Co po sobě zanecháš?

30 Srp 2014 Kategorie: Každodenní zamyšlení

„Dobrý zanechá dědictví vnukům…“  Přísloví 13:22

Apoštol Pavel po sobě pravděpodobně nezanechal žádné peníze ani majetek. Přesto zanechal odkaz – a to mimořádný! Tím odkazem jsou jeho psané texty, lidé, které získal pro Krista, ti, jež vedl, a jeho trvalý vliv. Každý den se neviditelným způsobem dotýkáš svým životem životů jiných lidí. Nemusíš člověka osobně znát, abys mohl zakoušet požehnání jeho odkazu. Je to podobné, jako když vstoupíš do prázdné místnosti a zachytíš vůni něčího parfému. Stejně tak tvůj vliv může trvat ještě dlouho poté, co již budeš pryč. Odkaz obvykle spojujeme s umíráním a nemáme toto téma příliš rádi. Nebo máme pocit, že naše dědictví ještě mnoho let nebude odhaleno, proto do něj nemusíme investovat již teď. Někdy máme pocit, že na to, co za sebou zanecháme, máme jen malý nebo žádný vliv. Ale není to tak: „Dobrý zanechá dědictví vnukům…“ (Přísloví 13:22). Co zanecháš ty? A ještě důležitější je: co tě to bude stát? Nejlepší dary nebývají vždycky předmětem dědictví; proč se tedy nepokusit o něco mnohem smysluplnějšího – něco, co bude ukazovat, kdo jsi byl. Jedna věc je měřit úspěch množstvím peněz, které máš na bankovním účtu, velikostí tvého majetku a hodnotou portfolia akcií. Něco zcela jiného je měřit úspěch nedefinovatelnými věcmi jako: zda jsi věrným manželským partnerem, nakolik skvělé děti jsi vychoval, zda buduješ Boží království a necháváš své světlo jasně svítit. Za všechny velké odkazy je třeba platit cenu. Abys mohl vystoupit z rámce průměrnosti, musíš denně investovat na účty těch, kteří tě následují!

Tři překážky

29 Srp 2014 Kategorie: Každodenní zamyšlení

„… odstraňte mému lidu překážky z cesty!“ Izajáš 57:14

V biblických dobách se maratón neběhal na hladkých závodních drahách, ale na stezkách plných překážek, které mohly způsobit, že běžec zakopnul a ztratil závod. Tři překážky, na něž si musíš dávat pozor při běhu svého životního maratónu, jsou:

  1. Postoj neodpuštění. „… odpouštějte, co proti druhým máte, aby i váš Otec, který je v nebesích, vám odpustil vaše přestoupení” (Marek 11:25). Pokud v tobě pouhá zmínka něčího jména vyvolává hněv, zastav se a modli se: „Otče, já mu odpouštím tak, jako ty jsi odpustil mně. Prosím, dej mu dvojnásobnou dávku veškerého požehnání, o nějž jsem prosil pro sebe.“ Pokud se mstíš, bereš Bohu právo projevit milosrdenství a jednat v té situaci jeho způsobem. Nehraj si s Bohem. Přijal jsi milosrdenství – předej ho dál!
  2. Nezdravé vztahy. Pavel napsal: „… špatná společnost kazí dobré mravy“ (1. Korintským 15:33). Své společníky na cestu životem si musíš vybrat. Pokud věnuješ čas lidem, kteří toho nejsou hodní, nemáš právo si stěžovat. Buď vybíravější. Vybírej si přátele z řad těch, kdo sdílejí tvé hodnoty, rozumí záměru, který jsi přijal od Boha, a posilují tě.
  3. Nerozhodné srdce. Pavel napsal: „Bratří, já nemám za to, že jsem již u cíle; jen to mohu říci: zapomínaje na to, co je za mnou, upřen k tomu, co je přede mnou, běžím k cíli, abych získal nebeskou cenu, jíž je Boží povolání v Kristu Ježíši“ (Filipským 3:13–14). Rozhodné srdce je výsledkem rozhodné mysli. To je to, co dělí vítěze od poražených. Zasvěť svůj život něčemu většímu, než jsou vlastní zájmy; rozhodni se pro záměr, který tě přežije!

Když ti to Bůh „ukáže“

28 Srp 2014 Kategorie: Každodenní zamyšlení

„Tu se jim otevřely oči a poznali ho…“ Lukáš 24:31

Jednoho dne se Ježíš dotknul očí slepého muže, a ten řekl: „Vidím lidi, vypadají jako stromy, a chodí“ (Marek 8:24). Jinými slovy: „Něco vidím, ale ještě to není úplně zřetelné.“ Ježíš se jej tedy dotknul znovu, zaostřil jeho zrak, odstranil jeho omezení a osvobodil jej, aby se mohl stát takovým mužem, jakým jej Bůh chce mít. Bez vize od Boha budeš klopýtat životem a neuvidíš, kdo Bůh je a co může udělat; neuvidíš ani to, kdo jsi ty, a co on může dokázat skrze tebe. Thomas Edison „viděl“ žhnoucí světlo ještě předtím, než zazářila první elektrická žárovka. To mu dávalo sílu pokračovat během tisíců neúspěšných experimentů. Bill Gates „viděl“ počítač v každé kanceláři a v každém domově, zatímco odborníci marnili čas prohlášeními: „To se v průběhu našeho života nikdy nestane.“ Mojžíš „viděl“ zaslíbenou zemi čtyřicet let předtím, než do ní Izraelci vstoupili (viz Židům 11:27). Bůh může dělat různé věci, ale ty je nevidíš, protože jsi duchovně slepý. Vzpomínáš na ty dva učedníky na cestě do Emaus? Teprve poté, co s nimi Ježíš ušel sedm mil a vysvětloval jim Písmo, „… se jim otevřely oči a poznali ho…“ (Lukáš 24:31). Až uvidíš, jak Bůh jedná ve tvé situaci, posílí to tvou víru a tvůj strach se zmenší. Jak se Bůh zjevuje? V církvi? Někdy ano. Nejčastěji nám ale otevírá své Slovo, dává nám mu nově porozumět a my jej začínáme vnímat způsobem, jaký jsme nikdy předtím nepoznali. Proto se modli: „Otevři mi oči, ať mám na zřeteli divy ze Zákona tvého“ (Žalm 119:18).

Čekej

27 Srp 2014 Kategorie: Každodenní zamyšlení

„A protože byl Abraham trpělivý, dosáhl splnění Božího slibu.“ Židům 6:15

Když se za něco modlíš, poslední věc, kterou chceš od Boha slyšet, je „čekej“. Ale někdy to Pán dělá. Pokud s ním chceš chodit, musíš se naučit být trpělivý, protože on jedná podle svého časového plánu, a ne podle našeho. Tvé modlitby a úpěnlivé prosby proces neurychlí, budeš jen frustrovaný. Navíc, pokud jsi zatím v životě vždycky měl, co jsi chtěl, bude pro tebe učení čekání na Boha jako proces duchovní rehabilitace. Když Abrahamovi bylo sedmdesát pět let, Bůh mu zaslíbil: „Staneš se praotcem hlučícího davu pronárodů“ (1. Mojžíšova 17:4). Musel pak ale čekat dalších čtyřiadvacet let, než se zaslíbení naplnilo. Čekání přitom není jenom čas, který musíš strávit, než dostaneš to, co chceš; čekání rozvíjí tvou trpělivost, zralost, porozumění a charakter. To, co s tebou Bůh během procesu čekání udělá, je často mnohem důležitější, než to, na co čekáš. „Potřebujete však trpělivost, abyste splnili Boží vůli a dosáhli toho, co bylo zaslíbeno“ (Židům 10:36). Čekání ovšem nesmí být záminkou pro vyhýbání se realitě a zodpovědnosti, ani není omluvou pro dělání nesprávných věcí. Pokud jsi například po uši v dluzích, protože přehnaně utrácíš, neseď a nečekej, že ti Bůh pošle šek na vysokou částku. Nauč se sebekázni a dodržuj jasné finanční principy, jako jsou desátky a plánování výdajů, a neutrácej, dokud dluhy nesplatíš. Čekání především znamená rozhodnutí důvěřovat Bohu a poslouchat jej, i když věci neprobíhají tak, jak sis naplánoval. Znamená to, že řekneš: „Pane, počítám s tebou a nemám náhradní plán.“

Lekce od marnotratného syna (3)

26 Srp 2014 Kategorie: Každodenní zamyšlení

„Tu šel do sebe…“ Lukáš 15:17

Cesta k pádu marnotratného syna se neodehrála přes noc. Byl to pomalý, plynulý nárůst, jako když se ukládá cholesterol v tepnách. Chlapec vzal otcovo požehnání za samozřejmost a přestal být vděčný. Není divu, že David řekl: „Dobrořeč má duše Hospodinu, celé nitro mé jeho svatému jménu! Dobrořeč, má duše, Hospodinu, nezapomínej na žádné jeho dobrodiní! On ti odpouští všechny nepravosti, ze všech nemocí tě uzdravuje, vykupuje ze zkázy tvůj život, věnčí tě svým milosrdenstvím a slitováním, po celý tvůj věk tě sytí dobrem, tvé mládí se obnovuje jako mládí orla“ (Žalm 103:1–5). Marnotratný syn pocházel z jedné z nejlepších rodin ve městě, a přesto nakonec zůstal bez peněz, bez přátel a jedl s prasaty. Snažil se uspokojit oprávněnou touhu neoprávněným způsobem. Proč sklouzáváme do mimomanželských afér, začínáme pít a brát drogy, nebo jsme schopní se upracovat k smrti a obětovat během toho procesu své rodiny? Protože uvnitř každého z nás je prázdnota, již nemůže naplnit nic a nikdo kromě Boha. Ježíš řekl: „Tu šel do sebe a řekl: ‚Jak mnoho nádeníků u mého otce má chleba nazbyt a já tu hynu hladem! Vstanu, půjdu k svému otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti nebi i vůči tobě‘“ (Lukáš 15:17–18). Jestliže to Bohu dovolíš, v pravou chvíli tě zastaví. Připomene ti, kdo jsi a kam patříš. Začneš vidět bahno, v němž se válíš, uvidíš falešné přátele, uvědomíš si prázdné úspěchy, pochopíš, že lidé kolem tebe nejsou šťastnější než ty. Pokud zrovna něco takového prožíváš, vrať se domů. Tvůj Otec čeká, aby tě očistil. Stále tě miluje. Řekni ďáblovi: „Změnil jsem názor. Jdu domů.“

Lekce od marnotratného syna (2)

25 Srp 2014 Kategorie: Každodenní zamyšlení

„… a tam … svůj majetek rozházel.“ Lukáš 15:13

Marnotratný syn řekl svému otci: „Chci všechno, teď hned!“ Pokud chceš vědět, jestli je pro tebe něco dobré nebo ne, musíš zjistit, odkud touha po tom přichází. Milující rodiče nedávají dětem věci proto, že je děti vyžadují; odměňují je za to, že zodpovědně plní své povinnosti a vědí, co je přiměřené jejich věku. Bůh je takovým milujícím rodičem. Všichni známe lidi, kteří se díky svému talentu dostali nahoru. Ale přesto, že měli dobré úmysly, nakonec narazili a vyhořeli kvůli nějaké nezralé, neukázněné oblasti ve svém životě. Prosím, poslouchej svého nebeského Otce a neodcházej z domu, dokud ti neřekne, že jsi připraven! Marnotratný syn „… svůj majetek rozházel“ (Lukáš 15:13). Všimni si slova „majetek“. Satanovi jde o víc než jen o tvé materiální vlastnictví; jde mu o tvůj charakter, sebeúctu, vytrvalost a o cíl tvého života. Může se ti stát, že stejně jako marnotratný syn dojdeš na místo, kde ztratíš jakoukoliv touhu po životě. Můžeš se vyhřívat na výsluní uznání druhých a myslet si, že máš úspěch, a přitom můžeš být jen několik kroků od prasečího chlívku. V Bibli je napsané: „Šel a uchytil se u jednoho občana té země; ten ho poslal na pole pást vepře“ (Lukáš 15:15). Stojí zde „uchytil se“. Když chceš zjistit, jak jsi na tom duchovně, všimni si, kde ses „uchytil“. Společnost, v níž se zdržuješ, je jako kompas, který ukazuje směr, jímž se máš dát. Takový kompas nelže. Vždycky ale existuje naděje. Když se marnotratný syn vrátil domů, otec na něj čekal s otevřenou náručí. Také na tebe tvůj nebeský Otec čeká. Tak pojď, dokud můžeš.

Lekce od marnotratného syna (1)

24 Srp 2014 Kategorie: Každodenní zamyšlení

„Otče, dej mi díl majetku, který na mne připadá.“ Lukáš 15:12

Marnotratný syn udělal dvě chyby:

  1. Odmítl autoritu svého otce. První krok, jenž tě zavede do problémů, je ten, jenž tě odvede od Boha. Stejně jako marnotratný syn opouštíš domov a říkáš: „Dej mi.“ Pokud budeš mít dost štěstí a přežiješ své „nejlepší nápady“, vrátíš se domů a řekneš: „Otče, odpusť mi.“ Bůh tě miluje. Všechno, co potřebuješ, už ti dal!
  2. Odešel z domu svého otce. Ďábel udělá cokoliv, aby tě dostal pryč z Božího vlivu a Boží ochrany. Vloží do tebe ducha nepokoje, abys nikde nebyl šťastný. Dvě hlavní oblasti, v nichž se bude nejvíc snažit, abys nebyl spokojený, jsou: a) tvé manželství. Proto na něm musíš neustále pracovat. Důvod, proč máš na zahradě plevel místo růží je ten, že v ní netrávíš dost času prací. Tvé manželství není jenom smlouva před Bohem. Je to také místo, kam přinášíš své vášně a špatné návyky. Navíc tvůj partner, jenž ti připadá tak úžasný, si také nese svou zátěž. Když se přistěhuje, přinese ji s sebou; b) tvá církev. Kdo tě duchovně sytí? Kdo sleduje tvůj růst v Bohu? Dovolil bys, aby tvé děti nechodily do školy jenom proto, že nemají rády některého učitele nebo se nechtějí učit? Buďme rozumní! Bůh řekl, že jeho Slovo je „… jako kladivo tříštící skálu“ (Jeremjáš 23:29). Pokud příští neděli padne kladivo Božího Slova ve tvé církvi, musíš být pod ním. Měl bys říci: „Zaradoval jsem se, když mi řekli: Půjdem do Hospodinova domu!“ (Žalm 122:1).

Tvá víra je katalyzátor

23 Srp 2014 Kategorie: Každodenní zamyšlení

„Ale zvěst, kterou slyšeli, jim neprospěla, když ji vírou nepřijali.“ Ži­dům 4:2

Katalyzátor urychluje změnu a umožňuje, aby se věci staly. Například šumivé tablety v sobě bez vody nemají bouřlivé vyvíjení plynu; z mouky bez kvasnic neupečeš chléb; ze semen bez slunce nevykvetou květy; z modré se bez žluté neudělá zelená; z vajíčka bez spermie nevznikne dítě; a jiskra bez vzduchu nezapálí oheň. Víra ve tvém životě aktivizuje Boží Slovo. Bez ní se nic nestane. Když Pavel mluvil o Izraelcích, řekl: „Ale zvěst, kterou slyšeli, jim neprospěla, když ji vírou nepřijali“ (Židům 4:2). Kdosi napsal: „Některých výsledků nemůžeš nikdy dosáhnout bez specifických katalyzátorů. K tomu, abys šel duchovně dopředu, nestačí číst Bibli nebo poslouchat kázání. Aktivační složkou k porozumění je víra. Když uslyšíme Boží poselství, musíme podle něj jednat. Možná prožíváš hořkost nebo zlost kvůli nevydařenému vztahu a Bůh ti řekl, aby ses těchto emocí zbavil. Tobě ale chybí vůle k tomu, abys to udělal. Chtěl bych tě povzbudit, abys důvěřoval Božímu Slovu a jednal ve víře. Jeho zaslíbení se ve tvém životě naplní, pokud zapojíš víru.“ Víra neznamená intelektuální souhlas ani velkolepé sliby na základě toho, co jsi přečetl v Božím Slovu. Víra znamená jednat podle Božího Slova s důvěrou, že Bůh udělá to, co zaslíbil. To je rozdíl mezí vírou a důvěrou. Můžeš věřit, že židle tě udrží, ale teprve když si na ni sedneš celou svou váhou, projevíš důvěru. Rozumíš tomu?

Kořen a ovoce

22 Srp 2014 Kategorie: Každodenní zamyšlení

„Strom se pozná po ovoci.“ Matouš 12:33

Vůdce velkého probuzení Benjamin Franklin napsal v dopise Georgovi Whitefieldovi: „Mohu pouze vyjádřit vděčnost za Boží milosrdenství a za Boží připravenost pomáhat jeho dětem a mým bratřím. Myslím si, že děkování a projevy úcty, i když jsou opakované každý týden, nás nemohou zbavit naší povinnosti vůči sobě navzájem, a už vůbec ne vůči Stvořiteli. To je můj názor na dobré skutky. Rozhodně neočekávám, že bych si jimi mohl zasloužit nebe. Nebem rozumím neomezený stav štěstí, trvající navěky. Nemohu udělat nic, abych si takovou odměnu zasloužil. Víra, o níž píšeš, má určitě na světě svůj smysl. Nechci ji zlehčovat, ani ji nechci u nikoho podceňovat. Přál bych si ale, aby přinášela více ovoce dobrých skutků, než jsem obecně viděl. Mám na mysli skutečné dobré skutky: ne dodržování svátků, čtení nebo poslouchání kázání, provozování církevních obřadů nebo odříkávání dlouhých modliteb plných pochlebování a lichotek, ale skutky laskavosti, dobročinnosti, milosrdenství, lásky a pochopení pro potřeby druhých. Uctívání Boha je povinnost. Poslouchání a čtení kázání může být užitečné, ale pokud v tom lidé ustrnou, jak se to mnohým stalo, je to jako kdyby si strom měl vážit sám sebe kvůli tomu, že přijímá vláhu a rostou na něm listy, i když nikdy nenese ovoce.“ Když hlásáš, že spasení se děje skrze milost, a ne skrze skutky, nezapomínej přitom, že víra, vedoucí ke spasení, se vždycky projevuje dobrými skutky! Víra je kořenem spasení, ale skutky štědrosti a laskavosti jsou jeho ovocem. „Strom se pozná po ovoci“ (Matouš 12:33).

Rybaření nebo boj

21 Srp 2014 Kategorie: Každodenní zamyšlení

„… učiním z vás rybáře lidí.“ Matouš 4:19

V Písmu čteme: „Když procházel podél Galilejského moře, uviděl dva bratry, Šimona, zvaného Petr, a jeho bratra Ondřeje, jak vrhají síť do moře; byli totiž rybáři. Řekl jim: ‚Pojďte za mnou a učiním z vás rybáře lidí‘“ (Matouš 4:18–19). Když následuješ Krista, musíš se naučit lovit muže a ženy, a pak to dělat! Max Lucado vzpomíná, jak v dětství s rodinou rybařili: „Vyrazili jsme na cestu a toužili jsme po slunci. Jenže druhého dne ráno byla obloha šedivá a jezero bylo horou bíle zpěněných vln. Ryby jsme v žádném případě lovit nemohli. Následujícího dne se objevil led! Snažili jsme se zachovat optimismus, ale začal jsem si všímat, že Mark má jisté povahové nedostatky. Tatínek byl podrážděný. Pokud chceš poznat skutečnou povahu lidí, není nad to, jako když jsi s nimi někde zavřený. Když jsme se probudili dalšího rána, padal déšť se sněhem a my jsme byli velmi rozmrzelí. Mark byl stále protivnější. Tatínek se snažil, ale ať udělal cokoliv, nic nebylo dost dobré. Takže když nakonec prohlásil, že jedeme domů, nikdo nic nenamítal. Pokud energii určenou pro vnější věci používáme pro věci vnitřní, pak místo vrhání sítí házíme kameny. Místo aby naše ruce pomáhaly, používáme je k ukazování na druhé a k jejich obviňování. Místo toho, abychom byli rybáři ztracených, stáváme se kritiky spasených. Místo abychom pomáhali zraněným, zraňujeme pomáhající. Jaký je výsledek? Rozdělené církve. Ubohá svědectví. Zlomená srdce. Zákonické války. Ale když ti, kdo jsou povolaní lovit ryby, opravdu loví, tak se jim daří. Vojáky nic nesjednotí tak, jako společný úkol. Nech je zavřené a uvidíš, na co všechno si budou stěžovat. Palandy budou příliš tvrdé, jídlo moc studené, vedení příliš drsné. Pošli tytéž vojáky do zákopů, nech je vystřelit několik kulek a nudná kasárna jim budou připadat jako ráj. Až budeš příště v pokušení zůstat uvnitř, vyjdi ven! Když ti, které Bůh povolal za rybáře lidi, neloví, pak místo toho bojují!“

O SPKD

Slovo mělo v historii vždy mimořádný význam. Sloužilo nejen jako základní mluvený nebo psaný prostředek pro vyjádření lásky, ale stávalo se i nástrojem pro prosazování vlastních ambicí a mocenské síly. V současné konzumní společnosti, žijící spíše ve virtuálním světě než na pevných a skutečných hodnotách, se funkce slova velice rychle mění. Slovo ztrácí na závaznosti, mizí rovina mezi pravdou a lží a nedodržet dané slovo zase tak moc nevadí.

I přesto zde máme Slovo, které je vždy pravdivé a věčně platné. Bible – Boží Slovo je darem od Boha, který nám ukazuje svoji velikou lásku a proměňuje Slovem životy lidí. Stejně tak nám Boží Slovo často poradí ve sporném okamžiku našeho života, jak se správně rozhodnout. Boží Slovo dává život, Boží Slovo uzdravuje, Boží Slovo dává pokoj.

Dopřejte si tedy na našich stránkách každodenní zamyšlení nad Božím Slovem a nechte ho proudit do svého srdce.

Nechť přinese pokoj a radost vám všem.


Odkazy na weby s ikonou

Víra, křesťanství, náboženství