„Nuže, hle, dnes jsem tady, osmdesátipětiletý!” Jozue 14:10 (přel, z angl.)
Když kanadský sprinter Donovan Bailey běžel 100 metrů za 9,84 sekund, byl považován za nejrychlejšího muže na světě. Ale všechno mohlo skončit úplně jinak, protože s tolika výhrami na svém kontě měl problém přijímat pokyny a podřizovat se tvrdému tréninku nutnému k dosažení úspěchu v těžké konkurenci. Po jeho velkém vítězství experti, kteří posuzovali videozáznamy ze závodu, dospěli k zajímavému poznatku: Bailey nikdy nezpomalil. Ve skutečnosti stále zrychloval – až do chvíle, kdy protnul cílovou pásku.
Izaiáš říká: „On dává zemdlenému sílu a dostatek odvahy bezmocnému” (Izaiáš 40:29). Žijte plně až do dne, kdy vás Bůh povolá domů! Káleb to tak dělal; poslouchejte: „Nuže, hle, dnes jsem tady, osmdesátipětiletý! Jsem dnes stejně silný jako toho dne, kdy mě Mojžíš vyslal, jsem teď stejně silný, abych mohl jít do bitvy jako tehdy…dej mi tuto kopcovitou krajinu, kterou mi Pán zaslíbil toho dne… Potom Jozue požehnal Kálebovi…a dal mu Hebron za dědictví, …protože následoval Pána…celým srdcem” (Jozue 14:10-14, přel. z angl.). Křesťanská spisovatelka Alma Barkman píše: „Sprint nepřichází v úvahu. Pomalý běh je riskantní. Dokonce i rychlá chůze mě unavuje…v mém stádiu hry. Jenom se chci radovat ze života. Ale můj autobus mi nedovolí jet rychle. Stárnutí znamená mít více času a zdrojů k používání darů, které mi Bůh dal. Místo, abych zpomalila, chci zrychlovat až do chvíle, kdy protnu cílovou pásku.“ Jak říkávala reklama na kávu: „Dobrá až do poslední kapky!”