Když tě pomlouvají (2)

4 Čvc 2015 Kategorie: Každodenní zamyšlení

„Není-li už dřevo, uhasne oheň, není-li klevetník, utichne svár.“ Přísloví 26:20


1) Pokud je to nutné, konfrontuj pomlouvače. V případě, že viníkem je křesťan, postav se na tento verš z Písma: „Když tvůj bratr zhřeší, jdi a pokárej ho mezi čtyřma očima; dá-li si říci, získal jsi svého bratra“ (Matouš 18:15). Tvým cílem při konfrontaci není dokázat dotyčnému, že on se mýlí a ty máš pravdu. Jde o to přinést smíření a zachovat jednotu Boží rodiny. Dávej pozor, jakým tónem mluvíš: „Hněváte-li se, nehřešte. Nenechte nad svým hněvem zapadnout slunce“ (Efezským 4:26). Drž se faktů. Nesnaž se je používat k obraně, ale snaž se najít řešení, které zastaví pomluvy a napraví škody. Pokud je viník ochoten uznat svůj díl viny, buď připraven odpustit. Pokud není, stejně mu odpusť – kvůli sobě samotnému a kvůli Bohu. Pamatuj, že i když nebude důvěrným přítelem, může nadále zůstat tvým bratrem nebo sestrou!
2) Nedovol, aby pomluvy snížily tvou důstojnost. Pokud je tvá sebeúcta závislá na tom, co říkají druzí, budeš se cítit sražený pokaždé, když tě někdo poníží. Tvoje sebeúcta musí vycházet z toho, co o tobě říká Boží Slovo. V Bibli máš ujištění, že bez ohledu na svou nedokonalost jsi ten, koho Bůh „… vykoupil z rukou protivníka“ (Žalm 107:2), koho „skrze Ježíše Krista přijal za syna“ (viz Efezským 1:5), a že jsme v něm všichni „… dosáhli Boží spravedlnosti“ (2. Korintským 5:21). Soustřeď se na to, jak tě hodnotí Bůh, a navzdory názorům druhých buduj „… svůj život na přesvaté víře…“ (Juda 20).
3)    Nesuď druhé podle zpráv založených na fámách. Ať už pomluvy stojí na pravdě nebo na lži, jejich záměrem je vždycky „ničit“ (viz Jan 10:10). Nepracuj pro satana!

Když tě pomlouvají (1)

3 Čvc 2015 Kategorie: Každodenní zamyšlení

„Proradný člověk vyvolává sváry a klevetník rozlučuje důvěrné přátele.“        Př­ísloví 16:28


Bulvární tisk, televizní talk show a donašeči jsou živi z pokrmu pomluv. Ve skutečnosti na tom pravděpodobně všichni neseme svůj podíl. Ať už se pomluvy zakládají na pravdě, výmyslu nebo kousku z obojího, nedělá je to o nic méně zraňujícími. Přestože společnost je považuje za poměrně nevinné, Bůh je staví na stejnou úroveň jako „… sváry, řevnivost, vášně, neurvalost, pomluvy, donašečství, nadutost, zmatky“ (2. Korintským 12:20). Co tedy můžeš dělat, když jsi terčem pomluv?
1) Pokud je to možné, ignoruj je. Lidé, kteří pomluvy šíří, cítí uspokojení, když tě vyvedou z míry. Takže čím víc se budeš rozčilovat, tím víc budou pomlouvat. Nereaguj v hněvu, to je jen přikládání polínek do ohně. „Není-li už dřevo, uhasne oheň, není-li klevetník, utichne svár“ (Přísloví 26:20).
2) Pokud je to vhodné, uveď vše na pravou míru. Pomluvy mohou napáchat spoušť a zlomit srdce. Takže pokud jsi schopen uvést věc na pravou míru, možná dokážeš zabránit katastrofě. Nechtěj ale všem vyprávět, že víš, „jak to doopravdy bylo“. Tím jenom přiložíš do ohně, zvětšíš zájem veřejnosti a přikrmíš nezdravé choutky. Šalomoun řekl: „Řeči klevetníkovy jsou jak pamlsky, sestoupí až do nejvnitřnějších útrob“ (Přísloví 26:22). Stáhni se a polož si otázku, kdo je ve tvém životě opravdu důležitý. Potom se těmto lidem snaž všechno vysvětlit. Až na to přijde, oni sami tě obhájí před druhými. V mnoha případech jejich slova vyzní objektivněji než tvá. Pokud se pomluvy zakládají na pravdě nebo na částečné pravdě, nepopírej je, ani se nevymlouvej. Opravdoví přátelé vždycky odpouštějí a brání své přátele. Pomlouvači pak zpravidla najdou šťavnatější drby, přejdou k něčemu jinému a nechají tě být.

Dobře zestárnout

2 Čvc 2015 Kategorie: Každodenní zamyšlení

„Já sám až do vašeho stáří, až do šedin vás budu nosit. Já jsem vás učinil a já vás ponesu, budu vás nosit a zachráním.“    I­zajáš 46:4


Marian Diamod, odborník na problematiku stárnutí, zjistil, že záměrně vyvolávané stimuly udržují mozek zdravý a funkční.
Při jednom experimentu měla jedna skupina laboratorních potkanů potravu volně dostupnou, zatímco druhá skupina měla před miskami s jídlem umístěné překážky. Potkani, kteří museli překonávat překážky, se naučili řešit problémy dovedněji než ti, kteří se k jídlu dostali pohodlně. Čím méně problémů potkan zakusil, tím rychleji to s jeho mozkem šlo z kopce. Vědci také zjistili, že když umístili dvanáct potkanů společně do jedné klece a vystavili je překážkám, jejich mozky se vyvíjely lépe, než když zvířata musela čelit stejným problémům v izolaci. Ke stejným výsledkům výzkumníci dospěli i v případě, kdy stejný pokus zopakovali s potkany, kterým bylo šest set dnů a více (to je věk odpovídající asi šedesáti letům u člověka). Potkani se dožili dokonce osmi set dnů.
V dalším pokusu se vědci rozhodli projevit hlodavcům lásku. Potkani byli vystaveni stejným výzvám jako v předešlém pokusu, potom je ale výzkumníci vzali do rukou, hladili je a laskavě na ně mluvili. Říkali jim: „Ty jsi ale roztomilý potkan,“ nebo něco podobného, co byste řekli potkanovi. Zvířata z tohoto experimentu překonala hranici osmi set dnů, a nejen to. Ve věku devět set čtyři dny byli potkani stále živí, a navíc se dále rozvíjeli. Důvodem bylo to, že se u nich vyvinula větší psychická odolnost v náročných podmínkách, protože byli součástí komunity, zatímco izolace působila snižování schopností mozku.
Základním závěrem je, že k dobrému zestárnutí potřebuješ Bohem danou výzvu, lásku a dobré vztahy.

Učení se a růst

1 Čvc 2015 Kategorie: Každodenní zamyšlení

„Moudrému dej a bude ještě moudřejší, pouč spravedlivého a přibude mu znalostí.“     Přísloví 9:9
Jeden anonymní básník napsal:
„Pokud jsi schopen začít den bez kofeinu, pokud dokážeš fungovat bez léků na povzbuzení, pokud se umíš vždycky radovat a nevšímat si bolesti, pokud si nestěžuješ a nenudíš lidi svými problémy, pokud můžeš jíst každý den stejné jídlo a být za ně vděčný, pokud umíš pochopit, když jsou tvoji milovaní příliš zaneprázdnění na to, aby ti věnovali trochu času, pokud dovedeš odpustit kamarádovi nedostatek ohleduplnosti, pokud jsi schopen přehlédnout, když ti, které miluješ, si na tobě vylévají vztek v situaci, kdy něco nefunguje a není to tvoje chyba, pokud dokážeš přijmout kritiku a obviňování, aniž by ses rozčílil, pokud jsi ochoten ignorovat kamarádovo omezené vzdělání a nikdy ho neopravovat, pokud odoláš a nejednáš s bohatým kamarádem lépe než s chudým, pokud dokážeš čelit světu, aniž bys lhal a podváděl, pokud jsi schopen překonat napjatou situaci bez lékařské pomoci, pokud se umíš uvolnit bez alkoholu, pokud můžeš usínat bez léků, pokud jsi schopen říci upřímně z hloubi svého srdce, že nemáš předsudky vůči lidem jiného vyznání nebo barvy pleti, náboženství nebo politického přesvědčení, potom jsi, můj příteli, téměř tak dobrý jako tvůj pes.“
Téměř, ale ne úplně! Tato slova jsou věnována dvěma typům lidí. Předně milovníkům zvířat, a pak těm, kteří se chtějí učit a chtějí růst: „Moudrému dej a bude ještě moudřejší, pouč spravedlivého a přibude mu znalostí“ (Přísloví 9:9).

Koloběh!

30 Čer 2015 Kategorie: Každodenní zamyšlení

„Každý ať dává podle toho, jak se ve svém srdci předem rozhodl…“    2. Korintským 9:7


V Bibli stojí: „… kdo štědře rozsévá, bude také štědře sklízet. Každý ať dává podle toho, jak se ve svém srdci předem rozhodl, ne s nechutí ani z donucení; vždyť ‚radostného dárce miluje Bůh‘. Bůh má moc zahrnout vás všemi dary své milosti, abyste vždycky měli dostatek všeho, co potřebujete, a ještě vám přebývalo pro každé dobré dílo…“ (2. Korintským 9:6–8).
Když budeš dávat podle Božích pokynů, vrátí se ti víc. Až to pochopíš, vyvolá to revoluci ve tvém přístupu k dávání. Pavel nemluví o lidech, kteří se snaží zbohatnout, ale o „radostných dárcích“, kteří chtějí přispívat na Boží záměry. Říká, že dávat je nejen bezpečné, ale že je to i cesta k většímu požehnání. To je obzvláště dobrá zpráva pro neochotné dárce: pokud se totiž něčeho vzdáš, může ti to připadat jako ztráta. Ale přispívat na Boží dílo neznamená ztrátu. Je to investice s garantovaným výnosem. Rolník, který seje, o své semeno nepřijde; získá úrodu.
Dokážeš si představit, že by se nějaký rolník modlil: „Bože, dej mi úrodu. Důvěřuji ti, že budeš jednat, ale osivo si pro všechny případy raději nechám.“ Děláš to tak? Pokud ano, mám pro tebe pár dobrých zpráv. Budeš-li štědře rozsévat, vezme si tvé finance na starost Bůh. Umíš si pro sebe představit bezpečnější situaci? Bible nás ujišťuje: „Duše štědrá bude nasycena…“ (Přísloví 11:25). Když dáváš, umožňuješ Bohu, aby ti dával ještě víc. To zase umožňuje tobě, abys dával ještě víc, a tak to jde pořád dokola! To je Boží koloběh.

Stáhni se, abys získal

29 Čer 2015 Kategorie: Každodenní zamyšlení

„… Ježíš … odešel opět na horu, zcela sám.“ Jan 6:15


Tajemství úspěchu spočívá v poznání, kam tě Bůh povolal a k čemu tě obdaroval. Jakmile tyto dvě věci objevíš, předej všechno ostatní jiným nebo to nech být. Není to snadné, protože lidé si budou činit nárok na tvůj čas a energii v oblastech, které neodpovídají tvému povolání. Zjisti si, které činnosti tě od něj odvádějí, a pokud nejsou zásadně důležité, opusť je. Pak si zjisti, které ti dodávají energii a nabíjejí tě; z těch učiň podstatnou součást svého života.
Možná ti připadá, že na tvůj čas je kladeno příliš nároků. Nikdo nebyl zaměstnanější než Ježíš. Jan o jeho pracovní zátěži vypovídá: „… mnoho … Ježíš učinil; kdyby se mělo všechno dopodrobna vypsat, myslím, že by celý svět neměl dost místa pro knihy o tom napsané“ (Jan 21:25). Jak Ježíš dokázal vydržet vysoké tempo a nevyhořet? Znal tajemství duchovního odpočinku a obnovy. Jan zapsal: „Když Ježíš poznal, že chtějí přijít a zmocnit se ho, aby ho provolali králem, odešel opět na horu, zcela sám“ (Jan 6:15). Slovo „opět“ nám ukazuje, že Ježíš se pravidelně stahoval před davy do ústraní, aby se modlil, zvažoval své plány, priority a načerpal energii.
Rozuměj: aby tvá služba druhým byla účinná, musíš se naučit být v dostatečné míře sám se sebou. Romanopisec Louis Auchincloss řekl: „Jediná věc, která člověka drží, je energie; a co jiného je energie, než mít rád život?“ Pokud si dokážeš vybojovat chvíle na to, co ti dodává energii, získáš rezervy, z nichž budeš moci čerpat, až nastane čas dávat jiným.

Jsi v bouři? (2)

28 Čer 2015 Kategorie: Každodenní zamyšlení

„Kdo to jen je, že ho poslouchají větry i moře?“ Matouš 8:27


Matouš zaznamenává: „I přistoupili a probudili ho se slovy: ‚Pane, zachraň nás, nebo zahyneme!‘ Řekl jim: ‚Proč jste tak ustrašeni, vy malověrní?‘ Vstal, pohrozil větrům i moři; a nastalo veliké ticho. Lidé užasli a říkali: ‚Kdo to jen je, že ho poslouchají větry i moře?‘“ (Matouš 8:25–27).
Ježíše a to, co pro tebe může udělat, nikdy doopravdy nepoznáš, dokud s ním neprojdeš bouří. To je důvod, proč Bůh plánuje bouře jako součást tvé cesty. Ježíš se ptal: „Proč jste tak ustrašeni, vy malověrní?“ (Matouš 8:26). Učil nás, že strach z nás bude vysávat život a bude vysoušet naši radost. Pokud tvůj život ovládá strach, stává se tvým bohem bezpečí a hledáš život bez rizika. Ale ti, kdo jsou naplnění strachem, nemohou hluboce milovat, protože láska je riskantní. Nemohou dávat chudým, protože, lidově řečeno, v dobrodiní není záruka návratu. Strach jim brání i snít. Co když se jejich sny roztříští a spadnou z nebe? Není divu, že Ježíš tolik bojuje proti strachu. V evangeliích je asi sto dvacet pět Kristových přikázání. V jednadvaceti z nich nařizuje „nebát se“. Druhé nejběžnější přikázání, milovat Boha a bližního, se objevuje pouze osmkrát.
Pokud můžeme podle množství na něco usuzovat, pak je strach podle Ježíše jedním z našich největších problémů. Proto jeho nejčastější výrok zní: „Neboj se.“ A říká to dnes i tobě. 

Jsi v bouři? (1)

27 Čer 2015 Kategorie: Každodenní zamyšlení

„Vtom se strhla … bouře…“ Matouš 8:24


Matouš vypráví o Ježíšovi: „Vstoupil na loď a učedníci ho následovali. Vtom se strhla na moři veliká bouře…“ (Matouš 8:23–24).
Řečtina má pro výraz „veliká bouře“ jedno slovo – „seismos“. Seismolog zkoumá zemětřesení a seismograf je měří. Bouře, v níž se učedníci ocitli, jimi tedy musela hluboce otřást. Plyne z toho důležité ponaučení: když vstoupíš na palubu s Ježíšem, neznamená to, že se nikdy neocitneš v bouři. Ježíš řekl: „Ve světě máte soužení“ (Jan 16:33). I když nám Ježíš zaslibuje ochranu a zdar, budeme se muset ještě vypořádat s věcmi jako je nemoc, nedostatek a strach. Je tady ale rozdíl: nevěřící čelí bouřím bez Krista, zatímco ty jako věřící jimi procházíš s jistotou, že všechno dopadne dobře, protože Ježíš je na palubě. Znamená to, že nikdy nezakusíš panický strach? Kéž by tomu tak bylo! Ale není. Při pohledu na stále se zvětšující vlny a spícího Spasitele se učedníci ptali: „Mistře, tobě je jedno, že zahyneme?“ (Marek 4:38). Proto je strach tak zhoubný: rozežírá naši důvěru v Boží dobrotu. Rozpoutává roj pochybností. Otupuje tvou paměť.
Do té doby učedníci svědčili, že Ježíš „… uzdravoval každou nemoc a každou chorobu v lidu“ (Matouš 4:23). Strach vytváří formu duchovní „částečné ztráty paměti“. Zakaluje ti vzpomínky na zázraky. Zapomínáš, co Ježíš vykonal a jak je Bůh dobrý. To je důvod, proč nesmíš živit své pochyby, ale svou víru v Boží Slovo. Bouří tě totiž provede jedině víra. 

Užívej si stáří

26 Čer 2015 Kategorie: Každodenní zamyšlení

„… ještě v šedinách ponesou plody…“ Žalm 92:15


Věk je pouhé datum v kalendáři; na čem záleží, je postoj. Někdo je v devětadvaceti starý, jiný v dvaadevadesáti mladý.
Larry King jednou dělal rozhovor s Ty Cobbem, jedním z největších hráčů baseballu všech dob, kterému tehdy bylo sedmdesát. Zeptal se ho, kolik myslí, že by asi dal zásahů, kdyby dnes ještě hrál. Cobb, pálkař, jenž měl za celou kariéru průměr 366 zásahů za zápas (což je dodnes rekord), odpověděl: „Kolem 290, možná 300.“ King se zeptal: „To kvůli cestování, noční hře, umělému trávníku nebo novému povrchu hřiště?“ „Ne. To proto, že je mi sedmdesát!“ řekl Cobb.
Vyšší věk přináší tři výhody:
1) Jsi tolerantnější. Zapadl jsi v životě do tolika výmolů, že když do nich dnes vidíš padat druhé, podáváš jim rychleji pomocnou ruku. Tím, že jsi přežil porážky a šel dál, jsi získal kvalifikaci k posilování a povzbuzování druhých, kteří s něčím bojují.
2) Jsi pokornější. Jeden muž, jenž právě oslavil zlatou svatbu, prohlásil: „Člověk je vždy tak mladý, jak se cítí, ale málokdy je tak významný.“ Uvědomuješ si, že svět se nezastaví na tvůj povel nebo kvůli tvému rozmaru, a tím se stáváš realističtějším. Během tohoto procesu nalézáš pokoj.
3) Vážíš si času. Spisovatelka Margaret Deland řekla: „Jakmile se na něco budeš cítit příliš starý, udělej to.“ Začni se ptát sám sebe: „Když ne já, tak kdo? Když ne teď, tak kdy?“
Můžeš stát na zaslíbení v Písmu: „… ještě v šedinách ponesou plody, zůstanou statní a svěží…“ (Žalm 92:15). Takže vyskoč z pohovky a vyraz!

Bůh veškeré útěchy (2)

25 Čer 2015 Kategorie: Každodenní zamyšlení

„Jako když někoho utěšuje matka, tak vás budu těšit.“ Izajáš 66:13


Když procházíš soužením, připomínej si:
1) Boží útěcha je skutečná. Pamatuješ si na chvíle z dětství, kdy jsi býval smutný a bál ses? Vzpomínáš, jaká to byla úleva, když se objevila maminka? Boží útěcha je ještě skutečnější než tehdejší maminčina. „Jako když někoho utěšuje matka, tak vás budu těšit“ (Izajáš 66:13). Bohu na tobě záleží ještě víc než tehdy v dětství tvé mamince. „Cožpak může zapomenout žena na své pacholátko … I kdyby některé zapomněly, já na tebe nezapomenu. Hle, vyryl jsem si tě do dlaní…“ (Izajáš 49:15–16). Když potřebuješ útěchu, můžeš s Bohem vždycky počítat!
2) Utěšitel žije v tobě. Ve chvíli utrpení nám Bůh připadá vzdálený a nedostupný. To ale není pravda! Ježíš vyřešil obavy svých učedníků jednou pro vždy: „… já požádám Otce a on vám dá jiného Přímluvce, aby byl s vámi na věky…“ (Jan 14:16). Duch svatý, jenž v tobě navždy zůstává, je ti blíž než vzduch, který dýcháš. Je schopen, ochoten a připraven tě potěšit. Někdy ti třeba připomene verš z některé písně, básně či kázání, které jsi slyšel. Až to udělá, věř, že je to od něj a opakuj si: „Bůh veškeré útěchy ve mně navždy přebývá!“
3) Písmo přináší útěchu. Apoštol nám připomíná, „… abychom z trpělivosti a z povzbuzení, které nám dává Písmo, čerpali naději“ (Římanům 15:4). V depresi se ti možná nechce číst Bibli, ale překonej to. Přinese ti to útěchu, po níž prahneš.

O SPKD

Slovo mělo v historii vždy mimořádný význam. Sloužilo nejen jako základní mluvený nebo psaný prostředek pro vyjádření lásky, ale stávalo se i nástrojem pro prosazování vlastních ambicí a mocenské síly. V současné konzumní společnosti, žijící spíše ve virtuálním světě než na pevných a skutečných hodnotách, se funkce slova velice rychle mění. Slovo ztrácí na závaznosti, mizí rovina mezi pravdou a lží a nedodržet dané slovo zase tak moc nevadí.

I přesto zde máme Slovo, které je vždy pravdivé a věčně platné. Bible – Boží Slovo je darem od Boha, který nám ukazuje svoji velikou lásku a proměňuje Slovem životy lidí. Stejně tak nám Boží Slovo často poradí ve sporném okamžiku našeho života, jak se správně rozhodnout. Boží Slovo dává život, Boží Slovo uzdravuje, Boží Slovo dává pokoj.

Dopřejte si tedy na našich stránkách každodenní zamyšlení nad Božím Slovem a nechte ho proudit do svého srdce.

Nechť přinese pokoj a radost vám všem.


Odkazy na weby s ikonou

Víra, křesťanství, náboženství