Jednej se soucitem

„… byl pohnut soucitem k nim…“ Matouš 9:36, B21

Nová Strongova konkordance definuje „soucit“ jako „pohnutí v útrobách“ (střeva bývala považována za sídlo lásky a soucitu). To je v souladu s vědou pro výzkum viscerálních (vnitřních) částí těla. Soucit je tedy reakce z nejhlubšího nitra, něco jako kopanec do vnitřností. Možná je to důvod, proč se odvracíme, když vidíme reportáže o dětech hladovějících v uprchlických táborech a slyšíme o miliardě sedmi stech tisících lidí, kteří žijí za méně než jeden a půl dolaru denně a chodí každý večer spát o hladu. Je to na nás příliš – zvláště když vidíme potřebu tak ohromnou, že ji nedokážeme naplnit.
Ale co by bylo, kdybys mohl? Co kdybys mohl jednomu trpícímu člověku učinit život snesitelnějším? „Petr však řekl: ‚Stříbro ani zlato nemám, ale co mám, to ti dám: Ve jménu Ježíše Krista Nazaretského vstaň a choď!‘ Vzal ho za pravou ruku a pomáhal mu vstát; a vtom se chromému zpevnily klouby…“ (Skutky 3:6-7). Co kdyby si Petr řekl: „Nemám stříbro ani zlato, tak kolem něho jen projdu s pusou na zámek“? On to neudělal a díky tomu chromý muž, který osmatřicet let jen seděl a žebral, vstal a vstoupil do nového života.
Možná řekneš, že ty takovou moc nemáš. Ty ne, ale Bůh ano! A když vidíš něčí potřebu a natáhneš k tomu člověku pomocnou ruku, Bůh uvolní svou moc! Tvůj soucit přepne spínač. Proto jednej se soucitem.

SOS modlitby

„Bůh je … v časech soužení vždy připraven pomoci. Proto se nebudeme bát!“        Žalm 46:1-2, přel. z angl.

Jednou jedna žena projížděla krajinou, když uviděla, že se blíží tornádo. Schovala se tedy za své auto a pozorovala, jak tornádo zničilo nedaleký dům. Rozběhla se k místu, kde zůstala jen díra v zemi, a

Život je takový, jaký si ho uděláš

„… kdo je dobré mysli, má hody každodenně.“ Přísloví 15:15

Jeden moudrý stařec sedával každého dne se svou vnučkou v houpacím křesle před svou čerpací stanicí. Čekali, aby mohli pozdravit turisty projíždějící jejich městečkem. Jednoho dne se nějaký vysoký muž, který vypadal jako turista, začal rozhlížet, jako by hledal místo, kde by se

Jak pomáhat lidem (4)

„Když viděl přicházet do chrámu Petra a Jana, prosil také je o almužnu.“ Skutky 3:3

Petr a Jan byli ochotni chromému muži u brány dovolit, aby narušil jejich program a způsobil, že možná přijdou pozdě k odpolední modlitbě (viz Skutky 3:1). To nás vede k důležité otázce: Je možné být natolik zaneprázdněn náboženskými

Jak pomáhat lidem (3)

„… očekával, že od nich něco dostane.“ Skutky 3:5, ČSP

Nemůžeš pomoci někomu, kdo na to ještě není připravený. Proto je třeba umět rozlišovat mezi lidmi, kteří hledají řešení, a těmi, kdo možná hledají jen soucit. O chromém muži u chrámových dveří předtím, než přijal uzdravení, čteme: „… pozorně je (Petra a Jana)