poradí ve sporném okamžiku našeho života, jak se správně rozhodnout. Boží Slovo dává život, Boží Slovo uzdravuje, Boží Slovo dává pokoj.

Dopřejte si tedy na našich stránkách každodenní zamyšlení nad Božím Slovem a nechte ho proudit do svého srdce.

Nechť přinese pokoj a radost vám všem.


Odkazy na weby s ikonou

Víra, křesťanství, náboženství