Jednání s nepřízní (2)

24 Dub 2014 Kategorie: Každodenní zamyšlení

„… tvůj Bůh, vodil po čtyřicet let na poušti, aby tě pokořil a vyzkoušel a poznal…“        5. Mojžíšova 8:2

Bůh vedl děti Izraele přes poušť „… aby … (je) pokořil a vyzkoušel a poznal, co je v (jejich) srdci, zda (budou) dbát na jeho přikázání…“ (5. Mojžíšova 8:2). Mohly si vybrat, jestli tam zahynou, nebo budou Bohu důvěřovat, že je bezpečně dovede do zaslíbené země. Jeden spisovatel píše: „Kolikrát jsi v životě změnil kurs, než abys prošel zkouškou a dostal se přes těžké překážky k Božím zaslíbením? On chce vědět, jestli jsi hoden těch zaslíbení, která na tebe čekají na druhé straně Jordánu. Máš odvahu čelit výzvám, nebo se vrátíš a spokojíš se s tím druhořadým? Pokud čelíš výzvě, která stojí mezi tebou a zaslíbením … podívej se na povzbuzení pro Jozua v kapitole 1:9 a pro Daniela v kapitole 10:19. Pros Boha, aby ti dal odvahu čelit jakýmkoliv překážkám, které stojí v cestě uplatňování tvých nároků na to, co Bůh pro tebe připravil.“ Krajina podél Everglades na Floridě je posetá štíhlými, houževnatými stromy známými jako karibské borovice. Daří se jim v drsném prostředí, umí odolat dlouhotrvajícím obdobím sucha a ohňů a vydržet proti nejprudším hurikánům. Pokud je však zasadíš v příznivém prostředí, obvykle seschnou a uhynou. Joni Eareckson Tada říká: „Tak jako karibské borovice, ani naše duše obvykle neprospívají během dobrých časů. Naše srdce se stávají samolibými, naše potřeba Boha je méně naléhavá, naše naděje na nebe slábne a náš modlitební život vysychá … v krásném prostředí, kdy jsou naše potřeby naplněny a všechny zdroje jsou na dosah ruky … naše duše se scvrkává… Potřebujeme občasný závan bouře nebo ohnivé zkoušky, pokud má naše víra dozrát.“

Jednání s nepřízní (1)

23 Dub 2014 Kategorie: Každodenní zamyšlení

„Mějte z toho jen radost, moji bratří, když na vás přicházejí rozličné zkoušky.“        Ja­kub 1:2

Lori Schneider je jednou z mála žen, která vystoupila na Mount Everest – ale jiný výstup odstartovala o deset let dříve, když jí diagnostikovali roztroušenou sklerózu (RS). Byla vyděšená, ale rozhodnutá dosáhnout svého cíle, a tak skončila ve svém zaměstnání a věnovala se horolezectví. O devět let později měla za sebou zdolání nejvyšších vrcholků na šesti světových kontinentech! „Lori nevidí RS jako zápor, ale jako klad,“ řekl její otec. „Přijala ji jako výzvu.“ Rozvinula prapor k poctě prvního světového dne RS a zavolala svému otci satelitním telefonem: „Jsem na vrcholu! Zvládla jsem to!“ Sen, jehož splnění trvalo šestnáct let! Nyní je jejím cílem ukázat druhým, kteří čelí náročným úkolům, že i ta nejvyšší hora může být zdolána krok za krokem. V knize „Zůstat na trase“ B. J. Gallagher píše: „Na naší cestě … jde o postup kupředu, ne o dokonalost. Nejde o to, abychom dělali nějakou věc o sto procent lépe – jde o to, abychom dělali sto věcí každý den o jedno procento lépe. Postup kupředu je evoluční, ne revoluční … většinu dní ho měříme v milimetrech, ne v kilometrech. To, na čem nejvíce záleží, je odhalit ve svém životě, jestli to tak cítíš nebo ne. Zeptej se sám sebe: ‚Jaké dvě nebo tři malé věci, které dnes mohu udělat, mě posunou dopředu?‘ Ohromí tě, o jak velkou vzdálenost se můžeš posunout, když budeš postupovat po krůčcích. Maličkosti se sčítají; milimetry se mění v kilometry. Navlékáme společně naše úsilí tak jako mnoho perel a zanedlouho … máš celou šňůru!“

Pravidla založená na vztahu

22 Dub 2014 Kategorie: Každodenní zamyšlení

„Blaze těm … kdo žijí tak, jak učí Hospodinův zákon.“ Žalm 119:1

Žalm 119, nejdelší žalm v Bibli se 176 verši, je písní o lásce k Božímu zákonu. Ale nikdy nepochopíš žalmistovo nadšení morálními pravidly, pokud se nezamyslíš nad podobenstvím o dětech, které si hrají poblíž okraje útesu. Bez plotu by byly vždycky v nebezpečí, nemohly by se ani na chvíli uvolnit. Díky plotu si mohou svobodně a beze strachu hrát. Boží zákon je bezpečnostní plot, který přináší neuvěřitelnou svobodu. Samozřejmě, je to jen otázka času, kdy děti začnou uvažovat, co je za druhou stranou plotu. Pokud neznají stavitele plotu nebo mu nedůvěřují, přelezou přes plot a spadnou z útesu. A když mají dost štěstí a přežijí, vrátí se a řeknou podobně jako žalmista: „Dokud jsem se nepokořil, bloudíval jsem, nyní dodržuji, co jsi řekl“ (Žalm 119:67). Ale v tomto příběhu je toho víc. Boží zákon není jen bezpečnostním plotem, je to také zrcadlo, které nám ukazuje, že nemůžeme žít podle Božích pravidel bez jeho pomoci. Teprve když si uvědomíme, že stavitel plotu nás miluje a chce pro nás to nejlepší, jsme šťastní, že zůstáváme na správné straně plotu. Deset přikázání začíná slovy: „Já jsem Hospodin, tvůj Bůh…“ (2. Mojžíšova 20:2), proto nezabíjej, nekraď atd. Bůh nejdříve mluví o vztahu, potom o pravidlech, která ho určují. Křesťanský život není otázkou jen pravidel nebo jen vztahu, ale pravidel založených na vztahu. Je to morálka zrozená z důvěrnosti s Bohem. Jakmile toto pochopíš, spolehneš se na Boha, ať tě požádá o cokoliv.

On zvítězil! (2)

21 Dub 2014 Kategorie: Každodenní zamyšlení

„A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi.“ Jan 1:14

Jak muselo peklo oslavovat den, kdy byl Ježíš ukřižovaný! Vždyť „… Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. … od Otce jednorozený Syn…“ (Jan 1:14). A přece právě on zemřel na kříži! Ale satanova velká slavnost rychle skončila. Jeden spisovatel napsal: „To, co satan zamýšlel ke zlému, Bůh v nejironičtějším zvratu celých dějin obrátil k dobrému. Ježíšova smrt překlenula propast mezi dokonalým Bohem a smrtelně nedokonalým lidstvem. Na Velký pátek Bůh přemohl hřích, porazil smrt, zvítězil nad satanem a získal zpět svou rodinu. Vzal nejhorší čin v dějinách a změnil ho v největší vítězství. Není divu, že Ježíš přikázal, abychom na to nikdy nezapomněli. Díky kříži máme naději. Jsme uzdraveni zázračnými Ježíšovými ranami, ne jeho zázraky (viz Izajáš 53:5). Jestliže Bůh může uchvátit takové vítězství z čelistí zjevné porážky, co může udělat se zjevným selháním a tvrdostí v našich životech? Nic, dokonce ani vražda jeho Syna, nemůže zrušit vztah mezi Bohem a lidmi. V proměně vykoupení se ten nejničemnější zločin stal naší uzdravující silou. Smrtelně zraněný Uzdravitel se vrátil o Velikonocích. V den, který nám dává nahlédnout, jak bude celá historie vypadat z pohledu věčnosti, kdy každou jizvu, zranění a zklamání uvidíme v jiném světle. Víra začíná tam, kde to může vypadat jako konec. Mezi křížem a prázdným hrobem stojí zaslíbení dějin: naděje pro svět a naděje pro každého z nás, kdo v něm žijeme.“

On zvítězil! (1)

20 Dub 2014 Kategorie: Každodenní zamyšlení

„Tak odzbrojil a veřejně odhalil každou mocnost…“ Kolos­kým 2:15

Kříž je všeobecně považován za symbol křesťanské víry. Všichni jsme viděli sportovce, jak se křižují před zápasem; ve zlatnictví se prodávají zlaté křížky; a pekaři v Americe oslavují Velikonoce horkými křížovými buchtami. Jeden spisovatel napsal: „Křesťanství se stalo náboženstvím kříže. Řečeno moderními výrazy: náboženstvím šibenice, elektrického křesla a plynové komory. Když někdo zemře jako zločinec, obvykle to považujeme za prohru. Ale Pavel později prohlašuje o Kristu: ‚Vymazal dlužní úpis, jehož ustanovení svědčila proti nám, a zcela jej zrušil tím, že jej přibil na kříž. Tak odzbrojil a veřejně odhalil každou mocnost i sílu a slavil nad nimi vítězství‘ (Koloským 2:14–15). Myslím, že stejně odhalil mocnosti i lidi naší doby. Rasistické šerify, kteří uvěznili Martina Luthera Kinga mladšího; Sověty, kteří vyhostili Solženicyna; úřady, které uvěznily Nelsona Mandelu… Ti všichni si mysleli, že řeší problém. Místo toho odhalovali své vlastní násilnictví a nespravedlnost. Když Ježíš zemřel, dotklo se to dokonce i drsného římského vojáka, takže zvolal: ‚On byl opravdu Boží Syn!‘ (Matouš 27:54). Viděl kontrast mezi svými brutálními kolegy a jejich obětí, která jim při svém posledním vydechnutí odpustila. Bledá postava přibitá k trámům kříže odhalila vládnoucí síly jako falešné bohy, kteří porušili své vlastní vznešené sliby zbožnosti a spravedlnosti. Ježíš nebyl obviněn bezbožností, ale náboženstvím. Nepopravilo jej bezpráví, ale zákon. Političtí a náboženští vůdci zmanipulovaným soudním procesem, důtkami a násilným odporem vůči Ježíšovi odhalili sami sebe. Každý útok obnažoval jejich nezákonnost a Ježíš nakonec zvítězil!“

Zázrak Velikonoc

19 Dub 2014 Kategorie: Každodenní zamyšlení

„… jako beránek vedený na porážku…“ Izajáš 53:7

Novinář a misionář Pierre van Paassen vyprávěl, jak před druhou světovou válkou nacističtí vojáci zatkli starého rabína, vysvlékli ho donaha a požadovali, aby kázal kázání, které si připravil na následující sabat. Starý muž se s velkou důstojností zeptal, zda si smí obléct svou jarmulku. Jeho věznitelé souhlasili a mysleli si, že to vylepší zábavu. Potom, zatímco se mu posmívali a rýpali do něj, starý rabín mluvil o tom, co to znamená chodit pokorně před Bohem. Phil Yancey napsal: „Když čtu o mučení a popravě Ježíše, myslím na toho nahého rabína, který stál pokořený na policejní stanici. A neumím si představit ponížení a hanbu, které snášel Boží Syn. Surová hra na slepou bábu na nádvoří u velekněze … profesionální brutalita Pilátových a Herodových dozorců … pískání diváků na dlouhé cestě na Kalvárii a nakonec sám kříž… Žasnu nad Božím sebeovládáním v průběhu dějin, když dovolil Čingischánům, Hitlerům a Stalinům, aby si prosadili svou. Ale nic se nevyrovná sebeovládání, které projevil onoho temného pátku v Jeruzalémě. Legie andělů čekaly na jeho příkaz. Jedno slovo, a utrpení by skončilo.“ Izajáš napsal: „… jako beránek vedený na porážku … zůstal němý, ústa neotevřel“ (53:7). Ježíš mohl požádat Otce a „poslal by … ihned víc než dvanáct legií andělů“ (Matouš 26:53). Místo toho se rozhodl vytrpět kříž a jeho potupu, aby tě spasil. To je zázrak Velikonoc!

Máš další šanci!

18 Dub 2014 Kategorie: Každodenní zamyšlení

„‚Ježíši, pamatuj na mne, až přijdeš do svého království.‘ Ježíš mu odpověděl: ‚Amen pravím ti, dnes budeš se mnou v ráji.‘“    Lukáš 23:42–43

Spisovatel Charles Swindoll napsal: „Jestli kdy proběhlo obrácení na smrtelné posteli, tak to bylo toto. Ten zločinec prožil celý život jako hříšník, gauner. Nijak neprokázal, že je hoden milosti. Jak si tedy zasloužil věčný život? Co Ježíš přijal? Víru. Prostou, čistou, nepodloženou víru v Krista. To je vše, co Bůh požaduje a co my můžeme nabídnout. Zločinec uviděl stručný obraz Ježíšova života, a to jej přesvědčilo, že Ježíš je Syn Boží. Jejich dialog nás učí tři důležité pravdy:

  1. Nikdo nikdy není příliš daleko. Vzpomeň si na někoho, koho jsi odepsal. ‚Ten nikdy ke Kristu nepřijde. Už jsem zkusil všechno. Ten nikdy nezareaguje kladně.‘ Když jsi v pokušení si myslet, že někdo je mimo dosah milosti, vzpomeň si na zločince na kříži.
  2. Tvým hlavním poselstvím je tvůj život. Sokrates kdysi nazval slova ‚bezvýznamnou pošetilostí‘. Jestliže svým životem přitahuješ pozornost ztracených lidí, pak máš dostatečné argumenty pro podporu toho, co říkáš. Jestliže dovolíš Bohu, aby pracoval na jejich i tvém životě, budeš se divit, jak Bůh dává vhodná slova.
  3. Jediné, co Bůh požaduje a přijímá, je prostá víra. Pokud se pilně snažíš, aby sis zasloužil cestu do jeho království, jsi na špatné cestě. Přemýšlej o tom: kolik skutků bude stačit? Jestliže se spasení děje skrze víru, pak všechna práce a všechna sláva náleží Bohu. Nikdy nepochybuj o svém přijetí do Boží rodiny, pokud jsi na jeho cestě. Zločinec z evangelia nepochyboval. Nemusel nic slibovat. Věřil celým srdcem a byl spasen.“

Stejné to může být s tebou!

Přestaň se odsuzovat

17 Dub 2014 Kategorie: Každodenní zamyšlení

„Kdo je odsoudí?“ Římanům 8:34

Přestaň být na sebe naštvaný kvůli tomu, že stále zápasíš v určitých oblastech. Kdykoli jde o oblast tvého života, která potřebuje zlepšit, zabývej se tím, ale nenech se tím zničit. Vždycky budeš na něčem pracovat, proto se nauč oddělovat „kdo jsem“ od „co dělám“. Kdo jsi v Kristu, je vyřešenou záležitostí. „Nyní však není žádného odsouzení pro ty, kdo jsou v Kristu Ježíši…“ (Římanům 8:1). Protože se Bůh rozhodl vidět tě „v Kristu“, jsi pro něj vždy přijatelný a vždy k němu máš přístup. To „kdo jsi“ není založeno na tom „co děláš“. Tvé „kdo jsem“ určuje tvé spasení; tvé „co dělám“ určuje tvou budoucí odměnu v nebi. Bůh tě neodsuzuje, ty se odsuzuješ sám! Bůh tě usvědčí, a když činíš pokání z hříchu, očistí tě, ale nikdy tě neodsoudí. To dělá satan. A také ty sám. Ale Bůh to nikdy neudělá. „Kdo je odsoudí? Vždyť Kristus Ježíš, který zemřel a který byl vzkříšen, je na pravici Boží a přimlouvá se za nás“ (Římanům 8:34). Pokaždé, když selžeš, Kristus, tvůj zastánce, nabízí svou usmiřující krev, která přikryje tvůj hřích. Výsledkem je, že Bůh tě vidí jako „přijatého“. Přestaň se srovnávat s druhými. Jsi, kým jsi, a nikdy nebudeš někým jiným. V Kristu jsme si všichni rovní! Takže když tě někdo odsuzuje, opři se o tento verš z Písma: „Hle, Panovník Hospodin je moje pomoc. Kdo mě chce obvinit ze svévole? Hle, ti všichni zvetší jako šat, sežerou je moli“ (Izajáš 50:9).

Tvé pochybnosti tě nevyřazují

16 Dub 2014 Kategorie: Každodenní zamyšlení

„Nepochybuj a věř!“ Jan 20:27

Bible říká: „Tomáš … jeden z dvanácti učedníků, nebyl s nimi, když Ježíš přišel. Ostatní učedníci mu řekli: ‚Viděli jsme Pána.‘ Odpověděl jim: ‚Dokud neuvidím na jeho rukou stopy po hřebech a dokud nevložím do nich svůj prst a svou ruku do rány v jeho boku, neuvěřím.‘ Osmého dne potom byli učedníci opět uvnitř a Tomáš s nimi. Ač byly dveře zavřeny, Ježíš přišel, postavil se a řekl: ‚Pokoj vám.‘ Potom řekl Tomášovi: ‚Polož svůj prst sem, pohleď na mé ruce a vlož svou ruku do rány v mém boku. Nepochybuj a věř!‘ Tomáš mu odpověděl: ‚Můj Pán a můj Bůh‘“ (Jan 20:24–28). Zázrak v tomto příběhu nespočívá v tom, že Kristus byl schopen projít zavřenými dveřmi a najednou se zhmotnit v jejich přítomnosti. To je působivé. Ale ještě působivější je, že Kristus se ukázal proto, aby mluvil s pochybovačem! Faktem je, že Ježíš nebyl v té místnosti před osmi dny, kdy Tomáš vyjádřil své pochybnosti ostatním učedníkům. Ale „Hospodin zná smýšlení lidí…“ (Žalm 94:11). Někteří z nás by se podívali na Tomáše a pomysleli si: „Odepište ho, nehodí se na roli učedníka.“ Ale Ježíš to neudělal. Poznal upřímné srdce a hledající duši a objevil se proto, aby odpověděl na jeho otázky. Tvé pochybnosti tě nevyřazují! Předlož je Pánu v modlitbě a až budeš odcházet z jeho přítomnosti, řekni: „Můj Pán a můj Bůh“ (Jan 20:28).

„Konečně, bratří, přemýšlejte o všem, co je pravdivé…“ Fi­lipským 4:8

Tvůj postoj neurčují lidé a okolnosti, určuješ ho ty! Abys v životě zvítězil, musíš se naučit zaměřit se na příležitosti, ne na svá práva. Pavel psal z vězeňské cely: „… přemýšlejte o všem, co je pravdivé, čestné, spravedlivé, čisté, cokoli je hodné lásky, co má dobrou pověst, co se považuje za ctnost, co sklízí pochvalu“ (Filipským 4:8). Okolnosti nepochybně mohly Pavla zamknout v cele, ale nemohly ho omezit. Jednou z největších příčin nespokojenosti je náš neustálý zápas o „zajištění našich práv“. Ublížil ti někdo? Máš pocit, že jsi nedostal svou šanci? To je proto, že žiješ v nedokonalém světě. A dokud to tak je, nezažiješ dobu, kdy všechno, co děláš, je spravedlivě odměněno. Čelíš tedy rozhodnutí: strávíš čas a energii přemýšlením, jak by věci měly být, nebo se přes to přeneseš a zaměříš se na to, co může být? I když pravda a spravedlnost jsou na tvé straně, možná nikdy nenapravíš všechno, co jsi kdy pokazil. Ale Bůh to nakonec udělá, tak to nech v jeho rukou. Neustále „bojovat za svoje práva“ tě jedině rozčílí a podráždí. Postupně se kvůli těmto ničivým emocím, které odsávají tvou energii, staneš negativním člověkem. Kromě toho, když se zaměřuješ na svá práva, obvykle se díváš dozadu. Nemůžeš postupovat, pokud míříš špatným směrem! Správným směrem se posuneš jen tehdy, když jsi správným směrem zaměřen. To neznamená, že nezažiješ bolest; pouze to znamená, že se rozhodneš odpouštět a věnuješ se tomu, co můžeš ovlivnit: svým postojům a příležitostem.

O SPKD

Slovo mělo v historii vždy mimořádný význam. Sloužilo nejen jako základní mluvený nebo psaný prostředek pro vyjádření lásky, ale stávalo se i nástrojem pro prosazování vlastních ambicí a mocenské síly. V současné konzumní společnosti, žijící spíše ve virtuálním světě než na pevných a skutečných hodnotách, se funkce slova velice rychle mění. Slovo ztrácí na závaznosti, mizí rovina mezi pravdou a lží a nedodržet dané slovo zase tak moc nevadí.

I přesto zde máme Slovo, které je vždy pravdivé a věčně platné. Bible – Boží Slovo je darem od Boha, který nám ukazuje svoji velikou lásku a proměňuje Slovem životy lidí. Stejně tak nám Boží Slovo často poradí ve sporném okamžiku našeho života, jak se správně rozhodnout. Boží Slovo dává život, Boží Slovo uzdravuje, Boží Slovo dává pokoj.

Dopřejte si tedy na našich stránkách každodenní zamyšlení nad Božím Slovem a nechte ho proudit do svého srdce.

Nechť přinese pokoj a radost vám všem.


Odkazy na weby s ikonou

Víra, křesťanství, náboženství