„… přišla za ním žena, která měla alabastrovou nádobku drahocenného oleje, a vylila ji na jeho hlavu…“ Matouš 26:7
Ježíš dovolil druhým, aby mu posloužili. Umíš to také? „… přišla za ním žena, která měla alabastrovou nádobku drahocenného oleje, a vylila ji na jeho hlavu, jak seděl u stolu. Když to viděli učedníci, hněvali se: ‚Nač taková ztráta? Mohlo se to prodat za mnoho peněz a ty dát chudým!‘ Ježíš to zpozoroval a řekl jim: ‚Proč trápíte tu ženu? Vykonala na mně dobrý skutek‘“ (Matouš 26:7–10).
V tomto příběhu nalézáme důležitou lekci. Musíš dovolit, aby ti druzí mohli věnovat péči, jakou jiným věnuješ ty. Jinak vyhoříš. Ježíš tento princip dobře znal. Píše o tom i žalmista: „Prostíráš mi stůl před zraky protivníků, hlavu mi olejem potíráš, kalich mi po okraj plníš“ (Žalm 23:5). Jestli chceš, aby tvůj kalich služby zůstával plný, musíš ho neustále doplňovat. Vzhledem k tomu, že s tebou lidé většinou jednají tak, jak vnímáš ty sám sebe, musíš se naučit starat se o sebe a mít k sobě správný postoj. Je dobré pečovat o druhé, někdy se však za to schováváme – buď abychom se vyhnuli nutnosti starat se sami o sebe, nebo proto, že nevíme, jak na to. Kristus přikázal: „Miluj svého bližního jako sám sebe!“ (Marek 12:31). Jak můžeme jeho příkaz splnit, když jsme se nenaučili sami sebe milovat? Mnohé z nás rozladí, když na nás lidé hrnou každý den své problémy, aniž by je zajímalo, jak se cítíme my. Pokud od tebe svět, v němž žiješ, neustále jen bere, musíš se naučit na svůj „účet“ také ukládat. Jinak skončíš s „prázdným kontem“ a velmi brzy se ocitneš v mínusu ve všech oblastech – v morální, citové i duchovní. Kdo má tvé konto obnovovat, když ne ty sám? Takže se modli: „Pane, dej mi milost, abych olej, který vylévám na druhé, nechal vylévat také na sebe.“