„Z Něj… je všechno.“ Římanům 11:36
To, že uznáme Boží svrchovanost nad vším, z nás nedělá bezmocné pěšáky, ani nás neosvobozuje od odpovědnosti. Ne:
1) Zbavuje vás to úzkosti. Když odpočíváte v Božím milujícím charakteru, můžete říci: „Nadto i dobrota a milosrdenství následovati mne budou po všechny dny života mého“ (Žalm 23:6). Takovou jistotu vám nedá ani bankéř, ani makléř, ani pojišťovací agent, ani nikdo další.
2) Osvobozuje nás to od vysvětlování. Jsme osvobozeni od tyranie znát vždy všechny odpovědi. Můžeme říci: „Nevím, ale důvěřuji Tomu, který ví.“ Když známe trochu teologie, je zde nebezpečí, že si začneme myslet, že můžeme pojmout to, co pojmout nelze. Dokonce velký Apoštol rozhodil rukama a řekl: „Jak nevyzpytatelné jsou Jeho soudy a nevystižitelné Jeho cesty!“ (Římanům 11:33). Postavme se tomu čelem, neumíme vysvětlit, proč Bůh některé dveře zavírá a jiné otvírá nebo to, jak může vzít špatné a použít je pro dobré. Ale dělá to a obvykle nám to nevysvětluje.
3) Chrání nás to před pýchou. Pavel píše: „Všechno je z Něj, skrze Něj a pro Něj!“ Pokud chcete Boží svrchovanost pokládat za dočasnou či omezenou, musíte z tohoto verše vynechat slůvko „všechno,“ stejně jako to musíte udělat v Římanům 8:28: „Víme, že těm, kdo milují Boha, všechno napomáhá k dobrému.“ Jestliže Bůh říká „všechno“, také to tak myslí! Nakonec máme jen dvě možnosti: buď důvěřujeme Bohu, nebo si hrajeme na Boha. A to je jednoduchá volba.