„Dal jsem jí čas k pokání…” Zjevení 2:21
Když vám Bůh řekne, abyste činili pokání, dá vám čas a milost to učinit. Pokud to neuděláte, přijdou následky. „Dal jsem jí čas k pokání, ale ona se nechce odvrátit… Hle, sešlu na ni nemoc a do velkého soužení uvrhnu ty, kteří s ní cizoloží…” (Zjevení 2:21-22). Tato část Písma je šípem do srdce sveřepého hříchu, který si chcete ponechat. Hřích je vždy záležitostí volby. Zvolíte-li si držet se hříchu, můžete se dostat na místo, kde vaše schopnost říct „ne” bude oslabena, protože budete zotročeni tím, co jste si zvolili. Dokud dáváte přednost příjemné stránce svého hříchu, nebudete hledat vysvobození z něj. Řecké slovo pro pokání je metanoia; to znamená „změnit se, otočit se a jít jiným směrem”. Jeden poradce píše: „Stále jsem se snažil nedopouštět se určitého hříchu, modlil jsem se za to stále znovu a znovu, ale dělal jsem to dál.” Nakonec jsem se rozzlobil na Boha a křičel jsem: „Proč mi s tím nepomůžeš?” On odpověděl: „Protože tím ještě nejsi znechucený. Stále se ti to líbí.” Protestoval jsem: „Nelíbí. Nenávidím to.” Bůh odpověděl: „Kdybys to dost nenáviděl, přestal bys s tím.” V tom okamžiku jsem si uvědomil, že se mi více líbily příjemné stránky mého hříchu než příjemné stránky poslušnosti. Také jsem objevil něco dalšího; nebyl jsem schopen dostatečně nenávidět hřích ze síly mé tělesné vůle natolik, abych začal činit pokání. Beznadějně jsem stál ve zkaženosti. Pokání je darem lásky, který přichází od Boha. A dokud této lásce není umožněno, aby v nás pracovala, dotýkala se nás a odhalovala tyto pečlivě střežené oblasti, nemůžeme se změnit.” Proto dnes proste Boha o dar pokání.