„…byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl.“ Filipským 2:5-7
Ten příběh vypráví o jednom velmi ambiciózním studentovi. Těsně před tím, než vstoupil do posledního ročníku, setkal se s východním mystikem, který řekl: „Nevidíš, že znečišťuješ svou duši tímto způsobem života orientovaným na úspěch? Myslíš si, že štěstí je pracovat nonstop, studovat, abys dostal lepší známku než tvůj kolega. Takto bys neměl žít. Pojď a připoj se k nám na speciálním místě, kde se všichni sdílíme a milujeme se navzájem.“ Myslel si, že to byl úžasný nápad, zavolal svým rodičům a řekl jim, že odchází ze školy kvůli tomu, že chce žít v komunitě. Za šest měsíců od něj dostali dopis: „Milá maminko a milý tatínku, vím, že jste byli velmi nešťastní kvůli mému rozhodnutí. Ale chci vám říct o tom, jak to změnilo můj život. Poprvé zůstávám v pokoji. Tady neexistuje žádná soutěživost, nikdo se nepokouší dostat se před někoho jiného. Tento způsob života je skutečně v harmonii s mým vnitřním „já“, takže za pouhých šest měsíců jsem se stal druhým nejlepším učedníkem v celé komunitě. A myslím, že bych mohl být prvním; do června.“ Haló!
Když soutěživost vede ke znamenitosti, je to dobrá věc, ale není to dobrá věc tehdy, když to vede k honbě za něčím! Jednoho dne se Kristovi učedníci začali hádat o to, kdo bude největší v Jeho království. Ježíš poslouchal, pak vzal ručník a umyvadlo a začal jim umývat nohy. Když skončil, ztratili řeč, jejich srdce byla odhalená, jejich postoje napraveny. „Nechť je mezi vámi takové smýšlení, jako v Kristu Ježíši: …na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil.“ Hlavní myšlenka tedy zní: služ, nezápas!