Chop se přítomnosti

26 Led 2015 Kategorie: Každodenní zamyšlení

„I stalo se slovo Hospodinovo k Jonášovi podruhé…“ Jonáš 3:1

Příliš mnoho času v životě trávíme na smetišti lítosti. Soustřeďujeme se na to, co mělo být, co mohlo být… Možná si myslíme, že když se k tomu budeme v mysli stále vracet, dokážeme to změnit. Jenže nedokážeme. Jediné, co dokážeme ovlivnit, je to, co děláme v současné chvíli. Čím víc se vracíme ke včerejšku, tím víc se vzdalujeme od dnešních příležitostí. A čím víc se od nich vzdalujeme, tím těžší je se k nim vrátit. Příležitosti nikdy nevypadají tak dobře, když přicházejí, jako když odcházejí. Na nikoho nečekají, takže musíš být ve střehu a chopit se jich. Mohou přijít v různých podobách a z kteréhokoliv směru. Ale jedno je jisté: uvidět je a chopit se jich je možné jen v přítomnosti. Ať se ve tvém životě stalo cokoliv, stalo se. Vzhledem k tomu, že to ani sebevětším úsilím nemůžeš vrátit, udělej za minulostí tlustou čáru a jdi za tím, co je před tebou. Chyby děláme všichni. Jonášova chyba způsobila bouři, která ohrozila životy všech lidí okolo a skončila až tehdy, když jej hodili do moře. Ale to není konec příběhu. Co pak Jonáš dělal? „I modlil se v útrobách ryby k … Bohu … I rozkázal Hospodin rybě, a vyvrhla Jonáše na pevninu. I stalo se slovo Hospodinovo k Jonášovi podruhé…“ (Jonáš 2:2–3:1). Hospodin je Bohem druhých šancí; a dokonce třetích, čtvrtých a pátých! „Hospodinovo milosrdenství … Obnovuje se každého rána…“ (Pláč 3:22–23). Dnešní den je dar. Tak přestaň litovat minulosti, chop se přítomnosti a začni zase žít!

V práci jsi „knězem“ (3)

25 Led 2015 Kategorie: Každodenní zamyšlení

„Jeho Bůh jej vychovává ke správným způsobům a vyučuje ho.“ (Izajáš 28:26, ČSP)

Lidé, kteří vyhráli v loterii, často svorně prohlašují: „I když jsem vyhrál tolik peněz, můj život to nijak nezmění.“ Málokdy jim to ale vydrží. Po šesti měsících nechávají zaměstnání a kupují si nový dům. Průzkum mezi těmito lidmi potvrdil dvě skutečnosti:

  1. Většina z nich byla spokojenější před výhrou, než po ní. Proč? Nesplněné požadavky a očekávání ze strany rodiny a přátel vedly k rozčarování a roztrpčení.
  2. Nikdo z nich by se nechtěl vyhraných peněz vzdát. Pokud sis zvyknul na více peněz, máš tendenci být nešťastný, když máš méně. Jenže když máš víc peněz, neznamená to, že se zvýší tvé sebevědomí.

Izajáš napsal: „Cožpak oráč oře, kypří a vláčí svou roli bez ustání, aby mohl sít? … seje na určená místa pšenici … K takovému řádu ho vycvičil a vyučil jeho Bůh … Také toto pochází od Hospodina…“ (Izajáš 28:24–29). To znamená, že ať jsi rolník nebo hasič, tvé zaměstnání ti dal Bůh! Je to tvé „povolání“ a Bůh mu určil vyšší smysl než jen finanční zajištění. Jeho záměrem bylo, aby ti dalo hodnotu a důstojnost a naplnilo Boží záměry na zemi. Teolog Miroslav Volf řekl: „Veškerá lidská práce, ať složitá nebo jednoduchá, je možná díky působení Božího Ducha, který působí v člověku; a veškerá práce, jejíž povaha a výsledky odrážejí hodnoty nového stvoření, se uskutečňuje v souladu s pokyny a inspirací Ducha Božího.“ A proto: „Cokoli děláte, dělejte upřímně … Pánu“ (Koloským 3:23).

V práci jsi „knězem“ (2)

24 Led 2015 Kategorie: Každodenní zamyšlení

Vy … jste … kněžstvo…“ 1. Petrova 2:9

V knize „Habits of the Heart“ („Zvyklosti srdce“) popisuje sociolog Robert N. Bellah tři způsoby, jak se lidé stavějí ke svému zaměstnání. Pro první je to prostě placená práce. Pokud patříš do této skupiny, vidíš své zaměstnání čistě jako způsob, jak vydělat peníze a zaplatit účty. Jenže jestli tě motivuje jen to, kolik si vyděláš, pak pravděpodobně začneš svou práci nesnášet. Pro druhou skupinu lidí práce znamená kariéru. To už je vyšší motivace, jenže tvým cílem je postup a prestiž. Pokud se ti nebude moc dařit, můžeš cítit, jak to sráží tvoje sebevědomí. Třetí skupina bere zaměstnání jako své povolání. Z logiky vyplývá, že je-li to povolání, musí tu být někdo, kdo povolává. Ten někdo je Bůh. Ty nejsi „volající“, ale „volaný“. Každá smysluplná práce, která může být pro lidi požehnáním a slouží Božím záměrům, je povoláním. I lékař nebo pastor se může cítit být z práce vysátý, pokud ji bere jenom jako zdroj dobrého výdělku. Naopak popelář může uvidět, že tím co dělá, činí svět čistším a práce se mu stane povoláním. Aniž bychom chtěli snižovat význam těch, kdo mluví z kazatelny, chceme vyzdvihnout význam lidí, kteří slouží Bohu čtyřicet hodin týdně v jiném zaměstnání. Nejdůležitější je, že pokud budou práci dělat dobře, pak oba uslyší pochvalu: „Správně, služebníku dobrý a věrný…“ (Matouš 25:23).

V práci jsi „knězem“ (1)

23 Led 2015 Kategorie: Každodenní zamyšlení

„Ploďte a množte se … a panujte…“ 1. Mojžíšova 1:28

Jestli chceš poznat původní Boží záměr pro každého z nás, podívej se na Adama. „Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem … A Bůh jim požehnal a řekl jim: ‚Ploďte a množte se a naplňte zemi. Podmaňte ji a panujte…‘“ (1. Mojžíšova 1:27–28 ). Bůh nás stvořil, abychom byli produktivní, rozmnožovali se a vládli. V těch třech slovech je obsaženo každé lidské povolání. Kněz je člověk, který zastupuje Boha před lidmi a lidi před Bohem. Ve skutečnosti to ale původně byla definice týkající se každého z nás. Byli jsme stvořeni k Božímu obrazu, abychom pokračovali v jeho díle, obdělávali zemi, aby vzkvétala, abychom se na ní měli dobře a abychom celé zemi dali hlas ke chválení Boha. Veškerá práce byla Bohem naplánována jako kněžská služba. Profesionální duchovní či misionáři nejsou jediní Bohem povolaní, ani se z nich Bůh neraduje víc a nejsou pro něj důležitější než kdokoliv jiný. Biblický učenec N. T. Wright to vyjádřil nádherným obrazem: vykresluje lidské bytosti jako zrcadla, umístěná v pětačtyřice­tistupňovém úhlu mezi nebem a zemí. Byli jsme stvořeni, abychom na Zemi odráželi Boží péči a vládu a zpět k Bohu přenášeli hlubokou chválu a vdě?nost stvo?en?. To je to, co d?l?me, kdy? pracujeme. M??čnost stvoření. To je to, co děláme, když pracujeme. Máš povolání. Máš obdarování. Jsi kněz. To se netýká jen dobrovolné služby v církvi. Prvním místem, a možná nejdůležitějším, kde své povolání realizuješ, je tvé zaměstnání. Když to začneš vidět tak, že k vykonání práce, kterou děláš, tě povolal sám Bůh, vyvolá to úsměv na tvé tváři, radost ve tvém srdci, v žilách se ti rozproudí nová míza a tvé práci to dodá důstojnost.

Jak pomáhat dospívajícím

22 Led 2015 Kategorie: Každodenní zamyšlení

„Moudrostí se dům buduje, rozumností se zajišťuje…“ Přís­loví 24:3

Pokud jsi rodičem mladého dospívajícího člověka, je důležité, abys dokázal najít správnou kombinaci korigování, učení, motivace a chvály. Nesoustřeď se na jeho nežádoucí chování, ale raději jej chval a odměňuj za jednání, které bys chtěl podpořit. Pokud má tvé dítě pocit, že tě má neustále za zády, místo abys s ním byl „v partě“, ať už jde o jeho oblékání, kamarády, hudbu atd., bude ti při každé příležitosti vzdorovat. Bible o vztahu rodičů a dětí učí: „Děti, poslouchejte své rodiče…“ (Efezským 6:1). Ale také: „Otcové, nedrážděte své děti ke vzdoru…“ (Efezským 6:4). Užívej metody cukru a biče. Pokud jsi jen samý „bič“ a žádný „cukr“, vyprovokuješ v dítěti vzpouru a tajnůstkářství a přestane s tebou komunikovat. Jestli jsi vyrůstal v domově, kde tě nikdy nechválili a neodměňovali, budeš muset tvrdě pracovat, abys tu tradici přerušil. Když budeš na svého potomka reagovat výbušně, naučíš ho tím, že ve zlosti bude jednat výbušně i on. Nenech se zaskočit šokujícími projevy a buď připraven na ně reagovat konstruktivně. Pokud si jeho náhlé proměny nálad a rozporuplné chování budeš brát osobně, dožene tě to k reakcím, jichž budeš litovat. Vzpomínáš si na vlastní dospívání a na to, jak ses stavěl k názorům, vkusu a pravidlům svých rodičů? Mark Twain řekl: „Když mi bylo čtrnáct, můj táta byl tak omezený, že jsem sotva snesl jeho přítomnost. Ale když mi bylo jednadvacet, žasl jsem, kolik se toho ten starý muž za posledních sedm let naučil!“ Pro výchovu dospívajícího je dobré zapamatovat si dvě místa z Písma: „Láska nikdy neselže“ (1. Korintským 13:8, přel. z angl.). „Moudrostí se dům buduje, rozumností se zajišťuje…“ (Přísloví 24:3).

„Toužím … abychom se spolu navzájem povzbudili vírou…“ Římanům 1:11–12

Pavel píše o třech věcech, které jsme si vzájemně povinováni. Podívejme se na ně:

  1. „Bůh … je mi svědkem, jak na vás bez ustání pamatuji při všech svých modlitbách…“ (Římanům 1:9–10). Jakýsi neznámý básník napsal: „Já býval v hlubinách zoufalství, kde je stín – po modlitbách tvých však jsem šplhal do výšin.“ Nikomu nemůžeš lépe prokázat lásku a zájem než tím, když mu řekneš: „Modlím se za tebe,“ a opravdu se modlíš! Modlitba zve do situace Boha a nebeským silám dává moc začít jednat a přinést změnu.
  2. „Toužím vás spatřit, abych se s vámi sdílel o některý duchovní dar a tak vás posílil…“ (Římanům 1:11). Po čem Pavel toužil? Aby mohl posílit své sourozence. Byl ochoten kvůli tomu cestovat daleko a s velkým osobním rizikem. Když se dva lidé rozhodnou vzájemně poznávat a rozvíjet své Bohem dané dary, přinese to požehnání nejen jim, ale i všem okolo.
  3. „Toužím … abychom se spolu navzájem povzbudili vírou jak vaší, tak mou“ (Římanům 1:11–12). Všimni si slov „povzbudili“ a „vírou jak vaší, tak mou“.

Tady působí mocná dynamika! Zaprvé, modlíme se za sebe navzájem. Zadruhé, vzájemně v sobě rozpoznáváme dary od Boha a pečujeme o ně. Zatřetí, spojujeme se ve víře a zaměřujeme se na společný cíl. Ježíš řekl: „Opět vám pravím, shodnou-li se dva z vás na zemi v prosbě o jakoukoli věc, můj nebeský Otec jim to učiní. Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich“ (Matouš 18:19–20).

„Neboť Bůh nám nedal ducha bázlivosti…“ 2. Timoteovi 1:7

Pro překonání finančních problémů potřebuješ:

  1. Pochopit, jaký je jejich zdroj. Pokud nejsi zrovna Bill Gates, je pravděpodobné, že určitý stupeň finančních starostí zažiješ. Pokud se ale strach stane pevným stavem tvé mysli, pak něco není v pořádku a je načase to odhalit. Strach může být dědičný, předávaný z generace na generaci. Může tě lapit do kruhu, který je těžké prorazit. Ale jde to! Gedeón zbořil oltář, na němž jeho rodina po generace uctívala modly. Když to udělal, byli na něj rozzlobení (viz Soudců 6:25–30). On však věděl, že chce-li v životě zvítězit, nesmí důvěřovat nikomu jinému než Bohu.
  2. Povznést se nad svá dřívější selhání. Máš po zkušenosti se špatnými investicemi obavu z rizika? Hromadíš zásoby, aby ses pojistil proti dalšímu selhání? V tom je problém: risk je zisk! Ve fotbale často nejvíce branek nastřílejí hráči, kteří většinu šancí nepromění. Zkoušejí to ale znovu a znovu, protože vědí, že kdo se nesnaží dát gól, nevyhraje. Stodola nacpaná osivem sklizeň nepřinese. Když zemědělec zaseje semeno, může se stát, že ho zničí sucho, mráz nebo škůdci. Přesto pokud nezaseje, je neúspěch jistý. Chápeš, o co jde?
  3. Počítat předem s Boží dobrotou. S přibývajícím věkem se stále více vyhýbáš riziku a raději hledáš bezpečný přístav. To je pochopitelné, ale nemůžeš dovolit, aby tvůj život ovládal strach. David napsal: „Ano, dobrota a milosrdenství provázet mě budou všemi dny mého žití“ (Žalm 23:6). Věříš-li v Boží dobrotu, určitě ji zakusíš!

„Přichází den strachu, já však doufám v tebe.“ Žalm 56:4

K vyřešení finančních starostí nepotřebuješ nutně mít více peněz. Ve skutečnosti čím více peněz máš, tím víc jich můžeš ztratit, a taková představa ti může starosti spíš přidělat než ubrat. Je to bludný kruh. Hledat jistotu v penězích je jako uvázat člun v přístavišti; pokud přijde dostatečně velká bouře, lana se přetrhnou a člun odplave. Jak se tedy zabezpečit proti další ekonomické bouři? Víc lan? Silnější lana? Pevnější uzly? Ne, z toho budeš mít jen žaludeční vředy! Proberme si tedy některé biblické odpovědi na finanční starosti: Postav se svému strachu čelem. Žalmista řekl: „Přichází den strachu, já však doufám v tebe“ (Žalm 56:4). David od chvíle, kdy se stal králem, zřejmě neměl starosti kvůli penězům. Měl ale starosti kvůli nepřátelům: pronásledovali jej, číhali na něj, aby ho mohli nečekaně chytit a zabít. Každý máme nějakou oblast strachu. Někdy dokážeme strachy udržet na uzdě, jindy nás ovládnou a způsobí, že jednáme způsobem, na nějž rozhodně nejsme hrdí. Křesťanský finanční poradce Ron Blue říká, že ho po léta svíral strach, že nemá dost peněz nebo že přijde o ty, které má. Lidé kolem něj o tom nevěděli, jeho to však ovládalo. Dnes je velmi úspěšným autorem bestsellerů a mnoha lidem udílí finanční rady. Aby toho dosáhl, musel se ale s tímto svým strachem utkat a víc důvěřovat Bohu než sám sobě. Stejně to budeš muset udělat i ty.

Neseš ovoce?

18 Led 2015 Kategorie: Každodenní zamyšlení

„… přišel si pro jeho ovoce, ale nic na něm nenalezl.“ Lu­káš 13:6

Ježíš řekl: „Jeden člověk měl na své vinici fíkovník; přišel si pro jeho ovoce, ale nic na něm nenalezl. Řekl vinaři: ‚Hle, už po tři léta přicházím pro ovoce z tohoto fíkovníku a nic nenalézám. Vytni jej! Proč má kazit i tu zem?‘ On mu odpověděl: ‚Pane, ponech ho ještě tento rok, až jej okopám a pohnojím. Snad příště ponese ovoce; jestliže ne, dáš jej porazit‘“ (Lukáš 13:6–9). Jak dlouho sloužíš Pánu? Jaké hmatatelné „ovoce“ tvá služba nese? Každý z nás máme jiný potenciál. Ježíš učil, že někteří mají třicetinásobný, jiní šedesátinásobný a další stonásobný (viz Matouš 13:8). Úroveň tvé produktivity ovlivňuje jak tvá víra, tak i tvé obdarování. Bůh například neočekává šedesátinásobnou sklizeň od toho, kdo je schopen přinést třicetinásobnou. On není pošetilým zadavatelem úkolů. Máme-li si však z tohoto podobenství vzít nějaké ponaučení, pak to, že Bůh nechce, abys jen tak seděl s rukama v klíně a nic nedělal. Slova „vytni jej“ ti to mají důrazně připomínat. Bůh je trpělivý. Bude na tobě pracovat rok za rokem ve snaze dovést tě do takové duchovní zralosti, abys byl schopen naplnit záměr, pro nějž tě přivedl do svého království. Pokud ale po všem jeho úsilí odmítneš nést ovoce, najde si někoho jiného. Hlavní je, aby se Boží záměry nakonec naplnily!

Nech Boha, aby osvítil tvou mysl

17 Led 2015 Kategorie: Každodenní zamyšlení

„Hospodinovo svědectví je pravdivé, nezkušený jím zmoudří.“ Žalm 19:8

Žalmista napsal: „Hospodinovo svědectví je pravdivé, nezkušený jím zmoudří“ (Žalm 19:8). Bůh ti může dát nápad, který změní směr tvého života. Marconi měl nápad, z nějž povstalo rádio, z Bellova nápadu vznikl telefon. Bůh, který je stvořitelem, lidem neustále dává tvůrčí nápady. Ale ty musíš podle nich jednat, jinak je dá někomu jinému. Není teď čas, abys ho poprosil o nějaký nápad pro svůj život? Je úžasné, že věříš v Boha. Ale neméně úžasné je to, že Bůh věří v tebe! Místo toho, aby sis říkal, že se teď máš tak dobře, že už to ani nemůže být lepší, se raději začni ptát: „Pane, jaký máš se mnou plán?“ Když to zanedbáš, může se stát, že tě život srazí dolů. Budeš mít pocit, že ti něco schází, že jsi ztracený, že tvé schopnosti a potenciál jsou omezené. Pokud se budeš řídit takovými pocity a myšlenkami, a ne tím, co o tobě Bůh říká ve svém Slově, nepohneš se kupředu a nenaplníš to, k čemu tě poslal na zem. Možná si říkáš, že ti Bůh nikdy žádný ze svých skvělých nápadů nedal. Třeba je to proto, že jsi ho nikdy o žádný neprosil! On je dává hledajícím, připraveným srdcím, naplněným vírou a poslušností. O takových říká, že to je člověk, který:, „… si oblíbil Hospodinův zákon, nad jeho zákonem rozjímá ve dne i v noci … Vše, co podnikne, se zdaří“ (Žalm 1:2–3).

O SPKD

Slovo mělo v historii vždy mimořádný význam. Sloužilo nejen jako základní mluvený nebo psaný prostředek pro vyjádření lásky, ale stávalo se i nástrojem pro prosazování vlastních ambicí a mocenské síly. V současné konzumní společnosti, žijící spíše ve virtuálním světě než na pevných a skutečných hodnotách, se funkce slova velice rychle mění. Slovo ztrácí na závaznosti, mizí rovina mezi pravdou a lží a nedodržet dané slovo zase tak moc nevadí.

I přesto zde máme Slovo, které je vždy pravdivé a věčně platné. Bible – Boží Slovo je darem od Boha, který nám ukazuje svoji velikou lásku a proměňuje Slovem životy lidí. Stejně tak nám Boží Slovo často poradí ve sporném okamžiku našeho života, jak se správně rozhodnout. Boží Slovo dává život, Boží Slovo uzdravuje, Boží Slovo dává pokoj.

Dopřejte si tedy na našich stránkách každodenní zamyšlení nad Božím Slovem a nechte ho proudit do svého srdce.

Nechť přinese pokoj a radost vám všem.


Odkazy na weby s ikonou

Víra, křesťanství, náboženství