Přestaň se odsuzovat

17 Dub 2014 Kategorie: Každodenní zamyšlení

„Kdo je odsoudí?“ Římanům 8:34

Přestaň být na sebe naštvaný kvůli tomu, že stále zápasíš v určitých oblastech. Kdykoli jde o oblast tvého života, která potřebuje zlepšit, zabývej se tím, ale nenech se tím zničit. Vždycky budeš na něčem pracovat, proto se nauč oddělovat „kdo jsem“ od „co dělám“. Kdo jsi v Kristu, je vyřešenou záležitostí. „Nyní však není žádného odsouzení pro ty, kdo jsou v Kristu Ježíši…“ (Římanům 8:1). Protože se Bůh rozhodl vidět tě „v Kristu“, jsi pro něj vždy přijatelný a vždy k němu máš přístup. To „kdo jsi“ není založeno na tom „co děláš“. Tvé „kdo jsem“ určuje tvé spasení; tvé „co dělám“ určuje tvou budoucí odměnu v nebi. Bůh tě neodsuzuje, ty se odsuzuješ sám! Bůh tě usvědčí, a když činíš pokání z hříchu, očistí tě, ale nikdy tě neodsoudí. To dělá satan. A také ty sám. Ale Bůh to nikdy neudělá. „Kdo je odsoudí? Vždyť Kristus Ježíš, který zemřel a který byl vzkříšen, je na pravici Boží a přimlouvá se za nás“ (Římanům 8:34). Pokaždé, když selžeš, Kristus, tvůj zastánce, nabízí svou usmiřující krev, která přikryje tvůj hřích. Výsledkem je, že Bůh tě vidí jako „přijatého“. Přestaň se srovnávat s druhými. Jsi, kým jsi, a nikdy nebudeš někým jiným. V Kristu jsme si všichni rovní! Takže když tě někdo odsuzuje, opři se o tento verš z Písma: „Hle, Panovník Hospodin je moje pomoc. Kdo mě chce obvinit ze svévole? Hle, ti všichni zvetší jako šat, sežerou je moli“ (Izajáš 50:9).

Tvé pochybnosti tě nevyřazují

16 Dub 2014 Kategorie: Každodenní zamyšlení

„Nepochybuj a věř!“ Jan 20:27

Bible říká: „Tomáš … jeden z dvanácti učedníků, nebyl s nimi, když Ježíš přišel. Ostatní učedníci mu řekli: ‚Viděli jsme Pána.‘ Odpověděl jim: ‚Dokud neuvidím na jeho rukou stopy po hřebech a dokud nevložím do nich svůj prst a svou ruku do rány v jeho boku, neuvěřím.‘ Osmého dne potom byli učedníci opět uvnitř a Tomáš s nimi. Ač byly dveře zavřeny, Ježíš přišel, postavil se a řekl: ‚Pokoj vám.‘ Potom řekl Tomášovi: ‚Polož svůj prst sem, pohleď na mé ruce a vlož svou ruku do rány v mém boku. Nepochybuj a věř!‘ Tomáš mu odpověděl: ‚Můj Pán a můj Bůh‘“ (Jan 20:24–28). Zázrak v tomto příběhu nespočívá v tom, že Kristus byl schopen projít zavřenými dveřmi a najednou se zhmotnit v jejich přítomnosti. To je působivé. Ale ještě působivější je, že Kristus se ukázal proto, aby mluvil s pochybovačem! Faktem je, že Ježíš nebyl v té místnosti před osmi dny, kdy Tomáš vyjádřil své pochybnosti ostatním učedníkům. Ale „Hospodin zná smýšlení lidí…“ (Žalm 94:11). Někteří z nás by se podívali na Tomáše a pomysleli si: „Odepište ho, nehodí se na roli učedníka.“ Ale Ježíš to neudělal. Poznal upřímné srdce a hledající duši a objevil se proto, aby odpověděl na jeho otázky. Tvé pochybnosti tě nevyřazují! Předlož je Pánu v modlitbě a až budeš odcházet z jeho přítomnosti, řekni: „Můj Pán a můj Bůh“ (Jan 20:28).

„Konečně, bratří, přemýšlejte o všem, co je pravdivé…“ Fi­lipským 4:8

Tvůj postoj neurčují lidé a okolnosti, určuješ ho ty! Abys v životě zvítězil, musíš se naučit zaměřit se na příležitosti, ne na svá práva. Pavel psal z vězeňské cely: „… přemýšlejte o všem, co je pravdivé, čestné, spravedlivé, čisté, cokoli je hodné lásky, co má dobrou pověst, co se považuje za ctnost, co sklízí pochvalu“ (Filipským 4:8). Okolnosti nepochybně mohly Pavla zamknout v cele, ale nemohly ho omezit. Jednou z největších příčin nespokojenosti je náš neustálý zápas o „zajištění našich práv“. Ublížil ti někdo? Máš pocit, že jsi nedostal svou šanci? To je proto, že žiješ v nedokonalém světě. A dokud to tak je, nezažiješ dobu, kdy všechno, co děláš, je spravedlivě odměněno. Čelíš tedy rozhodnutí: strávíš čas a energii přemýšlením, jak by věci měly být, nebo se přes to přeneseš a zaměříš se na to, co může být? I když pravda a spravedlnost jsou na tvé straně, možná nikdy nenapravíš všechno, co jsi kdy pokazil. Ale Bůh to nakonec udělá, tak to nech v jeho rukou. Neustále „bojovat za svoje práva“ tě jedině rozčílí a podráždí. Postupně se kvůli těmto ničivým emocím, které odsávají tvou energii, staneš negativním člověkem. Kromě toho, když se zaměřuješ na svá práva, obvykle se díváš dozadu. Nemůžeš postupovat, pokud míříš špatným směrem! Správným směrem se posuneš jen tehdy, když jsi správným směrem zaměřen. To neznamená, že nezažiješ bolest; pouze to znamená, že se rozhodneš odpouštět a věnuješ se tomu, co můžeš ovlivnit: svým postojům a příležitostem.

„Zasvěť už chlapce do jeho cesty…“ Přísloví 22:6

Trenérský styl. Tito rodiče ukazují směr tím, že učí a jsou příkladem, který vytváří respekt, zodpovědnost, bezpečí, důvěru a zralost v tom, jak jednají s dětmi. Rodiče jsou „v čele“, ale vždycky připravují dítě na vedoucí roli ve správný čas, přenášejí na něj autoritu, když je připraveno. Při výchově dětí kladou důraz na respekt, ne zastrašování; chápou, že respektující dítě se bude řídit pravidly i v tvé nepřítomnosti. Zodpovědnost je vytvářena tím, že rodič se nevymlouvá ani výmluvy nepřijímá. Nezávislost je podporována podle toho, jak dobře se děti vyrovnávají s omezením a kontrolou. Rodič je zaměřen na řešení, ne na problémy; odpouští; přiznává svá vlastní selhání; směruje děti do budoucnosti, ne do minulosti. Tito rodiče volí pečlivě, kdy zvýšit hlas, vyhýbají se zraňujícím argumentům, ale drží zásady v otázkách víry, úcty, důvěry, poctivosti a zodpovědnosti za selhání. Používají chyby k tomu, aby se děti poučily, ne aby je zahanbili. Takoví rodiče jsou upřímní, přiznávají své vlastní nedostatky a omluví se, když je to nutné. Pravidla jsou jasná, důsledná a férová. Rodiče nevarují opakovaně a sankce uplatňují bez výjimky. Uplatňují disciplínu s péčí, úctou a ujištěním. Jaké jsou klady tohoto stylu? Poskytuje dětem bezpečné, ochraňující, milující prostředí, ve kterém se mohou učit, zatímco ty, rodič, jsi vzorem úcty, zodpovědnosti, důvěry a nezávislosti. Postup směrem k dospělosti je společným projektem rodičů a dětí. Jaké jsou záporné stránky tohoto stylu? Žádné!

„Otec ho po celý ten čas nezarmoutil otázkou: ‚Co to děláš?‘“ 1. Královská 1:6

Liberální styl. Tento rodič má jen málo pevných pravidel a vysvětluje dítěti své zásady, standardy a rozhodnutí. Názory a nápady dítěte vyslechne a zahrne do rozhodování. Používá spíše argumenty než sílu. Takoví rodiče se raději snaží sladit úhly pohledu, než aby používali výhrůžky. Naneštěstí od dítěte požadují málo pomoci v domácnosti, odpírají mu příležitost podílet se na jejím chodu a učit se fungovat společně. Rodič je člověk, který usnadňuje věci a zajišťuje zdroje. V takových domovech si děti samy rozhodují v těch oblastech, jakými jsou čas ke spaní, schůzky, auto, přátelé, oblékání, internet, hudba a chození ven. Jaké jsou výhody tohoto rodičovského stylu? Děti obvykle zbožňují takové rodiče, cítí jejich blízkost a mají s nimi pocit bezpečí. Shovívaví rodiče nikdy nesnižují své děti, jejich nápady a názory, nezostuzují je, neuvádějí do rozpaků ani jim nedávají najevo, že jsou neúspěšné. Spíše povzbuzují jejich myšlení, novátorství, iniciativu, sociální a komunikační schopnosti. Jsou vzorem odpuštění, trpělivosti a pružnosti. Ale podívejme se na zápory tohoto stylu. Chybí rodičovské vedení a nízké požadavky na pomoc v domácnosti ponechávají děti nepřipravené pro život ve skutečném světě. Postrádají vzorce chování a hranice potřebné pro vztahy a pracovní prostředí, mají potíž s přijetím slova „ne“. Nevidí rodiče jako vzory vůdcovství a rozhodnosti, což má za následek motivační deficit – neustále potřebují někoho, kdo je nastartuje a „uvede do pohybu“. Tento styl poskytuje mnoho zdravých, kladných rysů; výsledkem jsou děti, které mohou být šťastné, ale později trpí v oblastech pracovní výkonnosti a vztahů.

„… nedrážděte své děti ke vzdoru…“ Efezským 6:4

Výchova dětí mezi pubertou a ranou dospělostí vyžaduje každý kousek milosti a moudrosti, který v sobě máš. Tvým úsilím je vychovat a jejich snahou získat nezávislost – to je přetahovaná, která obě strany frustruje. Výsledek velmi záleží na tom, který ze tří tradičních stylů výchovy praktikuješ. Ačkoli rodiče vždy chtějí to nejlepší pro své děti, některé styly fungují dobře a jiné ne. Prozkoumejme každý z nich. Autoritativní styl. Někteří rodiče oznamují: „Já stanovuji pravidla a ty se jimi budeš řídit! Neptej se mě, poslouchej.“ Je vyžadována poslušnost za všech okolností, respekt vůči autoritám, tradiční hodnoty a tvrdá práce. „Tady existuje pouze jediný názor: můj. Jakýkoliv jiný názor je vzpourou!“ Autoritáři nepřipustí ztrátu prestiže, neomlouvají se ani nepřiznají selhání. Lpí na striktním dodržování pravidel, obviňují, odsuzují a ponižují; očekávají od svých dětí to nejhorší, a přesto každou chybu tvrdě kritizují. Tím, že k dětem projevují tvrdost, vyvolávají konflikt a potom je trestají krutě a nerozumně. Často používají Písmo k upevnění své pozice. Podívejme se na klady tohoto stylu: pravidla jsou jasná, je stanovena pevná hierarchie; urychluje reakce dítěte; je efektivní s velmi malými a nejistými dětmi a může být užitečný v krizových situacích. Teď se vyhodnoťme zápory: brání zdravému individuálnímu vývoji dítěte a zejména jeho komunikačních schopností; vytváří sklony k závislosti na druhých a nesamostatnosti; bere odvahu dělat rozhodnutí a převzít iniciativu; způsobuje úzkost a deprese; zvyšuje pravděpodobnost, že tvoje dítě bude zastrašováno, šikanováno apod. Autoritativní rodiče možná udržují vojenskou disciplínu, ale málokdy vychovají šťastné, zdravé a tvořivé děti!

Rosteš duchovně?

11 Dub 2014 Kategorie: Každodenní zamyšlení

„… ať ve všem dorůstáme v Krista.“ Efezským 4:15

Duchovní růst se neděje automaticky. Musíš toužit po růstu, rozhodnout se růst, těšit se z něj a být ukázněný. „Ale můj život je příliš těžký,“ řekneš. Mnoho lidí na tom bylo hůř než ty a dorostli do duchovní dospělosti. A mnoho lidí na tom bylo lépe a zůstali zaseknutí v duchovním dětství. To proto, že pochybovali o své schopnosti růst, nechávali se unášet proudem, kamkoliv je nesl, nebo zdržovali svůj růst s myšlenkou: „Dostanu se k tomu, až se věci změní.“ Ale to se nikdy nestane. Růst vždycky začíná rozhodnutím. „‚Pojď za mnou!‘ On vstal a šel za ním“ (Matouš 9:9). Matouš nerozuměl všem důsledkům svého rozhodnutí; prostě se rozhodl následovat Ježíše. To je vše, co potřebuješ k tomu, abys mohl začít: rozhodnutí. Nic neformuje tvůj život tak, jako rozhodnutí, která děláš. Pokud chceš vědět, kým budeš za dvacet nebo třicet let, prozkoumej závazky a priority, které určují tvůj život. Je to v okamžiku závazku, kdy se většina z nás míjí s tím nejlepším, co pro nás Bůh má. Protože se obáváme k něčemu se zavázat plnohodnotně, děláme mnoho polovičatých závazků a nakonec jsme frustrovaní, protože si vybíráme špatné věci. A když se věnujeme špatným věcem, později toho hořce litujeme. Každá volba má následky, proto vybírej moudře. Podobnost Kristu je výsledkem dělání rozhodnutí, jaká by dělal Kristus, a potom závislosti na něm, aby ti pomohl tyto volby naplnit. „… oblecte nové lidství, stvořené k Božímu obrazu ve spravedlnosti a svatosti pravdy“ (Efezským 4:24).

„Vůči všem mějte na mysli jen dobré.“ Římanům 12:17

Lži jsou nakonec vždy odhaleny. Pravda vypluje na povrch. „Kdo kryje svá přestoupení, nebude mít zdar…“ (Přísloví 28:13). Kdokoliv, kdo s tebou obchoduje, chce znát pravdu – celou pravdu. Ježíš měl ten nejpotřebnější produkt na zemi: spasení. Nabídl lidské rase příležitost mít vztah s Bohem. Dokonce nám zaslíbil domov v nebi. Ale nikdy neposkytoval zkreslený obrázek. Poté, co mluvil o výhodách následování, vysvětlil problémy. „… a všechny národy vás budou nenávidět pro mé jméno“ (Matouš 24:9). Ježíš lidem nabídl více než líbivou filozofii. Chtěl připravit lidi na všechny možné situace, které mohou nastat. V době, kdy bankéři a obchodníci překrucují pravdu, aby jejich pointa vypadala lépe, Bůh tě volá k tomu, abys byl upřímný dokonce i ke svému vlastnímu zranění. Pokud reprezentuješ Boha a chceš zažívat jeho požehnání, musíš podnikat jeho způsobem. Poctivý vztah má větší hodnotu než jakákoliv tržba. Na tvou poctivost bude pamatováno déle než na tvůj výrobek. I jako národ (a celá křesťanská civilizace) se musíme vrátit k tomu, co nás dříve tolik pozvedalo. Thomas Jefferson řekl: „Celé umění vládnutí spočívá v umění být poctivý.“ Boží lid byl ve starozákonní době převážně zemědělským společenstvím. Proto Bůh ustanovil tyto zásady: „Nedopustíte se bezpráví při soudu, při měření, vážení a odměřování“ (3. Mojžíšova 19:35). John Parnell napsal: „Nezáleží na tom, co děláš, jestli buduješ národ nebo vyrábíš boty. Ten, kdo dělá poctivou věc, je v Božím pohledu hodnocen jako král.“

Chodit v pravdě (3)

9 Dub 2014 Kategorie: Každodenní zamyšlení

„… oblecte nové lidství, stvořené k Božímu obrazu ve spravedlnosti a svatosti pravdy.“    E­fezským 4:24

Toužit po pravdě je jedna věc, ale musíš o ni i náležitě usilovat. „Odložte dřívější způsob života … oblecte nové lidství, stvořené k Božímu obrazu…“ (Efezským 4:22–24). Jedna spisovatelka píše: „Musíme být ochotni mít rozhovory, kterým by se naše ‚staré já‘ rádo vyhnulo… Není to snadné …vyžaduje to velkou dávku pokory a přijetí skutečnosti, že se nebudeme cítit příjemně… Nejrychlejší řešení je okamžité a nepříjemné: přiznat se v tom okamžiku. Zkusila jsem to. Na večírku nějaké ženy se diskutovalo o zapojení do jedné organizace a já se chtěla ‚vnutit‘, tak jsem řekla, že jsem se vždycky chtěla zapojit, ale nikdy mě tam nevzali… Věděla jsem, že jsem lhářka. Nikdy jsem netoužila trávit čas tímto způsobem … z výborů mám vyrážku! Takže i když jsem měla dobrý úmysl, moje přiznání se bylo nemotorné, když jsem vyhrkla: ‚Omlouvám se, prostě jsem vám lhala. Nikdy jsem tam nebyla jako dobrovolnice a ani po tom netoužím.‘ Všichni zmlkli a já jsem se snažila vzpomenout si, kde jsem nechala peněženku, abych odtamtud mohla utéct, když všichni jako zázrakem vybuchli smíchem… Nezáleží na tom, jak je to nepohodlné … pravda nás osvobozuje. Usilovat o pravdu je jako cesta lososa proti proudu; doslova jdeme proti proudu … svět říká, že pravda se může měnit na základě okolností, srovnávání, nových údajů a úrovně zkušenosti. Ale konečná pravda není relativní. Nemůžeme ji změkčit nebo přizpůsobit naší náladě a tomu, co se nám hodí. Proto je stav našeho srdce tak důležitý … když nejsme schopni nebo ochotni rozpoznat pravdu naším intelektem, musíme se spoléhat na hlas našeho srdce.“

Chodit v pravdě (2)

8 Dub 2014 Kategorie: Každodenní zamyšlení

„Objevuji tedy takový zákon: Když chci činit dobro, mám v dosahu jen zlo.“        Ří­manům 7:21

Pokud z pravdomluvnosti neučiníš svou prioritu, pak se na tebe vztahuje ponaučení, které říká, že i když „…chceš činit dobro, máš v dosahu jen zlo“ (viz Římanům 7:21). To znamená, že naše přirozené „výchozí nastavení“ (to, které je automaticky zvoleno naším vnitřním počítačem, pokud úmyslně nevybereme jinou možnost) je vždy nastaveno na nižší standard. Jedna spisovatelka píše: „Žila jsem v Atlantě … roste tam popínavá rostlina jménem kudzu … a když se jednou připlazí ke tvému stromu nebo plotu, musíš ji okamžitě zničit, jinak se rozšíří na celém tvém pozemku. Jakýkoliv podvod … nepatrné opomenutí pravdy … vyslovení drobné, nevinné lži … je jako sázení semena kudzu na zahradě tvého srdce… Pro mě je to šikmá plocha, je to jako vydat se neznačenou trasou a myslet si, že jsem našla zkratku. Bývám nedbalá … líná … a potom se ztratím. Připustila jsem, abych nechala být jednu skvrnku na mé cti, aniž by byla uvedena na pravou míru. Cítím škubnutí od Ducha svatého, ale pokrčím rameny a zůstávám zcela pohlcená prací … a udělala jsem první krok k životu ve stínu… Malé lži jsou jako sněhové koule valící se ze svahu dolů … nabaluje se na ně další sníh a rychle se zvětšují! Jak zůstat v pravdě, když pořád tíhneme ke kompromisům? Především se musíme každé ráno znovu zavázat k našemu chození s Bohem dříve, než uděláme cokoliv jiného. Činíme to skrze modlitbu a čtení Písma. Tím volíme světlo místo tmy, zatímco je stále příliš brzy na to, abychom se dostali do potíží. Za druhé se musíme přimknout k Duchu svatému a jeho vedení. Toto je velmi osobní věc, která roste přímo úměrně k našemu času a oddanosti v chození s Bohem.“

O SPKD

Slovo mělo v historii vždy mimořádný význam. Sloužilo nejen jako základní mluvený nebo psaný prostředek pro vyjádření lásky, ale stávalo se i nástrojem pro prosazování vlastních ambicí a mocenské síly. V současné konzumní společnosti, žijící spíše ve virtuálním světě než na pevných a skutečných hodnotách, se funkce slova velice rychle mění. Slovo ztrácí na závaznosti, mizí rovina mezi pravdou a lží a nedodržet dané slovo zase tak moc nevadí.

I přesto zde máme Slovo, které je vždy pravdivé a věčně platné. Bible – Boží Slovo je darem od Boha, který nám ukazuje svoji velikou lásku a proměňuje Slovem životy lidí. Stejně tak nám Boží Slovo často poradí ve sporném okamžiku našeho života, jak se správně rozhodnout. Boží Slovo dává život, Boží Slovo uzdravuje, Boží Slovo dává pokoj.

Dopřejte si tedy na našich stránkách každodenní zamyšlení nad Božím Slovem a nechte ho proudit do svého srdce.

Nechť přinese pokoj a radost vám všem.


Odkazy na weby s ikonou

Víra, křesťanství, náboženství