„Nebudeš dychtit…“ 2. Mojžíšova 20:17
V posledním z desatera přikázání Bůh svému lidu řekl: „Nebudeš dychtit po domě svého bližního. Nebudeš dychtit po ženě svého bližního ani po jeho otroku ani po jeho otrokyni ani po jeho býku ani po jeho oslu, vůbec po ničem, co patří tvému bližnímu“ (2. Mojžíšova 20:17).
Dychtit znamená zmocňovat se věcí, toužit po něčem, co ti nepatří. Haddon Robinson říkal, že chamtivost je touha mít víc toho, čeho už máš dost. Proto Pavel napsal: „Zbožnost, která se spokojí s tím, co má, je už sama velké bohatství“ (1. Timoteovi 6:6).
Clovis Chappell ve své sbírce kázání „Ženské tváře“ napsal: „Při odkrývání Pompejí bylo nalezeno ženské tělo, nabalzamované popelem z Vesuvu. Chodidla té ženy byla obrácená směrem k městské bráně, ale tvář byla otočená dozadu, k ně?emu, po??em natahovala ruce. Poklad, po?n?m? se čemu, po čem natahovala ruce. Poklad, po němž se ztuhlé prsty vztahovaly, byl pytel s perlami. Možná jej upustila ona sama, když utíkala, aby si zachránila život. Možná ho upustil někdo jiný a ona jej našla. Ale ať to bylo jakkoliv, nedokázala odolat kouzlu perel, ačkoliv jí smrt šla v patách a život na ni kynul zpoza bran města. Otočila se, aby je zvedla, a kvůli tomu zemřela. Milovala perly víc, než život. Nezpůsobil to ale výbuch Vesuvu, ten ji jenom zmrazil v postoji chamtivosti.“
Není nic špatného na tom, chtít od života víc. Musíš se ale radovat z věcí, které už ti Bůh dal, a dělit se o ně s druhými.