Neztrať svůj soucit (2)

24 Zář 2014 Kategorie: Každodenní zamyšlení

„Stejně tak i víra, není-li spojena se skutky, je sama o sobě mrtvá.“ Jakub 2:17

Matka Tereza řekla, že nejhorší chorobou dneška není malomocenství nebo rakovina, ale pocit bezprizornosti, nechtěnosti, opuštěnosti a samoty. To byl důvod, proč strávila život zachraňováním nemocných malých dětí a poskytováním důstojnosti umírajícím. Na otázku proč to dělá, odpověděla: „Protože to dělal Ježíš.“ Jak úžasná odpověď! Mnohé země světa v dnešní době zasahují živelné pohromy a humanitární organizace si stěžují, že trpíme „dárcovskou únavou“. Můžeme k tomu přidat ještě i „nedostatkem soucitu“. Filozof Miguel de Unamuno napsal: „Teplo, teplo, více tepla! Umíráme kvůli chladu, a ne kvůli tmě. Zabíjí mráz, ne noc.“ Přemýšlej o tom: z tisíce sto osmdesáti devíti kapitol Bible dvě stě padesát obsahuje slova proroků. To je přes dvacet procent. Polovina toho, co proroci říkají, odsuzuje hřích; druhá polovina odsuzuje ty, kdo vidí lidské utrpení, a nic s tím nedělají. Tytéž události, jež děsily proroky, se v našem světě dějí každý den, a my jsme vůči nim imunní. Jako když nosíš hodinky: zvykneš si na ně a po čase už je ani nevnímáš. Ale proroci vnímali! Nikdy nezískali imunitu vůči hříchu nebo vůči lidskému utrpení. Ty také nesmíš. Možná jsi v období, kde se soustřeďuješ především na budování své víry. To je důležité, ale nikdy nezapomeň, že: „… víra, není-li spojena se skutky, je sama o sobě mrtvá“ (Jakub 2:17).

Neztrať svůj soucit (1)

23 Zář 2014 Kategorie: Každodenní zamyšlení

„Když viděl zástupy, bylo mu jich líto…“ Matouš 9:36

Kristův zájem o bolest světa se projevoval dvěma způsoby: odsuzoval ty, kdo zneužívali druhé, a soucítil s těmi, kdo si sami nemohli pomoci. Jednou vzal bič a vyhnal penězoměnce z chrámu; jindy uzdravil nemocné a nasytil hladové. Může se ti stát, že usneš na vavřínech a řekneš si, že je sice politováníhodné, že svět má své problémy, ale dokud se tě to netýká osobně, radši o tom nebudeš přemýšlet; v podnikání a politice se přece podvádí každý den, tak to prostě chodí. Můžeš být jako kněz a levita v příběhu o Samařanovi, vyhnout se problému, projít okolo po druhé straně (viz Lukáš 10:30–37). Smutné je, že dokonce i církve, které věrně káží Slovo a získávají duše (což jsou dvě nejdůležitější poslání), v této oblasti selhávají. Proč? Protože se obávají, že budou spojovány s těmi, kdo káží „sociální evangelium“. Ale my bychom s ním naopak měli být spojení! „Má-li někdo dostatek a vidí, že jeho bratr má nouzi, a bez soucitu se od něj odvrátí – jak v něm může zůstávat Boží láska? Dítky, nemilujme pouhým slovem, ale opravdovým činem“ (1. Janova 3:17–18). Co tě zmobilizuje? Úspěch v podnikání? Budování skvělé rodiny? Dokonalost ve službě? To jsou hodnotné cíle, ale Krista mobilizovalo něco jiného: „Když viděl zástupy, bylo mu jich líto…“ (Matouš 9:36). Proto neztrať svůj soucit.

Povzbuzení je mocná věc

22 Zář 2014 Kategorie: Každodenní zamyšlení

„Kdo dovede povzbuzovat, nechť povzbuzuje…“ Ří­manům 12:8

Mnoho mužů a žen neuspělo jenom proto, že je nikdo nepovzbuzoval. Povzbuzení je natolik důležité, že jej Písmo řadí mezi dary, jako jsou učení a vůdcovství (viz Římanům 12:6–8). Moc povzbuzení si můžeme ukázat na dvou příkladech. Před časem svět sledoval příběh tří šedých velryb, které led uvěznil u mysu Borrow na Aljašce. Otlučené a krvácející velryby lapaly po dechu u otvoru v ledu. Jedinou nadějí pro ně bylo nějakým způsobem je dostat na otevřené moře, přes osm kilometrů široký pás ledu. Záchranáři v patnáct centimetrů silném ledu vyřezali řadu dýchacích otvorů ve vzdálenosti asi dvaceti metrů od sebe. Po osm dní pracně povzbuzovali velryby, aby plavaly od díry k díře, kilometr za kilometrem. Cestou se jedna z nich ztratila a pravděpodobně zahynula. Zbylé dvě, Putu a Siku, nakonec s pomocí ruských ledoborců doplavaly na svobodu. Druhým příkladem síly povzbuzení může být příběh Jackieho Robinsona, prvního černého hráče v hlavní baseballové lize Spojených států. Robinson se snažil prolamovat rasovou bariéru, ale na každém stadionu čelil posmívajícím se davům. Jednoho dne hrál na domovském stadionu v Brooklynu, udělal chybu a jeho vlastní fanoušci jej chtěli vypískat. Pokořený stál u druhé mety, když k němu přišel Pee Wee Reese a postavil se vedle něj. Jednou rukou jej objal a spolu stáli proti davu. Fanoušci ztichli; hra pokračovala. Robinson později řekl, že Reeseova ruka kolem jeho ramen zachránila jeho kariéru! Povzbuzení je mocná věc. Koho můžeš povzbudit ty?

Žij naplno, dokud nezemřeš!

21 Zář 2014 Kategorie: Každodenní zamyšlení

„Mojžíš … když umřel … zrak mu nepohasl a svěžest ho neopustila.“ 5. Mojžíšova 34:7

Neposlouchej ty, kdo ti říkají, že jsi „příliš starý“. Bůh zaslibuje následující: „… ještě v šedinách ponesou plody, zůstanou statní a svěží“ (Žalm 92:14). Agave americká celých dvacet až třicet let měří jen okolo metru a vůbec nekvete. Potom během jediného roku, bez jakéhokoliv předchozího náznaku, vyraší pupen. Pupen, jenž připomíná výhonek chřestu velikosti kmene stromu, fantastickou rychlostí sto sedmdesáti centimetrů za den vyrazí směrem k obloze, aby dosáhl konečné výšky šesti až dvanácti metrů. Potom sám sebe korunuje několika trsy žlutavých květů, které kvetou téměř měsíc. Někteří nejstarší Boží patří mezi nejlepší! Starý Abraham byl zralejší a moudřejší, než když byl mladší a unáhlený. Káleb v pětaosmdesáti stále ještě porážel obry a chodil po horách. Anna, stará vdova, se modlila za Mesiáše a její vize ji držela při životě, dokud nepřišel. Jan, uvězněný na ostrově Patmos, ve svých devadesáti letech napsal knihu Zjevení. Ježíš řekl: „Kdo by usiloval svůj život zachovat, ztratí jej…“ (Lukáš 17:33). K životu můžeš přistupovat dvojím způsobem: můžeš ho hýčkat nebo ho můžeš žít. Touha po bezpečí nabádá: „Zapal oheň v krbu a zůstaň doma v teple.“ Hlas víry volá: „Rozpal oheň v duši, pak jdi a vášnivě následuj svou vizi.“ Když se Olivera Wendella Holmese zeptali, proč ve svých čtyřiadevadesáti letech stále ještě studuje řečtinu, odpověděl: „Drahý pane, buď teď, nebo nikdy!“ Nezáleží na počtu let tvého života, ale na tom, kolik života je ve tvých letech. Proto žij naplno, dokud nezemřeš!

Pro co žiješ?

20 Zář 2014 Kategorie: Každodenní zamyšlení

„Šediny jsou ozdobnou korunou, lze je nalézt na cestě spravedlnosti.“ Přísloví 16:31

Každý z nás pro něco žije, ale otázkou je, pro co. Ben Patterson v knize „The Grand Essentials“ (Důležité nezbytnosti) napsal: „O stáří mám svou teorii. Věřím, že když nás život ořeže, když klouby už selhávají, kůže se vraští, cévy se ucpávají a tvrdnou, zbude z nás to, čím jsme v podstatě celou dobu byli. Například můj vzdálený strýc. Za celý život neudělal nic, jenom našel nové způsoby jak zbohatnout. Své poslední roky strávil v pohodlí, rozplýval se blahem a mlel o penězích, které vydělal. Když jej život ořezal až na samou podstatu, jediné, co zbylo, byla neskrývaná chamtivost. To, k čemu po celý život tisíci maličkostmi směřoval. Opačným příkladem byla manželčina babička. Než ve věku asi pětaosmdesáti let zemřela, byla už několik let senilní. Co dělala? Nejlepší příklad, který mě napadá, byly chvíle, kdy jsme ji požádali o modlitbu před večeří. Chytila za ruce ty, kdo seděli vedle ní, na jejím obličeji se rozzářil široký, šťastný úsměv, kalné oči se zalily slzami, když je zdvihla k nebi a brada se jí chvěla, jak vylévala svou lásku Ježíši. To byla babička Edna. Milovala Ježíše a milovala lidi. Nemohla si vzpomenout na naše jména, ale kdykoliv jsme jí byli nablízku, musela nás přátelsky poplácat. Když ji život ořezal na samou podstatu, jediné, co zbylo, byla láska k Bohu a láska k lidem.“ Pro co žiješ ty?

Osamělost vůdcovství

19 Zář 2014 Kategorie: Každodenní zamyšlení

„Ponesou pak břímě lidu s tebou, neponeseš je už sám.“ 4. Mojžíšova 11:17

Mojžíš se zeptal Boha: „Proč jsem u tebe nenalezl milost, žes na mě vložil všechen tento lid jako břímě?“ (4. Mojžíšova 11:11). Bůh odpověděl: „Shromažď mi sedmdesát mužů … A odeberu z ducha, který je na tobě, a vložím jej na ně. Ponesou pak břímě lidu s tebou, neponeseš je už sám“ (4. Mojžíšova 11:16–17). Zjisti, jaké silné stránky ti Bůh dal, a zbytek svěř těm, kteří jsou silní v tom, v čem ty jsi slabý. Každý vedoucí je zodpovědný za to, jak naloží s oblastmi, v nichž není obdarovaný. Pokud se za každou cenu snaží mít je pod kontrolou, ničemu a nikomu to neprospívá. V některých věcech, za něž jsi zodpovědný, nikdy dobrý nebudeš. Musíš od nich dát ruce pryč a přenechat je jiným! Proč je to pro nás tak obtížné? Zde je několik důvodů:

  1. Pýcha. Úspěch je opojný a lidé, kteří jím jsou nakažení, nepřemýšlejí příliš realisticky. Myslíme si o sobě, že naše schopnosti jsou daleko větší, než ve skutečnosti jsou. Pokud přiznáš slabost, neznamená to, že se znemožníš; jen přiznáš to, co všichni kolem tebe už vědí!
  2. Nevědomost. Když někomu máme předat své slabé oblasti, cítíme se nepříjemně, protože si myslíme, že pokud my něco děláme neradi, jsou na tom ostatní stejně. Ale tak to není. Tvá omezení jsou pro druhé příležitostí, aby mohli zazářit.
  3. Nezávislost. Myslíme si, že pokud má být práce odvedena „dobře“, musíme ji udělat sami. Ale úkolem vedení není jen vyřídit záležitosti; jde o to, aby cíle bylo dosaženo pomocí druhých. Pokud nemáš kolem sebe nikoho, komu bys mohl svěřit úkoly, podívej se do zrcadla! Lidé, kteří tě následují, jsou přesně tam, kam jsi je dovedl! Jestliže nemáš nikoho, na koho můžeš delegovat zodpovědnost, hádej, kdo se potřebuje změnit?

„… Ježíš procházel zemí, všem pomáhal a uzdravoval všechny…“ Skut­ky 10:38

V Bibli čteme: „Bůh obdařil Ježíše z Nazareta Duchem svatým a mocí, Ježíš procházel zemí, všem pomáhal a uzdravoval všechny…“ (Skutky 10:38). Když jsi vedený Duchem svatým, nezaměřuješ se na to, co dobře vypadá, ale na to, co dobré je. Možná ti připadá, že nemáš čas. Nikdo nebyl více zaneprázdněný než Ježíš, a přesto si pokaždé našel čas pomoci těm, kdo to potřebovali. V desáté kapitole Lukášova evangelia čteme příběh o Židovi, kterého po cestě do Jericha napadli lupiči. Oloupili jej, zbili a polomrtvého nechali ležet. Nejdříve okolo prošel levita, potom kněz. Oba ale spěchali za důležitými povinnostmi, proto se nezastavili. Potom přišel Samařan. Ten měl všechny důvody dívat se jinam, protože Židé a Samařané byli odvěkými nepřáteli. Jenže když „… na své cestě přišel k tomu místu a uviděl ho, byl pohnut soucitem…” (Lukáš 10:33). Soucit tě zastaví a přeskupí tvé priority. Samařan si uvědomil, že zůstat na místě, na němž v tu chvíli byl, je důležitější, než jeho další plány. Co bys v takové situaci udělal ty? Myslíš, že bys jednal jako on? Co když se Bůh pokusí narušit tvůj pevný, přesně zorganizovaný, konkrétně rozepsaný časový rozvrh a požádá tě, aby sis udělal čas na někoho potřebného? Jsi ochoten vzdát se svých plánů a udělat to, co chce? Pokud jsi natolik zaneprázdněn, že se nemůžeš postarat o ty, kdo trpí, pak se zabýváš příliš mnoha věcmi! Jestli máš strach, že jsi příliš plachý, abys mohl pomáhat neznámým lidem, začni u lidí ve svém sboru, které znáš. „A tak dokud je čas, čiňme dobře všem, nejvíce však těm, kteří patří do rodiny víry“ (Galatským 6:10).

Jsi „Štěpán“? (4)

17 Zář 2014 Kategorie: Každodenní zamyšlení

„… zvolili Štěpána, který byl plný víry…“ Skutky 6:5

Další vlastností, jež Štěpánovi otevřela dveře k vedoucí pozici v církvi, byla víra. Oswald Chambers řekl, že víra, která si je jistá Bohem, je jediným správným druhem víry. Když jednou sucho sužovalo farmářské oblasti, uspořádala církev modlitební shromáždění, aby se modlila za déšť. Všichni dospělí přišli ve slunečních brýlích, ale jedna malá dívka si vzala deštník. Praktikovala víru. Víra není jenom to, co říkáš, ale i to, co děláš. Nejde jenom o to, co můžeš sám udělat, ale i o to, zda dokážeš důvěřovat Bohu v tom, co může udělat jen on. Svou víru musíš:

  1. Krmit. Bible je potravou víry. „Víra je tedy ze zvěstování a zvěstování z pověření Kristova“ (Římanům 10:17). Všimni si slova „zvěstování“. Když čteš Boží Slovo nahlas, vstupuje do tvého ducha dvěma branami: zrakem a sluchem. Jeho účinek se tím zdvojnásobuje.
  2. Chránit. Když zaútočí teroristé, jde jim o víc než vyhodit do povětří několik budov a zabít pár lidí. Jejich cílem je zasáhnout tvé srdce strachem a přimět tě ke kapitulaci. Ježíš předem varoval Petra, že jeho víra se brzy stane terčem útoku (viz Lukáš 22:31–32). Útok není veden jenom na tvé finance, zdraví nebo vztahy. Jde o tvoji víru!
  3. Používat. Víra je jako peníze. Je to měna Božího království. Potřebuješ ji, abys mohl podnikat s Bohem. Když se Kristus setkal s někým, kdo projevoval skutečnou víru, byl nadšený a pokaždé na to zareagoval. Proto musíš svou víru denně praktikovat, dokud se v jakékoliv situaci nestane tvým „přirozeným jednáním“.

Jsi „Štěpán“? (3)

16 Zář 2014 Kategorie: Každodenní zamyšlení

„… vyberte si proto mezi sebou sedm mužů, o nichž se ví, že jsou plni … moudrosti…“ Skutky 6:3

Další kvalifikační vůdcovskou schopností, již Štěpán měl, byla moudrost. „… vyberte si proto mezi sebou sedm mužů, o nichž se ví, že jsou plni … moudrosti…“ (Skutky 6:3). Charles Spurgeon řekl, že moudrost je správné používání poznání. Můžeš mít plnou hlavu vědomostí, ale pokud nemáš moudrost jak je správně použít, nemůžeš vést lidi. Tak jako řeka nemůže vystoupat výše, než je její pramen, tak organizace nemůže stát výše, než jaká je úroveň jejího vedení. John Maxwell to nazývá „zákon horní meze“. Ve své knize „21 nevyvratitelných zákonů Leadershipu“ napsal: „Schopnost vést definuje horní mez, jež určuje úroveň efektivnosti člověka. Čím nižší je schopnost jednotlivce vést, tím nižší je horní mez jeho potenciálu. Čím je lepší jeho vedení, tím je větší jeho efektivnost. Pokud například za vedení získáš osm bodů, tak tvoje efektivnost nemůže být vyšší než sedm. Jestli za vedení dostaneš pouze čtyři body, tvoje efektivnost nebude nikdy vyšší než tři. Tvá schopnost vést, ať lepší, nebo horší, vždy určuje tvou efektivnost a možný vliv na tvou organizaci. Pavel vyzýval Timotea: „… ujmi se předčítání…“ (1. Timoteovi 4:13). Ten, kdo nečte, je mnohem více hoden politování, než ten, kdo číst neumí. Rozdíl mezi tím, kdo jsi v tuto chvíli, a kým budeš za pětadvacet let, bude přímo ovlivněn tvými čtenářskými návyky, vztahy, v nichž žiješ, a množstvím času, který trávíš s Bohem. Vybrání Štěpána bylo zjevně správnou volbou. „Slovo Boží se šířilo a počet učedníků v Jeruzalémě velmi rostl. Také mnoho kněží přijalo víru“ (Skutky 6:7).

Jsi „Štěpán“? (2)

15 Zář 2014 Kategorie: Každodenní zamyšlení

„… vyberte si proto mezi sebou sedm mužů, o nichž se ví, že jsou plni Ducha…“ Skutky 6:3

Štěpán byl do vedení novozákonní církve vybrán také proto, že byl plný Ducha svatého (viz Skutky 6:5). Proč to bylo tak důležité? Protože Ježíš řekl svým učedníkům: „… ale dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až na sám konec země“ (Skutky 1:8). A Pavel napsal: „A neopíjejte se vínem, což je prostopášnost, ale plni Ducha zpívejte…“ (Efezským 5:18–19). Jeden pastor chtěl zapít oběd skleničkou vína. Rada diakonů, s odvoláním na Pavlova slova „neopíjejte se vínem“, požádala o jeho okamžitou rezignaci. Pastor na to odpověděl: „Dobře, budeme rezignovat všichni. Vy máte pocit, že jsem selhal v poslušnosti první polovině přikázání ‚neopíjejte se vínem‘. Vy všichni jste ale selhali v poslušnosti druhé polovině ‚buďte naplněni Duchem‘.“ Musíš být neustále naplňován Božím Duchem, podobně jako do auta musíš stále doplňovat nový benzín. V životě je to tak, že buď jsi veden Duchem svatým, nebo svým vlastním duchem. Samozřejmě, že máš vlastní schopnosti a talent, a Bůh si jich použije. Ale když přijde na budování toho, co on chce budovat, pak platí: „Ne mocí, ani silou, nýbrž mým duchem, praví Hospodin zástupů“ (Zacharjáš 4:6).

O SPKD

Slovo mělo v historii vždy mimořádný význam. Sloužilo nejen jako základní mluvený nebo psaný prostředek pro vyjádření lásky, ale stávalo se i nástrojem pro prosazování vlastních ambicí a mocenské síly. V současné konzumní společnosti, žijící spíše ve virtuálním světě než na pevných a skutečných hodnotách, se funkce slova velice rychle mění. Slovo ztrácí na závaznosti, mizí rovina mezi pravdou a lží a nedodržet dané slovo zase tak moc nevadí.

I přesto zde máme Slovo, které je vždy pravdivé a věčně platné. Bible – Boží Slovo je darem od Boha, který nám ukazuje svoji velikou lásku a proměňuje Slovem životy lidí. Stejně tak nám Boží Slovo často poradí ve sporném okamžiku našeho života, jak se správně rozhodnout. Boží Slovo dává život, Boží Slovo uzdravuje, Boží Slovo dává pokoj.

Dopřejte si tedy na našich stránkách každodenní zamyšlení nad Božím Slovem a nechte ho proudit do svého srdce.

Nechť přinese pokoj a radost vám všem.


Odkazy na weby s ikonou

Víra, křesťanství, náboženství