„‚… můj syn … ztratil se, a je nalezen.‘ A začali se veselit.“ Lukáš 15:24


Všimni si, co otec pro svého marnotratného syna udělal v okamžiku, kdy se pokořil a řekl: „Otče, zhřešil jsem…“ (Lukáš 15:18). Pro tebe totiž Bůh udělá totéž.
1) „… otec rozkázal svým služebníkům: ‚Přineste ihned nejlepší oděv a oblečte ho…‘“ (Lukáš 15:22). Dokážeš si představit, jak ten chlapec musel páchnout a jak vypadal, když se válel v hnoji v prasečím chlívku? Můžeš se s ním ztotožnit? Je tu dobrá zpráva: Bůh přikrývá naši hříšnost rouchem Kristovy spravedlnosti. Od té chvíle nás vidí „v Kristu“, a proto jsme v jeho očích vždycky přijatelní.
2) „… dejte mu na ruku prsten…“ (Lukáš 15:22). Zde je řeč o rodinném pečetním prstenu, který se používal při obchodních transakcích. Jeho otisk do vosku měl stejnou hodnotu jako podpis. To je další dobrá zpráva: Bůh tě neobnoví jen zčásti. On ti vrátí původní postavení a také plnou moc k tomu, abys mohl jednat v jeho jménu.
3) „… a obuv na nohy“ (Lukáš 15:22). Marnotratný syn se chystal, že otci řekne: „Nejsem už hoden nazývat se tvým synem; přijmi mne jako jednoho ze svých nádeníků“ (Lukáš 15:19). V té době nádeníci nenosili na veřejnosti boty; obutí chodili jen synové. Jak je to úžasné: otec mu vrací všechna synovská práva.
4) „Přiveďte vykrmené tele, zabijte je, hodujme a buďme veselí…“ (Lukáš 15:23). Tele nevykrmíš přes noc! Otec tu oslavu plánoval dlouho dopředu. Nikdy se svého syna nezřekl.
Naše slovo pro dnešek je: ani tebe se Bůh nezřekl! Vrať se k němu a dovol mu, aby ti navrátil původní postavení.

„Když ještě byl daleko, otec … hnut lítostí běžel k němu, objal ho a políbil.“        Lu­káš 15:20


Pastor James Bradley upozorňuje na zajímavou a málo známou okolnost. Židovské vesnické rodiny tvořily pevná společenství, kde se všichni dobře znali. Každá událost se proto vždy rychle roznesla. Jestliže mladý syn požádal o dědictví, bylo to, jako by otci řekl: „Nechci čekat, až umřeš. Chci to, co je moje, a to hned!“ To bylo něco neslýchaného. Potom odešel, zapomněl na hodnoty, jimž ho učili, a promrhal dědictví na mejdanech a s prostitutkami. Nakonec skončil v bídě jako pacholek u prasat. To je pro Žida nepředstavitelná potupa! Zlomil srdce otci, porušil zákony společenství, ale pak najednou se chtěl vrátit domů.
V těchto souvislostech čteme, že otec „běžel“, aby se s ním setkal. Proč? Kdyby po tak zlém selhání chlapec došel domů sám, vesničtí stařešinové by ho podrobili „obřadu hanby“, hebrejsky zvanému „kezazah“: mrštili by před ním o zem hliněnou nádobu na znamení, že porušil svazky společenství a už není vítán. Proto mu otec vyběhl naproti. Říkal si: „Musím ke svému synovi přijít s milostí dřív, než k němu přijdou se zákonem. Musím mu poskytnout naději dřív, než mu ji vezmou. Uspořádám jiný obřad: hostinu na oslavu jeho navrácení.“
Pokud se obrátíš k Bohu, udělá dnes pro tebe to samé, co tehdy otec vykonal pro svého marnotratného syna.

Co se děje potom?

31 Čvc 2015 Kategorie: Každodenní zamyšlení

„Nenechte nad svým hněvem zapadnout slunce a nedopřejte místa ďáblu.“        E­fezským 4:26–27


Jeden odborník, zabývající se manželstvím a rodinou, napsal: „To, co by mělo manželské páry znepokojovat, nejsou hádky, ale to, co se děje, když bitva skončí. Téměř všechna manželství čas od času prožívají konflikty, ty ale pro jejich vztah nemusí být nezdravé. Slovní roztržka, která zůstane v rozumných mezích, může otevřít okna, dát manželům možnost ventilovat svá zklamání a vypustit trochu páry. Důležitou otázkou však je, co se stane po skončení sporu.“
U zdravého vztahu končí konfrontace odpuštěním, větším sblížením, hlubším respektem a porozuměním, a někdy i větší tělesnou intimitou. V nestabilním manželství se však konflikt nikdy zcela nevyřeší. Je to velmi nebezpečná situace, kde se následky jedné bitvy začínají překrývat s předehrou k další.
Je proto dobré, aby manželé blíže prozkoumali, co se po jejich vzájemné konfrontaci děje. Je tu něco, co jeden z vás řekl nebo udělal, a čím toho druhého zarmoutil? Potřebuješ požádat o odpuštění za útok na sebeúctu svého partnera, místo aby ses zaměřoval na to, co vás rozdělilo? Existují nějaké podstatné věci, které jste ještě nevyřešili? Pokud ano, rychle s nimi začněte jednat, než začnou hnisat a narušovat vztah zevnitř. Apoštol Pavel této zásadě dobře rozuměl: „Hněváte-li se, nehřešte. Nenechte nad svým hněvem zapadnout slunce a nedopřejte místa ďáblu“ (Efezským 4:26–27). Tato slova byla napsána před dvěma tisíci lety, dodnes ale zůstávají tou nejlepší radou do manželství.

Projevujte si navzájem lásku

30 Čvc 2015 Kategorie: Každodenní zamyšlení

„Muž ať prokazuje ženě, čím je jí povinen, a podobně i žena muži.“ 1. Korintským 7:3


Tádž Mahal je jedna z nejkrásnějších a nejdražších hrobek, jaká kdy byla postavena. Váže se k ní legenda. Když zemřela milovaná manželka indického panovníka Šáhdžahána, nařídil prý panovník, aby hrobku postavili jako její památník. Přikázal postavit rakev manželky doprostřed pozemku a hrobku začali doslova stavět kolem ní. Po několika letech stavby ale panovníkův žal po manželce vystřídala vášeň k samotnému projektu. Jednoho dne, když prohlížel místo stavby, zakopl prý o dřevěnou bednu a nechal ji vyhodit. Trvalo celé měsíce, než si uvědomil, že to byla rakev jeho ženy. Původní účel budování hrobky se ztratil v detailech této honosné stavby!
Plyne z toho poučení, které se nazývá „nesprávně nastavené hodnoty“. Pokud jsi manžel a otec, tvoje žena a děti pravděpodobně oceňují, jak pracuješ, abys je zabezpečil. Víš, co ale chtějí doopravdy? Tebe! Tvůj čas. Tvou pozornost. Tvou lásku!
Paul Getty byl jedním z nejbohatších mužů světa, ale ve své rodině naprosto selhal. Napsal: „Nikdy jsem nepodlehl závisti kromě závisti, kterou cítím vůči lidem, kteří dokáží pracovat na svém manželství tak, aby fungovalo a šťastně vydrželo. To je umění, které se mi nikdy nepodařilo ovládnout.“
Takže až se budeš snažit postavit svůj Tádž Mahal, pokus se nezapomenout na účel, za jakým ho stavíš. „Muž ať prokazuje ženě, čím je jí povinen, a podobně i žena muži“ (1. Korintským 7:3).

„Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána…“ Římanům 10:9


Stát se křesťanem znamená udělat dvě věci. Zaprvé musíš přijmout Ježíše jako svého Spasitele. Zadruhé, a to je mnohem obtížnější, jej musíš učinit svým Pánem, „neoddiskutova­telným šéfem“! V každém z nás je dostatečně silné ego, které si chce držet kontrolu. Tuto část svého já musíme denně křižovat. Ukřižování je jedním z nejbolestivějších způsobů smrti, protože umírání je pomalé a bolestivé. Dokud tvé já bude alespoň trošičku dýchat, bude povstávat a znovu bojovat o kontrolu. Když učiníš Ježíše Pánem svého života, vzdáváš se kontroly ve třech oblastech:
1) Ježíš, ne ty, rozhoduje, kam půjdeš.
2) Ježíš, ne ty, rozhoduje o ceně, kterou budeš muset zaplatit.
3) Ježíš, ne ty, rozhoduje o tom, jakým člověkem se staneš.
„Anebo je království nebeské, jako když obchodník, který kupuje krásné perly, objeví jednu drahocennou perlu; jde, prodá všecko, co má, a koupí ji“ (Matouš 13:45–46). Všimni si slov „všecko, co má“. Jestli chceš vědět, co tě to bude stát, když učiníš Ježíše Pánem svého života, tak věz, že to bude stát všechno, co máš. Ten obchodník si cenil perly natolik, že ji považoval za hodnou jakékoliv ceny, kterou bude muset zaplatit. Je tu tedy otázka: nakolik ty si ceníš svého vztahu s Kristem? Tento člověk věřil, že jeho zisk, bude větší než investice. Věříš tomu také? Spasení je zadarmo, ale učinit Ježíše Pánem svého života vyžaduje, abys mu podřídil všechno. Jsi na to připraven? Jsi ochoten to udělat?

„Vaše slovo ať je vždy laskavé a určité; ať víte, jak ke komu promluvit.“ Ko­loským 4:6


Budování důvěry při komunikaci vyžaduje:
1) Práci na budování důvěry. Důvěra není „právo“, je to výsada, kterou získáš, když prokážeš, že jsi důvěryhodný. Pokud politici říkají: „Můžete se na mě spolehnout,“ ale výsledky jejich činnosti tomu neodpovídají, nevěnujeme jim pozornost. Kristova norma ohledně důvěry byla: „… věřte aspoň pro ty skutky, které jste mne viděli dělat“ (Jan 14:11, přel. z angl.). Z výzkumů sociální psychologie víme, že klidná a pomalá řeč může prohloubit posluchačovu otevřenost a úctu k tobě. Tato zjištění pomáhají onkologům sdělit pacientům špatnou zprávu tak, aby je podepřeli. Když lékaři zpomalili řeč a snížili výšku hlasu, vnímali je pacienti jako starostlivější a soucitnější. V Bibli se tomu říká „vlídná odpověď“ (viz Přísloví 15:1) a bude to fungovat i u tebe.
2) Cvičení mozku k opravdovému naslouchání. Naslouchání je těžká práce, protože díky neustálé „samomluvě“ jsme obvykle zvyklí být zaměření na sebe a na své zájmy. Studie ukazují, že průměrný člověk skáče druhému do řeči dříve, než ten skončí. Dokonce i lékaři, kteří jsou školení k naslouchání důležitým lékařským informacím, mají sklon pacienty přerušit během dvaceti tří sekund, tedy dlouho před tím, než je plně vyslechli. Uč se udržet soustředění na druhého člověka, na jeho slova, výraz obličeje a řeč těla. Během několika týdnů se můžeš vycvičit, aby ses stal takovým posluchačem, kterému budou lidé důvěřovat…

„… řeč vlídná (je) … uzdravením…“ Přís­loví 16:24


Pro efektivní komunikaci:
1) Využívej „oční bránu“. Oční kontakt podněcuje sociální síť mozkových spojů, snižuje hladinu stresových hormonů a zvyšuje hladinu hormonů povzbuzujících vnímání sympatie. Když se budeš záměrně na druhého dívat, umožní ti to okamžitě reagovat na sedm základních výrazů obličeje, které vyjadřují hněv, strach, smutek, odpor, překvapení, opovržení a radost. Nauč se tyto klíče používat.
2) Vyjádři uznání. První slova, která vyslovíš, nastaví tón pro celou komunikaci. Prostá pochvala může vzbudit důvěru. Vědci z Loyolovy univerzity zjistili, že když spolu mluví lidé, kteří se v podstatě shodují, vnímají vzájemnou komunikaci jako oboustranně uspokojující. Případná neshoda vzbuzuje v posluchači tendenci se bránit. Začínej proto každý rozhovor pochvalou a zakončuj ho větou vyjadřující nefalšované uznání. Výzkum ukazuje, že poznámky na konci rozhovoru jsou velmi účinné, protože přetrvávají v mysli posluchače. „Pláství medu je řeč vlídná, lahodou duši (tj. emocím) a uzdravením kostem“ (Přísloví 16:24).
3) Buď stručný. Náš mozek uchovává jen zlomek informace, a i ten je z paměti vytěsněn, jakmile přichází informace nová. Je proto lepší říci jednu nebo dvě věty a pak se nadechnout. „… ať jsou nemnohá tvá slova“ (Kazatel 5:1). Pokud si myslíš, že je delší rozhovor nezbytný, řekni to předem tomu, s kým budeš mluvit. Bude mít čas, aby se soustředil a ignoroval rušivé vlivy „vnitřní samomluvy“. 

„… jak je dobré slovo v pravý čas!“ Přísloví 15:23


Podle průlomového neurologického výzkumu se můžeme „naučit“ mluvit a naslouchat tak, že to v mozku člověka, s nímž hovoříme, navodí sympatie a důvěru. Pomysli, jak je to důležité pro komunikaci! Zde je několik vyzkoušených zásad, které ti pomohou:
1) Předtím, než začneš mluvit, se zhluboka nadechni a protáhni. Při řešení stresové situace je nezbytné zůstat klidný. Stres vyvolává podrážděnost, podrážděnost vede k hněvu a hněv vypíná schopnost úspěšně o věci komunikovat. Proto dýchej zhluboka a počítej přitom do pěti. Bylo také zjištěno, že protáhnutí krčních svalů a zívání vyvolává v mozku změny, které značně zlepšují komunikační schopnosti. Jsme „podivuhodně utvořeni“ (viz Žalm 139:14).
2) Mysli pozitivně. „… vždyť jak v duchu uvažuje, takový opravdu je“ (Přísloví 23:7, ČSP). Jakákoliv negativní myšlenka, kterou máš, může zasáhnout část tvého mozku, kterou využíváš při ovládání jazyka, naslouchání a mluvení. To může vést k obranným tendencím a k nedůvěře. Neurologické studie ukázaly, že pozitivní smýšlení o druhém člověku, o sobě samém nebo o tématu, které je na dosah ruky, ti může pomoci k dosažení úspěchu v osobních nebo pracovních vztazích.
3) Zpečeť to úsměvem. Obličej odhaluje tvé pocity. Už o Jákobovi se píše: „Viděl i na Lábanovi, že se už k němu nemá jako dřív“ (1. Mojžíšova 31:2). Výzkumy ukazují, že příjemné vzpomínky a přemýšlení o lidech, které miluješ, vyvolávají ve tváři výraz, který vyjadřuje laskavost, soucit a zájem stimulující u druhých důvěru a otevřenost.

Odměny konfrontace

25 Čvc 2015 Kategorie: Každodenní zamyšlení

„Neodvrhuj … Hospodinovo kárání…“ Přísloví 3:11


V Bibli čteme: „Neodvrhuj … Hospodinovo kárání, neprotiv se jeho domlouvání. Vždyť Hospodin domlouvá tomu, koho miluje, jako otec synu, v němž nalezl zalíbení“ (Přísloví 3:11–12). Když Bůh ve tvém životě vidí něco, co by mohlo zničit tebe nebo druhé, jedná s tím, protože tě miluje. Pavel napsal: „Považ dobrotu i přísnost Boží…“ (Římanům 11:22). Bůh s tebou bude jednat mírně, ale pokud mu nebudeš naslouchat, možná bude muset být přísný. To proto, že do tebe už příliš mnoho investoval a nechce tě nechat selhat. Bůh nás nejenom konfrontuje, on od nás také očekává, že se budeme konfrontovat navzájem, když u druhého uvidíme nějakou chybu. Pavel se postavil Petrovi, svému kolegovi, před věřícími z Židů i z pohanů, protože ta záležitost byla důležitá pro úspěch jejich misijní činnosti (viz Galatským 2:14). Výsledkem zdravé konfrontace s druhým je šest věcí:
1) Vyjasnění. Lépe porozumíš tomu člověku i tomu, co se stalo.
2) Změna. Je naděje, že dojde ke zlepšení, a to zlepšení může nastat u tebe!
3) Zlepšení vztahů. Když konfrontaci dobře zvládneš, prohloubí se tvůj vztah s tím člověkem.
4) Čistota. Když se o tom lidé dozvědí, bude organizace očištěna a získá na vážnosti.
5) Respekt. Lidé si budou víc vážit a cenit tvého vedení.
6) Bezpečí. Lidé se budou cítit bezpečně, protože budou vědět, že jsi dostatečně pevný, abys zaujal stanovisko, když na tom záleží. Všichni chtějí vedoucího, který řekne: „Když se vyskytne problém, budu ho řešit přímo, rychle a zdvořile. Pomohu napravit situaci a vrátit nás na správnou cestu.“

Výhody sebekázně

24 Čvc 2015 Kategorie: Každodenní zamyšlení

„Boží Duch nás … ukázňuje.“ Ga­latským 5:22–23, přel. z angl.


Myslíš si, že sebekázeň je obtížná a náročná? Ano, je. Ale místo toho, aby ses zaměřoval na to, co od tebe vyžaduje, přemýšlej nad tím, čím ti prospěje. Když začneš chápat, že přináší sílu, svobodu, radost a vítězství, budeš se jí chtít naučit. Ukázněná mysl činí rozdíl mezi životem šťastným a bídným, mezi životem se sebezničujícími návyky a svobodným životem v Bohu. Kázeň je tvůj přítel, něco, co máš přijímat každý den. Je to nástroj, který ti dal Bůh a který ti má pomoci, abys dosáhl svých cílů.
Jedním z důvodů, proč je tak důležité ukázňovat mysl, je to, že stav naší mysli se může velmi rychle měnit. Jeden den můžeš být klidný, pokojný, jistý sám sebou a můžeš mít jistotu v Bohu. Další den ale sotva sám sebe poznáváš, jsi úzkostlivý, naštvaný, negativní a plný pochybností. Proč? Protože tvé pocity jsou ovlivňovány tvým myšlením. Kromě toho potřebuješ vědět ještě něco: všude kolem tebe jsou rádiové vlny plné signálů, jež může zachytit kterékoliv rádio. Stejně tak kolem tebe existují i duchovní síly, které se snaží formovat tvou mysl a ovlivňovat tvé myšlení. Pros proto Boha o pomoc a nedovoluj své mysli, aby přemýšlela o všem, co se jí zlíbí. Začni kontrolovat své myšlenky a udržuj mysl u dobrých věcí.
Zbavovat se starých zvyků a vytvářet nové nějakou dobu trvá, tak se v tom cvič. Rozvíjení sebekázně není snadné, ale nakonec to stojí za to. Když zvítězíš v boji o svou mysl, budeš rozhodnější, jistější a cílevědomější. Navíc se staneš efektivnějším a úspěšnějším člověkem.

O SPKD

Slovo mělo v historii vždy mimořádný význam. Sloužilo nejen jako základní mluvený nebo psaný prostředek pro vyjádření lásky, ale stávalo se i nástrojem pro prosazování vlastních ambicí a mocenské síly. V současné konzumní společnosti, žijící spíše ve virtuálním světě než na pevných a skutečných hodnotách, se funkce slova velice rychle mění. Slovo ztrácí na závaznosti, mizí rovina mezi pravdou a lží a nedodržet dané slovo zase tak moc nevadí.

I přesto zde máme Slovo, které je vždy pravdivé a věčně platné. Bible – Boží Slovo je darem od Boha, který nám ukazuje svoji velikou lásku a proměňuje Slovem životy lidí. Stejně tak nám Boží Slovo často poradí ve sporném okamžiku našeho života, jak se správně rozhodnout. Boží Slovo dává život, Boží Slovo uzdravuje, Boží Slovo dává pokoj.

Dopřejte si tedy na našich stránkách každodenní zamyšlení nad Božím Slovem a nechte ho proudit do svého srdce.

Nechť přinese pokoj a radost vám všem.


Odkazy na weby s ikonou

Víra, křesťanství, náboženství