„Jednejte s odvahou.“ 2. Paralipomenon 19:11 (přel. z angl.)
Pavel píše: „Každý detail pracuje ve váš prospěch… Takže to nevzdáváme. Jak bychom mohli! I když to navenek často vypadá, že věci se rozpadají a padají na nás, uvnitř, tam, kde Bůh tvoří nový život, ani jeden den neproběhne bez Jeho rozprostírající se milosti“ (2. Korintským 4:15-17, přel. z angl.). Všimněte si těch slov „nevzdáváme to“. Pokaždé, když se chceme posunout dopředu, postaví se nám do cesty překážky. A Boží Slovo nás učí, že nemáme očekávat nic jiného. HG Wells se zeptal: „Co by si člověk pro všechno na světě počal, kdyby mu nic nestálo v cestě?“ Proč udělal takovou poznámku? Protože nepřízeň je náš přítel, i když to tak necítíme. Každé překonání překážky nás učí o našich silných a slabých stránkách. Tvaruje nás to, činí nás to moudřejšími a jistějšími. Ti nejvýznamnější lidé v dějinách byli ti, kteří čelili nejobtížnějším problémům s odvahou a udělali to, co měli udělat při té příležitosti.
Toto byla určitě pravda o Winstonovi Churchillovi. Pat Williams píše ve své knize Americký skandál o Churchillových posledních měsících života. Říká, že v roce 1964 prezident Eisenhower navštívil bývalého ministerského předsedu. Eisenhower seděl nějakou dobu u postele vůdce smělého ducha a ani jeden z nich nemluvil. Po deseti minutách Churchill pomalu zvedl ruku a pečlivě udělal „V“ jako znamení vítězství, které často ukazoval Britům během války. Eisenhower potlačoval slzy, posunul svou židli dozadu, postavil se, zasalutoval mu a odešel z místnosti. Na chodbě řekl Eisenhower svému pobočníkovi: „Právě jsem se rozloučil s Winstonem, ale vy nikdy nedávejte sbohem odvaze.“