Dobrovolníci, ne branci

25 Říj 2014 Kategorie: Každodenní zamyšlení

„Cokoli děláme, určitě děláme … proto, že nám nyní vládne láska Kristova.“        2. Korintským 5:14, přel. z angl.

Pavel napsal: „Cokoli děláme, určitě děláme nikoli pro vlastní zisk, nýbrž proto, že nám nyní vládne láska Kristova“ (2. Korintským 5:14, přel. z angl.). Bůh nehledá brance s povolávacím rozkazem, ale dobrovolníky. Brance motivuje zákon, dobrovolníky láska. Po útoku na Pearl Harbour byla armádní náborová centra po celé Americe zaplavena chlapci, příliš mladými pro válku, důchodci a dokonce i slepci, kteří se hlásili jako dobrovolníci. Jeden starší muž řekl důstojníkovi: „Považoval bych za svou nejvyšší čest padnout při obraně této země.“ Proč tohle muži i ženy dělají? Z povinnosti? Ano, ale je tu ještě něco víc – oddanost! Něco, co uchvátilo jejich srdce. Martin Luther, i když mu hrozila ztráta svobody, rodiny, služby a možná i života, řekl církevním hodnostářům své doby: „Neodvolám. Mé svědomí je zajatcem Slova Božího!“ Nikdy bys neměl dopustit, aby se tě museli doprošovat nebo tě nutit, abys učil v nedělní škole, přispíval na Kristovo dílo, navštěvoval nemocné, osamělé a potřebné či sloužil druhým. Ty sám bys měl prosit o tu výsadu! Pavel řekl: „… cokoliv mi bylo ziskem, to jsem pro Krista odepsal jako ztrátu … Pro něho jsem všecko ostatní odepsal a pokládám to za nic, abych získal Krista…“ (Filipským 3:7–8). Když se odevzdáváš Kristu, je to jako bys podepisoval nevyplněný šek a říkal: „Pane, částku vyplň sám.“ Když sloužíš Bohu, neděláš mu tím žádnou milost; to on ti udílí poctu, když dovoluje, abys mu sloužil. Takže porovnej to, co bys mohl pro Pána dělat, s tím, co pro něj děláš doopravdy.

Tři zásady úspěchu

24 Říj 2014 Kategorie: Každodenní zamyšlení

„… a bude se ti dařit, kamkoli půjdeš.“ Jozue 1:7, B21

Bůh chce, aby se ti v životě dařilo (viz Jozue 1:7). Jestli tomu věříš, pak:

  1. Ber v úvahu svůj temperament. Steak se nejlépe opéká jen krátce při velmi vysoké teplotě, zatímco pečeně vyžaduje nižší teplotu a delší dobu pečení. V obou případech z toho může vzejít chutný pokrm. Jen musíš vědět, jaký druh masa máš a jak se má správně připravit. Rozumíš tomu?
  2. Překonej svůj strach, že se lišíš od ostatních. Daniel odmítl jíst královo jídlo a klanět se jeho modlám. Proto skončil ve lví jámě. Ale vyšel se z ní a byl vyvýšen na nejvyšší místo ve vládě (viz Daniel 6:28). Můžeš být součástí kolektivu, a přece nějak „vyčnívat“. Jestli chceš dosáhnout velkých věcí, musíš důvěřovat Bohu, neohlížet se na negativní názory lidí a jít důsledně za svým určením.
  3. Vzepři se apatii, která doprovází stárnutí. Zachovej si mladistvé nadšení a přidej k němu moudrost svého stáří. Neztrácej smysl pro idealismus. Nedovol, aby tě odradily každodenní obtíže nebo aby tě srazilo životní zklamání. Každý věk a životní stadium mají své klady i zápory, své zkoušky i své triumfy. Je na tobě, abys vytěžil co nejvíc dobrého a nenechal se vykolejit tím negativním. Když bylo Pavlovi sedmdesát, řekl: „… jsem odhodlán kázat evangelium i u vás v Římě.“ (Římanům 1:15, B21.). Mojžíš v osmdesáti letech vyvedl Izrael z otroctví. Káleb v pětaosmdesáti řekl: „… dej mi to pohoří, o němž mluvil … Hospodin“ (Jozue 14:12). „Starým“ se staneš teprve tehdy, když se vzdáš svých snů a začneš se litovat.

Ostatní tě pozorují

23 Říj 2014 Kategorie: Každodenní zamyšlení

„… sám jim dávej dobrý příklad.“ Titovi 2:7

Nad čtvrtí, kde při pouličních výtržnostech přišlo o život osmnáct lidí a osm set padesát jich bylo zatčeno, stoupal dým. Jon Walker vyprávěl: „Můj otec, speciální vyšetřovatel u jedné vládní agentury, seděl vedle mne a společně jsme to násilí sledovali v televizi. Otec věcně podotkl: ‚Přesně tam mám dneska jít.‘ Řekl jsem mu: ‚Tak tam nechoď. Řekni, že nemůžeš přijít. Přehoď si službu.‘ On se na mě podíval a řekl: ‚Proč bych tam neměl jít? Je to moje práce.‘ Pro mne to byl okamžik, kdy jsem prohlédl. Samozřejmě, že tam musel jít! Vždyť se zavázal, že bude tam, kde je třeba, bez ohledu na okolnosti. Právě tak létal na průzkumné mise v době studené války a pořizoval fotografie kubánských raketových základen. A zrovna tak stál po celý život při mně, den za dnem. V té chvíli jsem pochopil, že je pro mne vzorem. Porozuměl jsem, jak je důležité věrně plnit závazky, ať je to jakkoli těžké nebo ať to vypadá sebevíc nesmyslně. Můj táta víc řekl tím, co dělal, než tím, co mluvil. Jeho příklad se pro mne stal příběhem o tom, jak Bůh pracuje v lidském životě.“ Zkus se zamyslet, co by se stalo, kdyby lidé místo tvých rad následovali tvůj příklad. Například tvou pracovní morálku, to, jak používáš internet, tvou čestnost v podnikání nebo to, jak se chováš ke své rodině. Buď upřímný! Pavel každého z nás výzývá: „… buď vzorem v řeči, v chování, v lásce, v Duchu, ve víře, v čistotě“ (1. Timoteovi 4:12, ČSP). Tita vyzval: „… sám jim dávej dobrý příklad. Tvé učení ať je nezkažené, důvěryhodné…“ (Titovi 2:7–8). Pokud ti připadá, že to zní jako těžký úkol, máš pravdu. Ale dobrá zpráva je, že: „Všecko, čeho je třeba k zbožnému životu, darovala nám jeho božská moc…“ (2. Petrova 1:3).

„… kárejte neukázněné…“ 1. Tesalonickým 5:14

„… kárejte neukázněné, těšte malomyslné, ujímejte se slabých…“ (1. Tesalonickým 5:14). Je skutečností, že většinou neradi říkáme nepříjemnou pravdu do života druhých a raději mlčíme, abychom byli oblíbení. Jeden učitel napsal: „Církev není skupina jednotlivců, kteří se náhodou každý týden scházejí na stejném místě; je to duchovní tělo, milující rodina. Je mnohem snazší těšit a povzbuzovat, než napomínat nebo varovat, ale potřebné je obojí. Pavel nás v listu Efezským 4:15 nabádá, abychom byli pravdiví v lásce a ve všem jako tělo dorůstali. Pokud si neuděláme čas na varování, povzbuzování, potěšování, podporu a trpělivost, budeme nakonec všichni trpět. Pokud některá část tvého těla trpí bolestí nebo nějakou poruchou, celé tělo nefunguje správně. Jestliže je některý člen sboru neukázněný, bázlivý, slabý nebo se stal obětí falešného učení, trpí tím celý sbor. Necháme-li některou část těla hnisat nebo nepomůžeme té, která bolí, může dojít k nenapravitelnému poškození. Pokud víme, že někde jsou vážné problémy a nepromluvíme s těmi, jichž se to týká, prokazujeme těm lidem medvědí službu.“ Jako rodiče své děti příliš milujeme, než abychom dovolili, aby se špatné chování vymklo naší kontrole. Víme, že kdyby to pokračovalo, mělo by to špatný vliv na jejich postoj k autoritám, vztahům, zodpovědnosti a osobní kázni. Věnujeme hodně času, abychom dětem sloužili k nápravě a vedli je. Pavel řekl: „Upadne-li někdo do hříchu, odpusť mu, nech si kritické poznámky pro sebe a pomoz mu vrátit se k tomu, co je správné. Může se stát, že ještě než skončí den, budeš sám potřebovat odpuštění“ (Galatským 6:1, přel. z angl.). Pravda je jediný bezpečný základ, na němž můžeš stát, a tvým cílem by mělo být říkat ji v lásce.

Pastore, připrav své srdce

21 Říj 2014 Kategorie: Každodenní zamyšlení

„Tu jsem se vrhal před Hospodina, čtyřicet dní…“ 5. Mojžíšova 9:25

Jeden kazatel byl zvyklý připravovat si kázání písemně slovo za slovem. Fungovalo to dobře, dokud si jednou v neděli nezapomněl poznámky. Obrátil se tedy ke sboru a řekl: „Ráno jsem si zapomněl vzít poznámky, tak se teď musím modlit a spolehnout se na Pána. Ale na večerní shromáždění se připravím lépe.“ Úsměvná historka, že? Ale když se to stane doopravdy, už na tom nic úsměvného není. Milý pastore, svou schopností mluvit můžeš na lidi udělat na chvíli dojem, ale dlouhodobý vliv tvá slova budou mít jen tehdy, když budou inspirovaná Duchem svatým. Schopnost měnit lidská srdce je víc než výše tvého platu; tak neupadni do léčky svého ega, nebo vyšumíš jako šumák! Studuj Kristův život. Než si vybíral učedníky, chodil po vodě nebo sytil zástupy, trávil hodiny na modlitbách. Takže aby sis mohl vybrat správné spolupracovníky, sytit v neděli ráno stádo nebo „chodit po vodě“ a dělat pro Boha velké věci, musíš se soustředit na přípravu svého srdce, nejenom kázání. Možná namítneš, že jsi takový lidový člověk. To je dobré, ale co máš předat, to potřebuješ dostat od Boha. Jinak nebudeš schopen říct nic, co by do životů lidí přineslo skutečnou změnu. Nebo řekneš, že jsi spíš na projekty. Jenže jestli nebudeš trávit čas s Bohem, zapleteš se do věcí, ze kterých se nebudeš moci dostat. Tomu by ses měl vyhnout. Mojžíš řekl: „Tu jsem se vrhal před Hospodina, čtyřicet dní a čtyřicet nocí jsem se vrhal před něho, protože Hospodin řekl, že vás vyhladí“ (5. Mojžíšova 9:25). Jak to dopadlo? Bůh národ nejen ušetřil, ale dokonce mu požehnal. Takže, pastore: připrav své srdce!

Odpusť jim a nech to být!

20 Říj 2014 Kategorie: Každodenní zamyšlení

„… modlete se za ty, kteří vás urážejí a pronásledují…“ Ma­touš 5:44, ČSP

Postoj neodpuštění ti může bránit dostat se v životě dál. Je tedy načase vzít to vážně a odpustit těm, kteří tě zranili. Možná tě napadne, že potom by z toho vyšli beztrestně. Ale vůbec ne! Bůh je bude soudit, on je k tomu kompetentní, ty ne. Pamatuj, že ti, kdo tě kritizují, jednají na základě omezených informací. Bůh ale zná pravdu a ve svém čase se s tvými protivníky vypořádá. Když se snažíš sám sebe hájit a dokázat jim, že nemají pravdu, vstupuješ na území, které patří výlučně Bohu. Bible nás nabádá: „Nikomu neodplácejte zlým za zlé. Vůči všem mějte na mysli jen dobré. Je-li možno, pokud to záleží na vás, žijte se všemi v pokoji. Nechtějte sami odplácet, milovaní, ale nechte místo pro Boží soud, neboť je psáno: ‚Mně patří pomsta, já odplatím, praví Pán.‘ Ale také: ‚Jestliže má tvůj nepřítel hlad, nasyť ho, a má-li žízeň, dej mu pít; tím ho zahanbíš a přivedeš k lítosti.‘ Nedej se přemoci zlem, ale přemáhej zlo dobrem“ (Římanům 12:17–21). Satanovým cílem je úplně tě spoutat a připravit o pokoj. Nenahrávej mu, nespolupracuj s ním! Kristus, tvůj vzor, se modlil za ty, kteří mu zatloukali hřeby do rukou: „Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí“ (Lukáš 23:34). Tvoji nepřátelé se možná považují za chytré, ale často jednají v nevědomosti. Neodplácej jim, tím by ses snižoval na jejich úroveň. Odpusť jim a nech to být.

Ujmi se vlády nad svým životem

19 Říj 2014 Kategorie: Každodenní zamyšlení

„… Ježíš … odešel opět na horu, zcela sám.“ Jan 6:15

V Bibli je zaznamenán příběh: „Když Ježíš poznal, že chtějí přijít a zmocnit se ho, aby ho provolali králem, odešel opět na horu, zcela sám. Když nastal večer, sestoupili jeho učedníci k moři, vstoupili na loď a jeli na druhý břeh do Kafarnaum … Moře se vzdouvalo mocným náporem větru. Když veslovali asi pětadvacet nebo třicet stadií, spatřili Ježíše, jak kráčí po moři a blíží se k lodi; zmocnil se jich strach. On však jim řekl: ‚Já jsem to, nebojte se!‘ Chtěli jej vzít na loď, a hned se loď ocitla u břehu, k němuž jeli“ (Jan 6:15–22). Všimni si tří věcí:

  1. Ježíš si zachoval kontrolu nad situací. Lidé mu chtěli plánovat život. Nezní ti to povědomě? Když nastala taková situace, „… odešel opět na horu, zcela sám“ (Jan 6:15). Nepřehlédni slovo „opět“. Trávení času s Bohem, to bylo něco, co dělal pravidelně. A co ty?
  2. Ježíš vyvolal kritiku. Když tě dav chce udělat „králem“, bývá pro tvé ego těžké odejít. Ale Ježíš to udělal. Nemohl dopustit, aby mu lidé vnutili svou vůli a vlastní programy. Proč? Protože jeho cílem bylo konání Boží vůle. Nic jiného.
  3. Společenství s Otcem plnilo Ježíše radostí. Z noční modlitby vyšel natolik posílen, že měl moc chodit po vodě a podmanit si bouři. Jestli chceš v životě uspět, je tu jen jeden zdroj, z něhož můžeš čerpat sílu a vedení: Bůh.

Chceš se ujmout vlády nad vlastním životem? Tady máš návod!

„… po krátkém utrpení vás obnoví, utvrdí, posílí a postaví na pevný základ.“        1. Petrova 5:10

Stavba Šalomounova chrámu trvala sedm let. Číslo sedm v Písmu symbolizuje zúplnění. Pokud jde o tvé „postavení“ v Kristu, nejsi dnes o nic méně spasený, než budeš, až jednou staneš v nebi. Když Ježíš zvolal: „Dokonáno jest“ (Jan 19:30), dokonal vše, co bylo nutné pro tvé smíření s Bohem. Slovo „dokonal“ znamená, že už nic neschází. Pokud skládáš svou důvěru v Ježíši, Bůh tě vidí právě takto. Dává-li ti místo v Kristu, pak jsi v něm i ty dosáhl plnosti (viz Koloským 2:10). Možná si říkáš, že ale pořád ještě hřešíš. V Bibli ale stojí: „Na odhalené tváři nás všech se zrcadlí slavná zář Páně, a tak jsme proměňováni k jeho obrazu … mocí Ducha Páně“ (2. Korintským 3:18). Rozumíš tomu? Duch svatý denně působí ve všech oblastech tvého života a formuje tě do Ježíšova obrazu. Konečný Boží plán pro tebe je větší, než dokážeš pochopit. Juda napsal: „Tomu pak, který má moc uchránit vás před pádem a postavit neposkvrněné a v radosti před tvář své slávy … buď sláva, velebnost…“ (Juda 1:24–25). Všimni si slov „tomu … který má moc.“ Takže to je něco, co dělá Kristus pro tebe, ne něco, co děláš pro sebe ty sám. Jedním z nástrojů, které Bůh používá, aby u tebe dosáhl dokonalosti (zralosti), jsou problémy. Petr napsal: „A Bůh veškeré milosti, který vás povolal ke své věčné slávě v Kristu, po krátkém utrpení vás obnoví, utvrdí, posílí a postaví na pevný základ“ (1. Petrova 5:10). Možná to chvíli potrvá, ale dostaneš se tam!

„… v něm jste i vy společně budováni v duchovní příbytek Boží.“ Efezským 2:22

Ježíš žije v každém, kdo je součástí jeho církve: „… patříte k Boží rodině. Jste stavbou, jejímž základem jsou apoštolové a proroci a úhelným kamenem sám Kristus Ježíš. V něm je celá stavba pevně spojena a roste v chrám, posvěcený v Pánu; v něm jste i vy společně budováni v duchovní příbytek Boží“ (Efezským 2:19–22). Božímu srdci není nic tak blízké a drahé, jako jeho církev. Vždyť Písmo říká: „… Kristus (si) zamiloval církev a sám se za ni obětoval…“ (viz Efezským 5:25). Jeho největším zájmem a jádrem jeho věčného záměru je: „… aby … bylo … skrze církev dáno poznat jeho mnohotvarou moudrost…“ (Efezským 3:10). Zajímá tě, jak se můžeš stát členem Kristovy církve? Církev je rodina; musíš se do ní narodit. Proto řekl Ježíš Nikodémovi: „Musíte se narodit znovu“ (Jan 3:7). Do církve se nedostaneš tak, že potřeseš rukou kazateli, vyplníš členský lístek nebo poskytneš dar na stavební fond. Bible přikazuje: „Proto přijímejte jeden druhého, tak jako Kristus … přijal vás“ (Římanům 15:7). Jakmile jsi přijal Krista a on tebe, jsi „uvnitř“. Možná nemáš tak proměněný charakter, jako jiní ve tvé církvi, ale Bůh tě v dobré víře vidí jako krví omytého, s nebem svázaného člena své rodiny. V Bibli je zaznamenáno: „… Pán denně přidával do jejich společenství ty, které povolával ke spáse“ (Skutky 2:47). Když tě k církvi připojí on, pak není na zemi nikdo, kdo by tě mohl odpojit!

„… Hospodin … pozvedne korouhev (štít na obranu)…“ Izajáš 59:19, přel. z angl.

Všimni si, za co se Šalomoun modlil při zasvěcování chrámu: „Bude-li v zemi hlad … budou-li ho v zemi jeho bran sužovat nepřátelé či jakákoli rána a jakákoli nemoc … Vyslyš z nebes … aby se tě báli, aby chodili po tvých cestách po všechny dny, kdy budou žít…“ (2. Paralipomenon 6:28–31). Jestliže sloužíš v církvi na správném místě, pak máš právo:

  1. Modlit se s důvěrou v době ekonomických potíží. Jedním z jmen, pod nimiž Izrael znal Boha, bylo „Jehova Jireh“, což znamená „Hospodin opatří“. Své zabezpečení nenajdeš ani v bankách, ani na burzách nikde na světě! Nalezneš je v Bohu, v jeho nikdy neselhávající dobrotě (viz Žalm 23:6).
  2. Modlit se s důvěrou v době nemoci. Bůh zaslibuje: „Je někdo z vás nemocen? Ať zavolá starší církve, ti ať se nad ním modlí a potírají ho olejem ve jménu Páně. Modlitba víry zachrání nemocného, Pán jej pozdvihne…“ (Jakub 5:14–15).
  3. Modlit se s důvěrou, když stojíš tváří v tvář katastrofě. „Kdo v úkrytu Nejvyššího bydlí, přečká noc ve stínu Všemocného. Říkám o Hospodinu: ‚Mé útočiště, má pevná tvrz je můj Bůh, v nějž doufám‘“ (Žalm 91:1–2).
  4. Modlit se s důvěrou, když na tebe útočí ďábel. „Když se nepřítel přivalí jako řeka, Hospodin proti němu pozvedne korouhev (štít na obranu)…“ (Izajáš 59:19, přel. z angl.).

To jsou „práva“, která ti náleží jako vykoupenému členu Kristovy církve. Tak je uplatňuj!

O SPKD

Slovo mělo v historii vždy mimořádný význam. Sloužilo nejen jako základní mluvený nebo psaný prostředek pro vyjádření lásky, ale stávalo se i nástrojem pro prosazování vlastních ambicí a mocenské síly. V současné konzumní společnosti, žijící spíše ve virtuálním světě než na pevných a skutečných hodnotách, se funkce slova velice rychle mění. Slovo ztrácí na závaznosti, mizí rovina mezi pravdou a lží a nedodržet dané slovo zase tak moc nevadí.

I přesto zde máme Slovo, které je vždy pravdivé a věčně platné. Bible – Boží Slovo je darem od Boha, který nám ukazuje svoji velikou lásku a proměňuje Slovem životy lidí. Stejně tak nám Boží Slovo často poradí ve sporném okamžiku našeho života, jak se správně rozhodnout. Boží Slovo dává život, Boží Slovo uzdravuje, Boží Slovo dává pokoj.

Dopřejte si tedy na našich stránkách každodenní zamyšlení nad Božím Slovem a nechte ho proudit do svého srdce.

Nechť přinese pokoj a radost vám všem.


Odkazy na weby s ikonou

Víra, křesťanství, náboženství