Tvá „slepá skvrna“ (2)

2 Zář 2015 Kategorie: Každodenní zamyšlení

„… Kdo ale rozpozná vlastní poblouzení?“ Žalm 19:13, B21


Někdy se naše snahy uvidět pravdu o sobě podobají snaze uvidět vnitřek vlastních očních bulv. Žalmista se ptá: „Kdo ale rozpozná vlastní poblouzení?“ (Žalm 19:12, B21). Naštěstí nejsi ponechán napospas sám sobě. Duch svatý v tobě pracuje a tvým úkolem je jednoduše naslouchat a reagovat. Tvým nepřítelem není vina, ale hřích. Boží Duch často přichází s usvědčením. Když se to stane, správnou reakcí není snaha potlačit pocit viny, ale snaha vypořádat se s problémem. Pokud to neuděláš, mohou se problémy usazovat jako cholesterol ve tvých cévách.
Samson se ve chvíli velké krize snažil uplatnit svou sílu: „Nevěděl, že Hospodin od něho odstoupil“ (Soudců 16:20). Stal se lhostejným a ztratil citlivost na Boha. Naše tělo má úžasnou schopnost nás varovat před tím, co nás trápí, pokud se naučíme číst jeho signály. Na srdeční potíže mohou upozornit bolesti v hrudi, existují ale i další jemnější náznaky. Stejně se můžeme naučit rozpoznat, jak vypadají příznaky mozkové mrtvice.
Když budeš otevřený a budeš chtít, Bůh ti umožní, abys nalezl pravdu o své duši. Jestli budeš ponechán sám sobě, obvykle budeš racionalizovat nebo se bránit. Budeš patřit k těm, „… kdo říkají zlu dobro a dobru zlo…“ (Izajáš 5:20). Na druhou stranu je tu také nebezpečí, že se můžeš stát neurotickým a přehnaným analytikem. Madame Guyon varovala, že když se neustále snažíme poznávat a odhalovat své hříchy, jsme v nebezpečí, že se staneme více „závislými na snaze zkoumat sami sebe než na Bohu“.
Jaké je tedy východisko? Dovol svým myšlenkám a reakcím, aby byly vedeny Duchem svatým.

Tvá „slepá skvrna“ (1)

1 Zář 2015 Kategorie: Každodenní zamyšlení

„Zprosť mě i vin, jež jsou mi skryty.“ Žalm 19:13


Některé stránky sebe samého bez Boží pomoci nikdy neuvidíš. V určitém smyslu znáš sám sebe lépe než kdokoliv jiný. Jen ty máš přístup k vlastním vnitřním myšlenkám, pocitům a úsudkům. V jiném ohledu se naopak znáš hůř, než tě znají druzí. Jak to?
Protože hledáme logická vysvětlení, zdůvodňujeme, bagatelizujeme, zapomínáme a přikrašlujeme, a ani si neuvědomuje, že to děláme. Všichni máme egoistické sklony. Přisuzujeme si příliš mnoho zásluh a příliš málo viny. Uznáváme odborníky, kteří souhlasí s našimi názory, zatímco ignorujeme či zlehčujeme všechny důkazy o opaku. Naše paměť není jen obecně špatná, ona se mýlí ve prospěch našeho ega. V knize „Ekonomika“ je citován průzkum, podle nějž 83 % lidí věřilo ve vlastní schopnost činit správná rozhodnutí, ale jen 27 % dotázaných bylo přesvědčeno, že schopnost správně se rozhodnout mají i jejich blízcí spolupracovníci. Šokuje nás, když někdo prohlédne naším obranným mechanismem do naší duše. Není to tím, že by takový člověk byl génius, to jen my sedíme ve své vlastní „slepé skvrně“ a pokud v nás nepůsobí Duch svatý, většinou ani nedokážeme vidět vlastní hřích.
Žalmista napsal: „Kdo může rozpoznat bludy? Zprosť mě i vin, jež jsou mi skryty. Též před opovážlivci chraň svého služebníka, nedopusť, aby mi vládli. Pak budu bez vady a shledán čistý, prost množství nevěrností. Kéž se ti líbí řeč mých úst i to, o čem rozjímám v srdci, Hospodine, má skálo, vykupiteli můj!“ (Žalm 19:13–15). Takovou modlitbu by ses měl denně modlit.

Jak vyladit své myšlenky

31 Srp 2015 Kategorie: Každodenní zamyšlení

„Uvádíme do poddanství každou mysl, aby byla poslušna Krista…“        2. Korintským 10:5


Nikdy nebudeš lepší, moudřejší nebo šťastnější než tvé myšlenky, které v tobě působí a ovlivňují tě. Možná si říkáš: „Nemohu si pomoct; ty myšlenky mi prostě přicházejí na mysl.“ Ale ano, můžeš si pomoct! „Zbraně našeho boje … mají od Boha sílu bořit hradby … Uvádíme do poddanství každou mysl, aby byla poslušna Krista…“ (2. Korintským 10:4–5). „Hradby“ představují myšlenkový vzorec, kterým se řídíš. Může to být strach, chamtivost, pocit méněcennosti, žádostivost apod. „Hradby“ to jsou proto, že tě drží v pevném sevření.
Jak můžeš toto sevření rozbít? Božím Slovem. Když ti například strach a pocit nedostatečnosti říkají, že nejsi dost dobrý, abys dosáhl úspěchu, chop se Slova a řekni: „Všecko mohu v Kristu, který mi dává sílu“ (Filipským 4:13). Pokud je tvým bezprostředním cílem „cítit se dobře“, nikdy si nevypěstuješ sebekontrolu. „Přísná výchova se ovšem v tu chvíli nikdy nezdá příjemná, nýbrž krušná, později však přináší ovoce pokoje a spravedlnost těm, kdo jí prošli“ (Židům 12:11). Kázeň nepřináší okamžité potěšení, později ale přináší trvalou radost.
Všimni si slov „kdo jí prošli“. Musíš svou mysl vycvičit, aby chodila správnými cestami, jinak tě zavede na scestí. Bůh říká: „Předložil jsem ti život i smrt, požehnání i zlořečení; vyvol si tedy život…“ (5. Mojžíšova 30:19). Bůh ti dává na výběr. Rozhodnout se ale musíš sám, on to za tebe neudělá. Abys chodil v Božím požehnání každý den, musíš si každý den vybírat správné myšlenky. Čím déle to budeš dělat, tím to bude pro tebe snazší. Začni s tím hned dnes!

Výsledek záleží na tobě

30 Srp 2015 Kategorie: Každodenní zamyšlení

„… nedovol, aby tě tento svět utvářel k svému obrazu…“        ­Římanům 12:2, přel. z angl.


Výsledky svého života určuješ jen ty sám. Bůh nikomu jinému nedal pravomoc rozhodovat, co si v životě zvolíš.
Když se věci nevyvíjejí v náš prospěch, často hledáme důvod jinde. Říkáme stejně jako Eva: „Ďábel mě donutil.“ Ne, Ježíš řekl: „… dal jsem vám pravomoc … nad veškerou silou Nepřítele…“ (Lukáš 10:19, ČSP). Nebo říkáme stejně jako Adam: „Eva mě donutila.“ Ale žalmista říká: „… v Boha doufám, nebojím se, co mi může udělat tělo?“ (Žalm 56:5). Někdy přesouváme odpovědnost na okolnosti, které přesahují naši kontrolu. Jenže u Boha platí: „Víme, že všecko (včetně lidí a okolností) napomáhá k (našemu) dobrému…“ (Římanům 8:28). K dobrému, ne k naší porážce! Tvoje lživé představy tě pronásledují a předurčují tě k životnímu stylu, při němž se snažíš měnit lidi a okolnosti. Je to kruh, z něhož je těžké se dostat. Stáváš se člověkem, který druhé stále utvrzuje ve vině, místo aby řešil problémy.
Přijmi pravdu, že bez ohledu na to, co dělají satan, lidé či okolnosti, Bůh ti dává právo mít ve svém životě vždy poslední slovo. „… ten, který je ve vás, je větší než ten, který je ve světě“ (1. Janova 4:4). Výsledek neurčuje to, co se děje okolo tebe, ale především to, co se odehrává v tobě: „… jak v duchu uvažuje, takový opravdu je“ (Přísloví 23:7, ČSP). Ďábel může o výsledku rozhodovat jen tehdy, když mu to dovolíš a budeš s ním spolupracovat. To nesmíš udělat! Věř, že Bůh je mocen provést tě vítězně skrze obtížnou situaci. 

Selhání a úspěch

29 Srp 2015 Kategorie: Každodenní zamyšlení

„Sám Bůh nebes nám dopřeje úspěch.“ Nehemjáš 2:20, ČSP


Jestli chceš svá selhání proměnit v úspěchy, musíš udělat dvě věci:
1) Uvědomit si, že Bůh chce, abys byl úspěšný, protože jsi jeho dítě. Když se nad tím zamyslíš – který dobrý a milující rodič by nechtěl úspěch svých dětí? Tváří v tvář nepřekonatelným překážkám a hrozbám nepřátel Nehemjáš prohlásil: „Sám Bůh nebes nám dopřeje úspěch“ (Nehemjáš 2:20, ČSP). A dopřál!
2) Uvědomit si, že ze selhání se učíš. Čím větší neúspěch, tím větší příležitost se z něj poučit. Nejprve ale musíš uznat výchovný potenciál svých chyb, rozhodnout se, že se z nich budeš učit, tím růst a ve výsledku se měnit.
Thomas Edison řekl: „Neklesám na mysli, protože vyloučení každého nezdařeného pokusu je dalším krokem vpřed.“ V jednadvaceti letech si zařídil laboratoř v Menlo Parku v New Jersey a stal se vynálezcem na plný úvazek. On a jeho tým neustále pracovali až na čtyřiceti různých projektech a každoročně přihlašovali více než čtyři sta patentů. Edisonovo horečné pracovní tempo a jeho produktivita způsobily, že místní občané mu přezdívali „čaroděj z Menlo Parku“. Nebyl ale vždy úspěšný. Faktem je, že s mnoha svými vynálezy bojoval. Navzdory jednomu trapnému neúspěchu za druhým se však odmítal vzdát. Často se mu pro jeho vytrvalost vysmívali, ale on po nějakých deseti tisících pokusů v roce 1879 konečně vynalezl žárovku. Střídavou úspěšnost svého pracovního života shrnul slovy: „Neselhal jsem. Objevil jsem deset tisíc způsobů, které nefungují.“
Přestaň ve svých nezdarech vidět něco negativního. Skutečných selhání bývá v životě velmi málo. Většinou jde o volbu z více možností: některé fungují, jiné ne. Pravda je taková, že když budeš mít Boha na své straně, zvítězíš!

„Na Hospodina slož svoji starost…“ Žalm 55:23


Odevzdej své manželství Bohu. Posledním slovem v celé záležitosti musí být jeho slovo! Je dobré vyhledat odbornou pomoc, ale dokud nepředáš vlastnictví svého manželství Bohu do rukou, ještě jsi nezkusil nejlepší variantu. Ptáš se, co to prakticky znamená? Dvě věci:
1) Přestaň Bohu předepisovat, co má dělat. To je jeho práce, ustup mu z cesty, aby mohl jednat bez překážek. Tvé vlastní zájmy a touha kontrolovat se musí sklonit před jeho vůli. Dokud trváš na tom, že máš pravdu a chceš svého partnera „srovnat“, zůstáváš součástí problému. Jestli ale předáš problém Bohu, je jeho věc (a ne tvoje), aby na něm pracoval.
2) Nauč se chodit „… vírou, a ne viděním“ (2. Korintským 5:7, B21). Když se ti něco vymkne z rukou, máš tendenci vracet se k problému. Nedělej to, jinak výsledkem bude víc toho, co nefunguje. Obnov své rozhodnutí, že dovoluješ Bohu, aby měl kontrolu a pracoval se srdci vás obou. Žij z víry, ne z pocitů. Žalmista to vyjádřil slovy: „Na Hospodina slož svoji starost, postará se o tebe…“ (Žalm 55:23).
Když důvěřuješ Bohu, že to vezme do rukou, stanou se tři věci: a) zakusíš pokoj; b) odpor partnera se pravděpodobně zmenší, protože ho přestaneš dráždit; c) Bůh se pustí do díla: „… Ten, který ve vás začal dobré dílo, je dovede až do konce…“ (Filipským 1:6, B21). 

„Vy se modlete takto: … Staň se tvá vůle…“ Matouš 6:9–10


Zde jsou další dva užitečné klíče k vyřešení manželského konfliktu:
1) Nech Boha, aby řídil tvé modlitby. Modlitba může mít otevřený nebo uzavřený konec. Pokud si myslíme, že náš pohled je jediný správný, modlíme se uzavřené modlitby. V nich Boha žádáme, aby problém vyřešil tak, jak chceme my, protože věříme, že je to jediný správný způsob. Uzavřená modlitba však vyvolává dva problémy. Předně nás uzavírá do strnulého myšlení a působí, že jsme slepí k jiným úhlům pohledu. A zadruhé nám brání vnímat Boží pohled, jenž může uzdravit a obnovit vztah.
V otevřené modlitbě naproti tomu prosíme Boha, aby vyřešil problém svým způsobem. „Vy se modlete takto: … Staň se tvá vůle…“ (Matouš 6:9–10). Proste Boha, aby odhalil svou vůli vám oběma, počkejte, až to udělá, a pak se v tom smyslu modlete. V Bibli je řečeno: „Máme v něho pevnou důvěru, že nás slyší, kdykoliv o něco požádáme ve shodě s jeho vůlí. A víme-li, že nás slyší, kdykoliv o něco žádáme, pak také víme, že to, co máme, jsme dostali od něho“ (1. Janova 5:14–15).
2) Dbej na to, aby tvá láska byla bezpodmínečná. Připadá ti to obtížné? Láska je biblický příkaz, nikoliv nahodilá emoce. Bůh se neptá, jestli jsou tvé city vřelé či neujasněné; žádá, abys jednal v lásce. Myslíš, že by to bylo pokrytecké? Ne. Znamená to povznést se nad urážky, bolest a strach a praktikovat skutečnou víru. Znamená to ptát se sám sebe: „Kdybych miloval bezpodmínečně, co bych teď udělal? Jak bych reagoval na svou manželku?“ A pak to udělat. Bible zaslibuje: „Láska nikdy neselže…“ (1. Korintským 13:8, přel. z angl.). Jednáním v lásce můžeš najít cestu k novému citu pro sebe i svého partnera.

„… aby nás satan neobelstil…“ 2. Korintským 2:11


Uvědom si, kdo je skutečným nepřítelem tvého manželství. Když si začneš říkat, že v tomhle vztahu už nemůžeš žít ani okamžik, snadno ztratíš perspektivu a soustředíš se na nesprávné věci.
S nápadem manželství přišel Bůh. Naplánoval jej jako základ svého pozemského království. Právě proto je manželství primárním cílem satanových útoků. Proto ďábel otrávil perspektivu a zmátl myšlení prvního páru. Svedl Adama, aby uvěřil, že jeho problémem je Eva, takže ze svého selhání obvinil ji (viz 1. Mojžíšova 3:12). Ve skutečnosti byli oba podvedeni otcem lži (viz Jan 8:44). Satan věděl, že může ohrozit Boží plán, když mezi první pár vrazí klín, vyvolá antagonismus, obviňování a sobectví. Jeho metody se nezměnily. Proto sledujeme nedostatky druhého, vidíme problém v něm a odmítáme projevit milost.
Pavel nám pomáhá pochopit, jak můžeme nad satanovou strategií zvítězit: „… já … odpouštím … před tváří Kristovou … aby nás satan neobelstil; jeho úskočnost přece známe“ (2. Korintským 2:10–11). Dále nám radí: „Láska … nepočítá křivdy“ (1. Korintským 13:4–5). To neznamená, že láska je odmítavá; znamená to, že dokáže praktikovat sebezapření. Takže místo toho, aby sis vedl seznam nejhorších partnerových vlastností, rozhodni se hledat ty nejlepší a projevuj mu uznání. Nic nerozpouští zášť a tvrdost lépe než vyjádření vzájemného uznání. 

„… co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!“ Marek 10:9


Ne každý vztah je možné zachránit. Pokud tělesné, duševní či citové zneužívání ohrožuje bezpečí tvého dítěte nebo tvé vlastní, pak jsi možná nucen odejít, protože jinak by mohlo dojít k tragédii. Avšak tam, kde je možné nalézt účinné řešení, se náprava pokaženého vztahu může stát zdrojem vzájemné radosti a naplnění.
Tady je několik klíčů, které je třeba uplatnit, aby se vyplatilo zůstat:
1) Přijmi Boží pohled na svůj hřích i na hřích svého partnera. Jedním z hlavních problémů je to, jak klasifikujeme hříchy, zejména u svého partnera. Jsi samozřejmě podrážděný a nervózní, protože on je nepoučitelný a sobecký. On je svévolný hříšník; ty jsi uražený světec. On by potřeboval významnou změnu, a tvým úkolem je dohlédnout na to, aby k ní došlo. To, že neustále kritizuješ, sekýruješ a kontroluješ, přece není nic proti tomu, že on kleje, pije a dívá se na pornografii. Jenže z Božího pohledu je hřích prostě hříchem, ať tvůj, nebo jeho! Každý škodí vztahu.
2) Přestaň „klasifikovat“ hříchy a pokus se objevit, jakou transformační sílu může do vztahu přinést cesta, kterou ukazuje Ježíš: „… jak to, že říkáš svému bratru: ‚Dovol, ať ti vyjmu třísku z oka‘ – a hle, trám ve tvém vlastním oku! Pokrytče, nejprve vyjmi ze svého oka trám, a pak teprve prohlédneš, abys mohl vyjmout třísku z oka svého bratra“ (Matouš 7:4–5). Budeš překvapený, jak Bůh tvého partnera přiměje, aby uznal „svůj“ problém a vypořádal se s ním, pokud se ty poctivě vypořádáš se „svým“! 

Na domácí frontě

24 Srp 2015 Kategorie: Každodenní zamyšlení

„Sobě však ustanovím věrného kněze, který bude konat, co mám na srdci a v mysli.“     1. Samuelova 2:35


Být veleknězem bylo v Izraeli prestižním povoláním a zdálo se, že Élí se k němu hodí. Přesto zklamal, a to na domácí frontě: „Jeho synové však nechodili jeho cestou, ale propadli lakotě, brali úplatky a převraceli právo“ (1. Samuelova 8:3). Proto mu Bůh oznámil, že jeho dům odsuzuje „… navěky pro nepravost, o které věděl: Jeho synové přivolávají na sebe zlořečení, on však proti nim nezakročil“ (1. Samuelova 3:13).
Jako rodič a vůdce si musíš zodpovědět otázku: jak bys obstál, kdyby na tebe Bůh uplatnil stejný standard jako na Élího? Élí postupně ztratil důvěryhodnost, své děti, kariéru a nakonec i život. Minul se cílem, protože se dopustil několika vážných chyb. Podíváme se, co se z nich můžeme naučit:
1) Špatné důrazy. Élí kázal Boží Slovo lidem ve shromáždění, ale vlastním dětem ne.
2) Špatná očekávání. Myslel si, že jeho děti vše pochytí tím, že žijí pod jeho střechou a vidí jeho službu v církvi. Jenže tak automaticky to nefunguje.
3) Špatný příklad. Élí doma nežil to, co vyučoval ve službě. Měl přesné vize, pokud šlo o jeho zaměstnání, v rodinných záležitostech však byl slepý k vlastní slabosti.
Vedení na domácí frontě se nezakládá na moci a ovládání. Jde o to „dávat sám sebe“ lidem, na nichž nám nejvíce záleží (viz Efezským 5:25).
Tak jak si vedeš na domácí frontě ty?

O SPKD

Slovo mělo v historii vždy mimořádný význam. Sloužilo nejen jako základní mluvený nebo psaný prostředek pro vyjádření lásky, ale stávalo se i nástrojem pro prosazování vlastních ambicí a mocenské síly. V současné konzumní společnosti, žijící spíše ve virtuálním světě než na pevných a skutečných hodnotách, se funkce slova velice rychle mění. Slovo ztrácí na závaznosti, mizí rovina mezi pravdou a lží a nedodržet dané slovo zase tak moc nevadí.

I přesto zde máme Slovo, které je vždy pravdivé a věčně platné. Bible – Boží Slovo je darem od Boha, který nám ukazuje svoji velikou lásku a proměňuje Slovem životy lidí. Stejně tak nám Boží Slovo často poradí ve sporném okamžiku našeho života, jak se správně rozhodnout. Boží Slovo dává život, Boží Slovo uzdravuje, Boží Slovo dává pokoj.

Dopřejte si tedy na našich stránkách každodenní zamyšlení nad Božím Slovem a nechte ho proudit do svého srdce.

Nechť přinese pokoj a radost vám všem.


Odkazy na weby s ikonou

Víra, křesťanství, náboženství