„Kdo by pohrdal dnem malých začátků?“ Zacharjáš 4:10, B21
Když dal Bůh Gedeonovi vítězství nad Midjánskými, stačil mu k tomu oddíl čítající pouhých tři sta vojáků, proti kterým stály tisícovky ozbrojenců (viz Soudců 7). Nešlo ani tak o to, že by byla nouze o vojáky; jako spíše o to, že Bůh chtěl prokázat svou moc „v den malých začátků“. Ježíš si mohl vyvolit, kolik chtěl učedníků, ale k tomu, aby zasáhl svět evangeliem, mu jich stačilo pouze dvanáct. Nasytil pět tisíc lidí pouhými pěti chleby a dvěma rybičkami ze „školní svačiny“ jednoho chlapce. Přirovnal Boží království k hořčičnému semínku – nejmenšímu ze všech, které přesto vyroste v mohutnou rostlinu. Přirovnal své království ke kvasnicím, kterých je v těstě minimálně, a přesto díky nim těsto vykyne. To vše měl na mysli, když říkal: „Kdo je věrný v nejmenším, je věrný i ve velkém“ (Lukáš 16:10, B21).
Takže, pokud stále prosíš Boha, aby tě učinil větším, namísto lepším, můžeš tě to přivést ke zklamání. Žádná modlitba na světě totiž nemůže Boha pohnout k tomu, aby ti dal to, na co nejsi připravený. Henry Wadsworth Longfellow řekl: „Nebýt zaslepené lidské ctižádosti, většina lidí by v malých začátcích uspěla.“ Snaha být větší ti přivodí možná jen žaludeční vředy, nespavost nebo neschopnost užívat si požehnání, které ti Bůh dal. Jasně, být lepším je hůře měřitelné a ne tak efektní, ale vnitřní stabilita, kterou přinášejí úspěšné malé začátky, je cennější a trvalá. Pokud prožíváš „den malých začátků“, raduj se a buď si jistý, že Bůh pro tebe ty větší a lepší věci připravené má.