Pastore, připrav své srdce

21 Říj 2014 Kategorie: Každodenní zamyšlení

„Tu jsem se vrhal před Hospodina, čtyřicet dní…“ 5. Mojžíšova 9:25

Jeden kazatel byl zvyklý připravovat si kázání písemně slovo za slovem. Fungovalo to dobře, dokud si jednou v neděli nezapomněl poznámky. Obrátil se tedy ke sboru a řekl: „Ráno jsem si zapomněl vzít poznámky, tak se teď musím modlit a spolehnout se na Pána. Ale na večerní shromáždění se připravím lépe.“ Úsměvná historka, že? Ale když se to stane doopravdy, už na tom nic úsměvného není. Milý pastore, svou schopností mluvit můžeš na lidi udělat na chvíli dojem, ale dlouhodobý vliv tvá slova budou mít jen tehdy, když budou inspirovaná Duchem svatým. Schopnost měnit lidská srdce je víc než výše tvého platu; tak neupadni do léčky svého ega, nebo vyšumíš jako šumák! Studuj Kristův život. Než si vybíral učedníky, chodil po vodě nebo sytil zástupy, trávil hodiny na modlitbách. Takže aby sis mohl vybrat správné spolupracovníky, sytit v neděli ráno stádo nebo „chodit po vodě“ a dělat pro Boha velké věci, musíš se soustředit na přípravu svého srdce, nejenom kázání. Možná namítneš, že jsi takový lidový člověk. To je dobré, ale co máš předat, to potřebuješ dostat od Boha. Jinak nebudeš schopen říct nic, co by do životů lidí přineslo skutečnou změnu. Nebo řekneš, že jsi spíš na projekty. Jenže jestli nebudeš trávit čas s Bohem, zapleteš se do věcí, ze kterých se nebudeš moci dostat. Tomu by ses měl vyhnout. Mojžíš řekl: „Tu jsem se vrhal před Hospodina, čtyřicet dní a čtyřicet nocí jsem se vrhal před něho, protože Hospodin řekl, že vás vyhladí“ (5. Mojžíšova 9:25). Jak to dopadlo? Bůh národ nejen ušetřil, ale dokonce mu požehnal. Takže, pastore: připrav své srdce!

Odpusť jim a nech to být!

20 Říj 2014 Kategorie: Každodenní zamyšlení

„… modlete se za ty, kteří vás urážejí a pronásledují…“ Ma­touš 5:44, ČSP

Postoj neodpuštění ti může bránit dostat se v životě dál. Je tedy načase vzít to vážně a odpustit těm, kteří tě zranili. Možná tě napadne, že potom by z toho vyšli beztrestně. Ale vůbec ne! Bůh je bude soudit, on je k tomu kompetentní, ty ne. Pamatuj, že ti, kdo tě kritizují, jednají na základě omezených informací. Bůh ale zná pravdu a ve svém čase se s tvými protivníky vypořádá. Když se snažíš sám sebe hájit a dokázat jim, že nemají pravdu, vstupuješ na území, které patří výlučně Bohu. Bible nás nabádá: „Nikomu neodplácejte zlým za zlé. Vůči všem mějte na mysli jen dobré. Je-li možno, pokud to záleží na vás, žijte se všemi v pokoji. Nechtějte sami odplácet, milovaní, ale nechte místo pro Boží soud, neboť je psáno: ‚Mně patří pomsta, já odplatím, praví Pán.‘ Ale také: ‚Jestliže má tvůj nepřítel hlad, nasyť ho, a má-li žízeň, dej mu pít; tím ho zahanbíš a přivedeš k lítosti.‘ Nedej se přemoci zlem, ale přemáhej zlo dobrem“ (Římanům 12:17–21). Satanovým cílem je úplně tě spoutat a připravit o pokoj. Nenahrávej mu, nespolupracuj s ním! Kristus, tvůj vzor, se modlil za ty, kteří mu zatloukali hřeby do rukou: „Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí“ (Lukáš 23:34). Tvoji nepřátelé se možná považují za chytré, ale často jednají v nevědomosti. Neodplácej jim, tím by ses snižoval na jejich úroveň. Odpusť jim a nech to být.

Ujmi se vlády nad svým životem

19 Říj 2014 Kategorie: Každodenní zamyšlení

„… Ježíš … odešel opět na horu, zcela sám.“ Jan 6:15

V Bibli je zaznamenán příběh: „Když Ježíš poznal, že chtějí přijít a zmocnit se ho, aby ho provolali králem, odešel opět na horu, zcela sám. Když nastal večer, sestoupili jeho učedníci k moři, vstoupili na loď a jeli na druhý břeh do Kafarnaum … Moře se vzdouvalo mocným náporem větru. Když veslovali asi pětadvacet nebo třicet stadií, spatřili Ježíše, jak kráčí po moři a blíží se k lodi; zmocnil se jich strach. On však jim řekl: ‚Já jsem to, nebojte se!‘ Chtěli jej vzít na loď, a hned se loď ocitla u břehu, k němuž jeli“ (Jan 6:15–22). Všimni si tří věcí:

  1. Ježíš si zachoval kontrolu nad situací. Lidé mu chtěli plánovat život. Nezní ti to povědomě? Když nastala taková situace, „… odešel opět na horu, zcela sám“ (Jan 6:15). Nepřehlédni slovo „opět“. Trávení času s Bohem, to bylo něco, co dělal pravidelně. A co ty?
  2. Ježíš vyvolal kritiku. Když tě dav chce udělat „králem“, bývá pro tvé ego těžké odejít. Ale Ježíš to udělal. Nemohl dopustit, aby mu lidé vnutili svou vůli a vlastní programy. Proč? Protože jeho cílem bylo konání Boží vůle. Nic jiného.
  3. Společenství s Otcem plnilo Ježíše radostí. Z noční modlitby vyšel natolik posílen, že měl moc chodit po vodě a podmanit si bouři. Jestli chceš v životě uspět, je tu jen jeden zdroj, z něhož můžeš čerpat sílu a vedení: Bůh.

Chceš se ujmout vlády nad vlastním životem? Tady máš návod!

„… po krátkém utrpení vás obnoví, utvrdí, posílí a postaví na pevný základ.“        1. Petrova 5:10

Stavba Šalomounova chrámu trvala sedm let. Číslo sedm v Písmu symbolizuje zúplnění. Pokud jde o tvé „postavení“ v Kristu, nejsi dnes o nic méně spasený, než budeš, až jednou staneš v nebi. Když Ježíš zvolal: „Dokonáno jest“ (Jan 19:30), dokonal vše, co bylo nutné pro tvé smíření s Bohem. Slovo „dokonal“ znamená, že už nic neschází. Pokud skládáš svou důvěru v Ježíši, Bůh tě vidí právě takto. Dává-li ti místo v Kristu, pak jsi v něm i ty dosáhl plnosti (viz Koloským 2:10). Možná si říkáš, že ale pořád ještě hřešíš. V Bibli ale stojí: „Na odhalené tváři nás všech se zrcadlí slavná zář Páně, a tak jsme proměňováni k jeho obrazu … mocí Ducha Páně“ (2. Korintským 3:18). Rozumíš tomu? Duch svatý denně působí ve všech oblastech tvého života a formuje tě do Ježíšova obrazu. Konečný Boží plán pro tebe je větší, než dokážeš pochopit. Juda napsal: „Tomu pak, který má moc uchránit vás před pádem a postavit neposkvrněné a v radosti před tvář své slávy … buď sláva, velebnost…“ (Juda 1:24–25). Všimni si slov „tomu … který má moc.“ Takže to je něco, co dělá Kristus pro tebe, ne něco, co děláš pro sebe ty sám. Jedním z nástrojů, které Bůh používá, aby u tebe dosáhl dokonalosti (zralosti), jsou problémy. Petr napsal: „A Bůh veškeré milosti, který vás povolal ke své věčné slávě v Kristu, po krátkém utrpení vás obnoví, utvrdí, posílí a postaví na pevný základ“ (1. Petrova 5:10). Možná to chvíli potrvá, ale dostaneš se tam!

„… v něm jste i vy společně budováni v duchovní příbytek Boží.“ Efezským 2:22

Ježíš žije v každém, kdo je součástí jeho církve: „… patříte k Boží rodině. Jste stavbou, jejímž základem jsou apoštolové a proroci a úhelným kamenem sám Kristus Ježíš. V něm je celá stavba pevně spojena a roste v chrám, posvěcený v Pánu; v něm jste i vy společně budováni v duchovní příbytek Boží“ (Efezským 2:19–22). Božímu srdci není nic tak blízké a drahé, jako jeho církev. Vždyť Písmo říká: „… Kristus (si) zamiloval církev a sám se za ni obětoval…“ (viz Efezským 5:25). Jeho největším zájmem a jádrem jeho věčného záměru je: „… aby … bylo … skrze církev dáno poznat jeho mnohotvarou moudrost…“ (Efezským 3:10). Zajímá tě, jak se můžeš stát členem Kristovy církve? Církev je rodina; musíš se do ní narodit. Proto řekl Ježíš Nikodémovi: „Musíte se narodit znovu“ (Jan 3:7). Do církve se nedostaneš tak, že potřeseš rukou kazateli, vyplníš členský lístek nebo poskytneš dar na stavební fond. Bible přikazuje: „Proto přijímejte jeden druhého, tak jako Kristus … přijal vás“ (Římanům 15:7). Jakmile jsi přijal Krista a on tebe, jsi „uvnitř“. Možná nemáš tak proměněný charakter, jako jiní ve tvé církvi, ale Bůh tě v dobré víře vidí jako krví omytého, s nebem svázaného člena své rodiny. V Bibli je zaznamenáno: „… Pán denně přidával do jejich společenství ty, které povolával ke spáse“ (Skutky 2:47). Když tě k církvi připojí on, pak není na zemi nikdo, kdo by tě mohl odpojit!

„… Hospodin … pozvedne korouhev (štít na obranu)…“ Izajáš 59:19, přel. z angl.

Všimni si, za co se Šalomoun modlil při zasvěcování chrámu: „Bude-li v zemi hlad … budou-li ho v zemi jeho bran sužovat nepřátelé či jakákoli rána a jakákoli nemoc … Vyslyš z nebes … aby se tě báli, aby chodili po tvých cestách po všechny dny, kdy budou žít…“ (2. Paralipomenon 6:28–31). Jestliže sloužíš v církvi na správném místě, pak máš právo:

  1. Modlit se s důvěrou v době ekonomických potíží. Jedním z jmen, pod nimiž Izrael znal Boha, bylo „Jehova Jireh“, což znamená „Hospodin opatří“. Své zabezpečení nenajdeš ani v bankách, ani na burzách nikde na světě! Nalezneš je v Bohu, v jeho nikdy neselhávající dobrotě (viz Žalm 23:6).
  2. Modlit se s důvěrou v době nemoci. Bůh zaslibuje: „Je někdo z vás nemocen? Ať zavolá starší církve, ti ať se nad ním modlí a potírají ho olejem ve jménu Páně. Modlitba víry zachrání nemocného, Pán jej pozdvihne…“ (Jakub 5:14–15).
  3. Modlit se s důvěrou, když stojíš tváří v tvář katastrofě. „Kdo v úkrytu Nejvyššího bydlí, přečká noc ve stínu Všemocného. Říkám o Hospodinu: ‚Mé útočiště, má pevná tvrz je můj Bůh, v nějž doufám‘“ (Žalm 91:1–2).
  4. Modlit se s důvěrou, když na tebe útočí ďábel. „Když se nepřítel přivalí jako řeka, Hospodin proti němu pozvedne korouhev (štít na obranu)…“ (Izajáš 59:19, přel. z angl.).

To jsou „práva“, která ti náleží jako vykoupenému členu Kristovy církve. Tak je uplatňuj!

„… můj lid, který se nazývá mým jménem, se pokoří…“ 2. Paralipomenon 7:14

Dokážeš si představit, že by při nedělních bohoslužbách byla Boží přítomnost tak skutečná, že by pastor nemohl začít kázat, chválicí skupina nemohla hrát a diakoni se nemohli věnovat své službě? Přesně to se stalo v Šalomounově chrámu. Podívejme se, co se tam toho dne dělo:

  1. Lidé vyznávali své hříchy. John Owen řekl: „Komu jeho hřích připadá nepatrný, tomu Bůh nikdy nebude připadat veliký.“ Věci, které tě jindy neznepokojují, tě budou v Boží přítomnosti velmi hluboce trápit. Jaké? Třeba bezzásadová politika, rozkoš bez zodpovědnosti, pověst nepodložená charakterem a znalosti, pro které ti schází přesvědčení.
  2. Pokořili se. V Bibli stojí: „Bůh se staví proti pyšným, ale pokorným dává milost“ (Jakub 4:6). Jsem-li pokorný, dovedu říci: „Pane, nemám nic, co bys mi ty nedal. A všechno, co kdy budu potřebovat, přichází od tebe.“
  3. Modlili se. Jejich modlitby nebyly formální, poetické; šlo o upřímné projevy pokání. Proto jim Bůh odpověděl, že když „… můj lid, který se nazývá mým jménem, se pokoří a bude se modlit a vyhledávat mě a odvrátí se od svých zlých cest, tehdy je vyslyším z nebes, odpustím jim jejich hřích a uzdravím jejich zemi. Mé oči budou otevřené a mé uši ochotné slyšet modlitbu na tomto místě“ (2. Paralipomenon 7:14–15).
  4. Byli obětaví v dávání. Lid přivedl dvacet dva tisíc volů a sto dvacet tisíc ovcí. To je největší oběť zaznamenaná v Bibli. Proč? Protože když ty otevřeš ruku směrem k Bohu, on ji otevře směrem k tobě. A jeho ruka je větší!

„… tělo je jedno, ale má mnoho údů…“ 1 Korintským 12:12

Apoštol Pavel napsal: „… tělo je jedno, ale má mnoho údů, a … všecky údy těla jsou jedno tělo…“ (1. Korintským 12:12). Použijme trochu absurdní ilustraci. Představ si, že tvoje noha už nechce být součástí tvého těla. Když se ptáš proč, začne s takovými věcmi, jako že už ji unavuje pořád chodit a vláčet se blátem: „Jiné části těla to mají lehké, ale já musím těžce pracovat. Nikdo mě neocení. Mluví se o krásných očích, vlasech a rtech, ale píseň o nohou nesloží nikdo. Takže sbohem.“ Když se jí zeptáš, jaké má plány do budoucna, řekne ti: „Budu jen tak sedět doma a dívat se na křesťanskou televizi.“ Křesťanské vysílání je skvělá věc, zvlášť pro ty, kdo z nějakého důvodu nemohou do církve. Jenže když z církve odejdeš bez Božího svolení, už neděláš to, pro co tě Bůh stvořil. Na chvilku třeba budeš mít pokoj, ale tvému životu bude chybět náplň. Navíc proto, že ses odřízl od zdroje duchovní potravy, nedorosteš do zralosti. „Tělo není jeden úd, nýbrž mnoho údů. Kdyby řekla noha: ‚Protože nejsem ruka, nepatřím k tělu‘, tím by ještě nepřestala být částí těla. A kdyby řeklo ucho: ‚Protože nejsem oko, nepatřím k tělu‘, tím by ještě nepřestalo být částí těla. Kdyby celé tělo nebylo než oko, kde by byl sluch? A kdyby celé tělo nebylo než sluch, kde by byl čich? Ale Bůh dal tělu údy a každému z nich určil úkol, jak sám chtěl. Kdyby všechno bylo jen jedním údem, kam by se podělo tělo? Ve skutečnosti však je mnoho údů, ale jedno tělo. Oko nemůže říci ruce: ‚Nepotřebuji tě!‘ Ani hlava nemůže říci nohám: ‚Nepotřebuji vás!‘ A právě ty údy těla, které se zdají méně významné, jsou nezbytné…“ (1. Korintským 12:14–22). Proč by ses měl vrátit do církve? Kvůli obecenství, duchovní stravě, službě a naplnění.

„… Hospodinův dům naplnila Hospodinova sláva.“ 1. Královská 8:11

Hned jak byla schrána smlouvy přinesena do chrámu a řádně umístěna na centrální místo, Bůh naplnil chrám slávou. „Kněží vnesli schránu Hospodinovy smlouvy na její místo do svatostánku domu … naplnil Hospodinův dům oblak, takže kněží kvůli tomu oblaku nemohli konat službu, neboť Hospodinův dům naplnila Hospodinova sláva“ (1. Královská 8:6–11). To je lekce pro každého z nás, zvláště pro vedoucí církve. Kristus musí být v centru pozornosti! Programy a akce jsou dobré, ale Boží sláva církev naplní pouze tehdy, když budeme ctít Ježíše jako Pána, budeme kázat jeho Slovo a jeho přítomnost vítat s úctou a radostí. Až budeš příště stát v Božím domě a budeš zpívat chvály, zastav se a připomeň si: to je pro něj, ne pro mne! Jednoho dne ve Washingtonu v kanceláři pastora sboru, kam chodil prezident Franklin Roosevelt, zazvonil telefon. Hlas ve sluchátku se zeptal: „Očekáváte, že pan prezident bude v neděli v církvi?“ Pastor odvětil: „To nemohu slíbit. Očekáváme ale, že tam bude Pán, a to by měla být dostatečná motivace pro dost vysokou účast.“ Autorka chvalozpěvů Fanny Crosby napsala: „Byť přírodní říš má i byla, byl by to příliš malý dar. Úžasná Boží láska milá chce mou duši, život chval.“ Příští neděli v církvi nevyplňuj pouze místo na židli; naplň Boží dům svou upřímnou chválou.

„I vy buďte živými kameny, z nichž se staví duchovní dům…“ 1. Petrova 2:5

My nechodíme do církve; církev jsme my! I kdybychom se sešli k bohoslužbě třeba na parkovišti, pořád budeme církev! Vzpomeň si, jak to bylo se Šalomounovým chrámem. Naplánoval jej otec David, postavil jej syn Šalomoun a při zasvěcování jej naplnil Duch svatý. Tvůj sbor se Šalomounovu chrámu ve třech ohledech podobá:

  1. Stojí na pozemku vykoupení. Abraham přivedl svého syna Izáka na horu Moria, místo budoucího Šalomounova chrámu, aby jej zde obětoval. A co se stalo o dva tisíce let později? Bůh přivedl svého jednorozeného Syna na stejné místo, aby zde zemřel za naše hříchy. Jak to řekl G. D. Boardman: „Kříž je jediným žebříkem dostatečně vysokým na to, aby dosáhl k prahu nebes.“
  2. Chrám byl tou nejúžasnější stavbou, jakou kdy kdo vybudoval. Postavili ji z kamenů, které před použitím připravili: umyli je, opracovali a pak sestavili tak, aby do sebe přesně zapadaly. To je i náš příběh, že? „I vy buďte živými kameny, z nichž se staví duchovní dům, abyste … přinášeli duchovní oběti, milé Bohu pro Ježíše Krista“ (1. Petrova 2:5).
  3. Stavební materiál chrámu pocházel z mnoha národů. Nejsme spasení kvůli národnosti, ale díky milosti. Spásu ti nepřináší krev, která proudí ve tvých žilách. Spravedlivým a Bohem přijatým tě činí krev, jež vytekla z Kristových žil.

Bible používá pro popis Šalomounova chrámu dva jedinečné obraty: měl být vybudován „… do mohutné výše…“ a tak, „… aby proslul nádherou po všech zemích…“ (viz 1. Paralipomenon 22:5). Tak vidí svou církev Bůh; a tak bys ji měl vidět i ty!

O SPKD

Slovo mělo v historii vždy mimořádný význam. Sloužilo nejen jako základní mluvený nebo psaný prostředek pro vyjádření lásky, ale stávalo se i nástrojem pro prosazování vlastních ambicí a mocenské síly. V současné konzumní společnosti, žijící spíše ve virtuálním světě než na pevných a skutečných hodnotách, se funkce slova velice rychle mění. Slovo ztrácí na závaznosti, mizí rovina mezi pravdou a lží a nedodržet dané slovo zase tak moc nevadí.

I přesto zde máme Slovo, které je vždy pravdivé a věčně platné. Bible – Boží Slovo je darem od Boha, který nám ukazuje svoji velikou lásku a proměňuje Slovem životy lidí. Stejně tak nám Boží Slovo často poradí ve sporném okamžiku našeho života, jak se správně rozhodnout. Boží Slovo dává život, Boží Slovo uzdravuje, Boží Slovo dává pokoj.

Dopřejte si tedy na našich stránkách každodenní zamyšlení nad Božím Slovem a nechte ho proudit do svého srdce.

Nechť přinese pokoj a radost vám všem.


Odkazy na weby s ikonou

Víra, křesťanství, náboženství