Když tě ohrožuje únava (1)

6 Bře 2015 Kategorie: Každodenní zamyšlení

„… promluví k tomuto lidu ten, který mu říkal: ‚Zde je místo odpočinutí, nechte odpočinout znaveného…‘“    I­zajáš 28:11–12

Ruth Haley Barton byla první, kdo použil frázi „nebezpečná únava“. Mezi její symptomy patří:

  1. Podrážděnost / přecitlivělost. Věci, které by ti za normálních okolností nevadily, jako třeba motorista, který před tebou udělá myšku, nebo nepříjemné návyky tvého kamaráda, tě vytočí do krajnosti. 2) Neklid. Máš nejasný pocit, že něco není v pořádku. Zdá se ti, že někam utíkáš. Jsi vyčerpaný, ale nemůžeš usnout. 3) Notorické přepracování. Kontroluješ e-maily do pozdního večera. Nedokážeš úplně vypnout a odjet na dovolenou. Ze všech sil se snažíš o radost z nerušeného času s rodinou. 4) Citová otupělost. Nic „necítíš“, ani dobrého, ani špatného. Bojíš se, že kdybys něco cítil, byl bys tím přemožen. 5) Únikové chování. Cítíš neovladatelnou chuť k jídlu, pití, utrácení, sledování televize, pornografie, surfování po internetu. Chybí ti vůle cvičit, spojit se s přáteli, věnovat se zálibám nebo si přečíst dobrou knihu. Cítíš se oddělený od svého povolání. Vykonáváš službu, ale vlastně nevíš, kdo jsi a k čemu tě Bůh povolal. Jsi vydán na milost a nemilost očekávání druhých lidí i svého vlastního vnitřního nutkání, protože nemáš vnitřní olovnici, podle které bys tyto požadavky měřil. Fyzicky se zanedbáváš. Nemáš čas normálně se najíst, jít na procházku, pořádně se vyspat, dělat všední věci jako umýt auto nebo uklidit domácnost. 6) Schraňování energie. Bojíš se, že tě lidé připraví o poslední kousek síly, co ti zbývá, proto se snažíš uchránit si nějaké síly do zásoby. Zanedbáváš své duchovní návyky. Věci, o nichž víš, že jsou pro tebe dobré, a které by ti normálně dodávaly energii, jako jsou modlitby, čtení, vedení deníku a sebeanalýza, ti připadají jako břemena.

Pokud je ti cokoliv z těchto věcí povědomé, je možné, že jsi narazil hlavou do zdi. Je čas zbystřit pozornost, mluvit s Bohem a přehodnotit pořadí svých priorit.

Je čas jít dál

5 Bře 2015 Kategorie: Každodenní zamyšlení

„… zapomeneš na trápení, bude ve tvých vzpomínkách jak voda, která uplynula.“        Jó­b 11:16

Bez ohledu na to, jak zle věci vypadají, vždycky platí slova „stalo se“, a ne „zůstane to tak“. Život nestojí na místě. Vždycky budou nějaké problémy. Nedovol jim, aby zničily tvou sebedůvěru. Raději je využij jako příležitost k růstu. Nic netrvá věčně. Až dozraješ v oblastech, o kterých si Bůh myslí, že to potřebuješ, období, ve kterém se nacházíš, skončí. Když procházíš obtížným obdobím, je těžké tomu věřit, ale přesto platí, že „… zapomeneš na trápení, bude ve tvých vzpomínkách jak voda, která uplynula“ (Jób 11:16). Jeden spisovatel napsal: „Zapomenout neznamená pěstovat ztrátu paměti. Znamená to dostat se do místa, kdy je utrpení vytrženo z paměti tak, jako vytrhneš jedovaté žihadlo po bodnutí hmyzem. Jakmile je pryč, je zahojení zákonité. Vzpomínka bude jako ‚voda, která uplynula‘. Když odteče voda, která ti proudí kolem kotníků, nikdy víc už ji neuvidíš.“ Kristin Armstrong řekla: „Když ve starozákonní době někdo zemřel, truchlící si pomazali tváře popelem a bylo jim určeno určité období smutku. Pak popel umyli a šli dál. O kolik je to zdravější než naše společnost! My se nalíčíme, nasadíme šťastný nebo stoický výraz obličeje a zakážeme lidem, aby nám projevili soucit. Požadujeme, aby respektovali hranice toho, kde se nacházíme. Jsme tak zaneprázdněni schováváním se, že jsme zasypaní popelem zevnitř. Bůh nás vyzývá, abychom povstali a zářili, až přijde naše světlo (viz Izajáš 60:1). Požádej ho, aby ti stanovil časový limit a buď připraven umýt si obličej. Pak pokračuj v cestě.“

Musíš uplatňovat svou víru

4 Bře 2015 Kategorie: Každodenní zamyšlení

„A nemohl tam učinit žádný mocný čin … A podivil se jejich nevěře.“ Marek 6:5–6

Bůh odpovídá na modlitby způsobem přímo úměrným naší míře víry. „Podle vaší víry se vám staň“ (Matouš 9:29). Někdy k nám ale přijde i navzdory našim pochybnostem a lidským úvahám. Věřící, kteří se modlili za Petrovo osvobození z vězení, byli zaskočení, když se Petr najednou objevil na jejich prahu (viz Skutky 12). Když se Ježíš vrátil do svého domovského města a začal vyučovat v místní synagoze, byli lidé udiveni jeho moudrostí. Protože neměl formální vzdělání a písemné pověření, odepsali jej jako „pouhého tesaře“ (viz Marek 6:3). A výsledek? „A nemohl tam učinit žádný mocný čin, jen na několik málo nemocných vložil ruce a uzdravil je. A podivil se jejich nevěře“ (Marek 6:5–6). Polož si otázku: Jak často svazuješ Bohu ruce svou nevěrou? Pravda je taková, že:

  1. Někdy je naše víra tak slabá, že vůbec jeho odpověď neočekáváme.
  2. Někdy se nedokážeme modlit s důvěrou.
  3. Nejsme připraveni na to, co on pro nás chce udělat. Nemůžeš poprosit Boha o odpuštění a potom stále žít v odsouzení za hříchy, které on svou krví přikryl. Nebo se modlit za svou finanční situaci a pak si dělat velké starosti, jak Bůh tvé potřeby naplní.

Musíš se rozhodnout, zda budeš žít podle svých pocitů, nebo způsobem, který odráží naprostou důvěru v Boha. V Bibli je napsáno: „Bez víry však není možné zalíbit se Bohu. Kdo k němu přistupuje, musí věřit … že se odměňuje těm, kdo ho hledají“ (Židům 11:6). Proto musíš svou víru uplatňovat.

„Nyní vás svěřuji Bohu a slovu jeho milosti, které má moc … dát vám podíl mezi všemi, kdo jsou posvěceni.“    Skut­ky 20:32

Z poslední vůle a závěti nějakého člověka se dozvíš, co jsi zdědil. Ze Starého „testamentu“ plynuly velké výhody, ale jeho podmínky byly příliš omezující. Proto nám Bůh dal Nový „testament“. Místo prakticky nesplnitelných zákonů je tato nová „závěť“ založena na milosti: přízeň, kterou si nezasloužíš, nemůžeš si na ni vydělat ani si ji nemůžeš odpracovat, protože ji dostáváš zadarmo. Když navíc zjistíš, že jsi v této „závěti“ osobně zmíněn, pak se pro tebe čtení Bible stane skutečným zdrojem radosti. Začneš se ptát: „Co je v Boží vůli pro mě? Co je mým právoplatným dědictvím?“ Zjistíš, že tvé spasení, i když je tak nádherné, je pouhým začátkem. Najednou už představu hledat v Písmu, stát na Písmu a promlouvat Písmo v každé situaci nevnímáš jako povinnost, ale stává to pro tebe radostí. Když se modlíš podle Písma, je to jako bys šel do nebeské banky a řekl: „Tento šek je vypsaný na mě. Vydal a podepsal ho Kristus, a já si ho chci nechat proplatit.“ Máš dvě možnosti: můžeš žít křesťanský život a zemřít, aniž bys kdy použil svůj „účet“, protože jsi nikdy neobjevil své dědictví a výhody, které pro tebe vyplývají z Boží závěti. Nebo se můžeš modlit takto: „Otče, Kristova poslední vůle mě osobně zmiňuje. Říká se v ní, že všechny moje potřeby budou naplněny, mé kroky budou vedeny, moje nemoci budou uzdraveny, a také že se nemusím bát satana, protože jsi mi nad ním dal moc“ (viz Lukáš 10:19). Už chápeš, proč satanovi záleží na tom, abys nečetl Bibli?

„Nyní vás svěřuji Bohu a slovu jeho milosti, které má moc … dát vám podíl mezi všemi, kdo jsou posvěceni.“    Skut­ky 20:32

Lindě Knox bylo kolem osmdesáti, když zemřela na podvýživu ve svém bytě v Chicagu. Údajně ztratila zrak a její mysl přestala fungovat. Mezi jejími věcmi našli neproplacené šeky v přepočtu za 3 060 000 korun, umělecká díla za 3 390 000 korun, šperky v hodnotě 7 200 000 korun a starožitnosti v ceně 930 000 korun. Dohromady vlastnila majetek v hodnotě 14 760 000 korun, a přesto zemřela osamělá a v chudobě. Ale co je ještě horší, ona sepsala závěť, v níž tyto věci odkázala přátelům a členům rodiny. Jenže ji nikdy nenechala zapsat u notáře, takže nikdy nebyla vykonána a dědici se o svém dědictví nedozvěděli. Vezmi si z toho příběhu poučení. Než Kristus zemřel a odešel zpět do nebe, zanechal po sobě závěť. V ní je uvedeno tvé jméno! Nevíš, kde můžeš najít její „kopii“? V jeho Slově! „A jsme-li děti, tedy i dědicové – dědicové Boží, spoludědicové Kristovi…“ (Římanům 8:17). Jakmile se tato pravda dostane do tvé duše, tvůj postoj vůči čtení Bible se zásadně změní. Místo toho, abys trávil nesmyslné hodiny sledováním televize nebo surfováním po internetu, začneš „ve dne i v noci“ meditovat nad Písmem (viz Žalm 1:2). Výsledkem bude, že „vše, co podnikneš, se zdaří“ (viz Žalm 1:3). Teď dokážeš pochopit, proč David řekl: „Tvá přikázání jsou pro mne potěšením … Zákon tvých úst je mi dražší než tisíce hřiven zlata nebo stříbra“ (Žalm 119:47 a 72). Petr napsal: „Všecko, čeho je třeba ke zbožnému životu, darovala nám jeho božská moc … Tím nám daroval vzácná a převeliká zaslíbení, abyste se tak stali účastnými božské přirozenosti…“ (2. Petrova 1:3–4). Co víc by sis mohl přát?

Pódia

1 Bře 2015 Kategorie: Každodenní zamyšlení

„Písař Ezdráš stál na dřevěném pódiu, které k tomu účelu postavili…“        ­Nehemjáš 8:4, ČSP

Písař Ezdráš šest hodin předčítal lidu Boží Slovo a stál přitom na pódiu, které k tomu účelu zvlášť vybudovali uvnitř nových jeruzalémských hradeb. Posluchači plakali, uctívali Boha a domů šli s radostí. Představ si to: Boží Slovo je tak mocné, že stačí vystavit lidi jeho vlivu a jejich životy se změní. Všimni si slov: „… Ezdráš stál na … pódiu, které k tomu účelu postavili…“ (Nehemjáš 8:4, ČSP). Po vynálezu knihtisku byla jednou z prvních vytištěných knih Bible. To vyvolalo reformaci, ovlivnilo průmyslovou revoluci a změnilo svět. A nyní se rychle přenesme do dnešní doby: dnes máme internet, který pro nás představuje „pódium“, z něhož lze zasáhnout každou společenskou vrstvu. Nabízí všemožné cesty, jimiž se lze dostat až do nejodlehlejších koutů země. Takže si přestaň stěžovat na odpad, jenž se po internetu šíří, a raději se staň internetovým evangelistou a učitelem, přinášej rady a povzbuzení. Nedovol, aby si nepřítel udělal z internetu monopol! „Prozíraví budou zářit jako záře oblohy, a ti, kteří mnohým dopomáhají k spravedlnosti, jako hvězdy, navěky a navždy“ (Daniel 12:3). Jedna velká naftařská společnost požádala geologa, který se stal misionářem, aby pro ni pracoval v zemi, v níž misijně sloužil. Byl by si tím za jediný rok vydělal víc než jako misionář za celý život. On ale odmítl. Když se jej ptali, zda se mu snad plat nezdá být dost vysoký, odpověděl: „Plat je dostatečný, ale práce ne!“ Ježíš řekl: „A já, až budu vyvýšen … přitáhnu všecky k sobě“ (Jan 12:32). Dostali jsme pódium, z nějž můžeme zasáhnout svět; tak toho využijme!

Bůh má pro tebe něco lepšího!

28 Úno 2015 Kategorie: Každodenní zamyšlení

„… Hospodin … žádné dobro neodepře těm, kdo žijí bezúhonně.“ Žal­m 84:12

Když Bůh ví, že je něco pro tebe dobré, řekne „ano“; a když to pro tebe dobré není, řekne „ne“. Proč někdy říká „ne“? Možná proto, že není správný čas; nebo má v plánu něco lepšího. Vděčnost přichází poté, kdy si uvědomíš, co se mohlo stát, kdyby Bůh nezasáhl. Přestaň se už snažit uniknout z láskyplného sevření Boha, který tě drží, aby tě ochránil. Bible nás nabádá: „Hledej blaho v Hospodinu, dá ti vše, oč požádá tvé srdce. Svou cestu svěř Hospodinu, doufej v něho, on sám bude jednat … Ztiš se před Hospodinem a čekej na něj“ (Žalm 37:4–7). Když manželka Billyho Grahama Ruth bilancovala svůj život, prohlásila: „Kdyby Pán řekl ‚ano‘ na všechny mé modlitební žádosti, provdala bych se za špatného muže, a hned několikrát.“ Za to, kvůli čemu jsi teď nešťastný, budeš možná později vděčný. Čím budeš duchovně zralejší, tím víc budeš chápat, jak moudrý je tvůj nebeský Otec, a tím víc se mu naučíš důvěřovat. Žalmista napsal: „Hospodin je můj pastýř, nebudu mít nedostatek“ (Žalm 23:1). To je úžasný obraz: Bůh, který tě vede, sytí, chrání a bdí nad tebou. Stejně jako plavčík na pláži, kvůli tomu, aby tě zachránil, i Bůh někdy naruší tvůj život. Riskuje, že tě ztrapní před tvými přáteli, možná ti dokonce udělá modřinu nebo pohmoždí jedno dvě žebra. To proto, že tě příliš miluje na to, aby tě nechal utopit v něčem, o čem sis myslel, že by to pro tebe bylo dobré. Hlavní věcí je, že Bůh má pro tebe něco lepšího!

Přijetí druhých

27 Úno 2015 Kategorie: Každodenní zamyšlení

„Proto přijímejte jeden druhého, tak jako Kristus k slávě Boží přijal vás.“        Ří­manům 15:7

Některé lidi není snadné přijmout. Mohou být popudliví, sobečtí, kritičtí, protivní, pohrdaví, agresivní nebo nabubřelí. Někdy máš chuť jim říct, co si myslíš; dát jim to, co si zaslouží: cokoliv kromě přijetí. Příkaz „přijímejte jeden druhého“ (viz Římanům 15:7) je nepohodlný. Kdyby Pavel u toho skončil, mohli bychom se mu vyhnout s tím, že očividně měl na mysli dobré, rozumné a přijatelné lidi. Jenže on pokračuje: „… jako Kristus k slávě Boží přijal vás“ (Římanům 15:7). Byl jsi dobrý, rozumný a přijatelný? Ne, ale on tě přijal se všemi tvými nedostatky, a přijímá tě stále! Namítneš, že někdo musí ty lidi srovnat a chtít po nich, aby jednali správně. Myslíš tím, aby jednali tak správně, jak to Ježíš vyžadoval od tebe, než tě přijal? Římští křesťané měli také problém s přijetím svých méně zkušených bratří, ale Pavel je usměrnil: „Bratra slabšího ve víře přijímejte mezi sebe, ale nepřete se s ním o jeho názorech … vždyť Bůh jej přijal za svého“ (Římanům 14:1–3). Korigovat lidi není naše věc. Naše věc je přijmout je. Bůh nás volá k tomu, abychom přijímali lidi, kteří mají problémy, jsou neduchovní, tělesní, nesnesitelní, doktrinálně pomýlení, prostě „špatní“. Nemusíš je obdivovat nebo s nimi souhlasit, ale máš povinnost je přijmout. Neexistuje žádná elitní, privilegovaná, zasvěcená třída. Vzhledem k našemu hříchu a Ježíšově kříži jsme si všichni rovni! Židé a pohané sebou opovrhovali, dokonce i poté, co byli spaseni. Obě strany chtěly, aby se druhá strana změnila a byla taková, jako jsou oni. Ale Pavel přiložil sekeru ke kořeni tohoto stromu: „V něm je náš pokoj, on dvojí spojil v jedno … Svou obětí odstranil zákon ustanovení a předpisů, aby z těch dvou, z žida i pohana, stvořil jednoho nového člověka, a tak nastolil pokoj“ (Efezským 2:14–16). Naším úkolem je lidi přijímat a nechat Boha, aby je korigoval.

Bůh tě může pozvednout (2)

26 Úno 2015 Kategorie: Každodenní zamyšlení

„Všechno je možné tomu, kdo věří.“ Marek 9:23

Když chceš použít elektřinu, musíš jít k zásuvce a připojit se ke zdroji. Totéž se děje, když se ve víře modlíš: připojuješ se k Boží moci. Představ si loď uvězněnou v bahně, uvízlou na dně. Kdyby se ti podařilo dostat ji do loděnice, můžeš ji opravit a poslat znovu na moře. Problém ale je, když s ní nemůžeš pohnout. Jaké je řešení? Přivez výkonné vlečné čluny, připoj ocelová lana k uvízlé lodi a čekej na příliv. Začínáš chápat? Když se cítíš tak mizerně, že nejsi schopen se sám zvednout, napoj se na Boží moc a dovol jí, ať tě zvedne na místo, kde tě může dát do pořádku, obnovit tě a znovu tě zmocnit. Jestliže si udržíš tento obraz v paměti, nikdy už nebudeš o modlitbě přemýšlet stejně. Místo toho, abys ji viděl jako povinnost, začneš ji vidět jako úžasnou sílu, která za všech životních okolností pracuje pro tebe. Stejně tak uvidíš v jiném světle i čtení Bible. Pavel řekl: „Nyní vás svěřuji Bohu a slovu jeho milosti, které má moc vás proměnit…“ (Skutky 20:32). Možná máš velké problémy, ale příliv Božího Ducha je větší. Pokud to dovolíš, zvedne tě z tvých problémů. Zmizí problémy najednou, přes noc? Ne, ale ty budeš nad nimi a budeš se na ně dívat svrchu, místo abys byl pod nimi a díval se na ně nahoru. V tom okamžiku budeš jednat z pozice víry, a ne z pozice strachu. To se může stát. Bůh tě může pozvednout: „Všechno je možné tomu, kdo věří“ (Marek 9:23).

Bůh tě může pozvednout (1)

25 Úno 2015 Kategorie: Každodenní zamyšlení

„… on vás povýší.“ Jakub 4:10

V Bibli se píše: „Pokořte se před Pánem, a on vás povýší“ (Jakub 4:10). Funguje to takto: když se snažíš sám sebe vyvýšit, Bůh tě nechá padnout, ale když se pokoříš, pozvedne tě. Dělá to proto, že jsi jeho dítě a on tě miluje. Možná se teď cítíš jako úplná nula, ale v Božích očích jsi důležitý. Kdo kromě Boha může jen tak sáhnout, najít Gypsy Smitha a použít ho k získání mnohých pro Krista? Kdo kromě Boha může jít do Old Comiskey Parku v Chicagu, najít baseballového hráče Billyho Sudaye a použít ho k ovlivnění světa? Kdo kromě Boha by se podíval do galilejské rybářské lodě, našel Petra, zavolal ho, proměnil a použil si ho k vybudování církve? Bůh dělá takové věci velmi rád. Vzhledem k tomu, že: „Bůh nikomu nestraní“ (Římanům 2:11), máš plné právo se domnívat, že pro tebe to udělá také. V Bibli je napsáno: „… vždyť jak v duchu uvažuje, takový opravdu je“ (Přísloví 23:7, ČSP). Když ten malý hlásek v tobě šeptá: „Ty nemáš žádný talent, nikdy ničeho v životě nedosáhneš“, není to Bůh. Je to satan, a Bible varuje, že satan je lhář (viz Jan 8:44)! Proto mu musíš říct: „Nevěřím ani slovu z toho, co říkáš. Ty mě nemůžeš srazit dolů, protože Bůh mě pozvedá.“ Boží plán pro tebe vznikl dlouho předtím, než ses narodil, a Bůh nezměnil názor. Proto potřebuješ jeho plán objevit a potom se ujistit, že tvoje pocity, myšlenky, jednání a slova jsou s ním v souladu.

O SPKD

Slovo mělo v historii vždy mimořádný význam. Sloužilo nejen jako základní mluvený nebo psaný prostředek pro vyjádření lásky, ale stávalo se i nástrojem pro prosazování vlastních ambicí a mocenské síly. V současné konzumní společnosti, žijící spíše ve virtuálním světě než na pevných a skutečných hodnotách, se funkce slova velice rychle mění. Slovo ztrácí na závaznosti, mizí rovina mezi pravdou a lží a nedodržet dané slovo zase tak moc nevadí.

I přesto zde máme Slovo, které je vždy pravdivé a věčně platné. Bible – Boží Slovo je darem od Boha, který nám ukazuje svoji velikou lásku a proměňuje Slovem životy lidí. Stejně tak nám Boží Slovo často poradí ve sporném okamžiku našeho života, jak se správně rozhodnout. Boží Slovo dává život, Boží Slovo uzdravuje, Boží Slovo dává pokoj.

Dopřejte si tedy na našich stránkách každodenní zamyšlení nad Božím Slovem a nechte ho proudit do svého srdce.

Nechť přinese pokoj a radost vám všem.


Odkazy na weby s ikonou

Víra, křesťanství, náboženství