„V tom se všem Izraelcům ukázala při stanu setkávání Hospodinova sláva.“ 4. Mojžíšova 14:10
Lidé si kdysi mysleli, že svět je plochý a že můžete přeplout přes hranu světa. Mysleli si, že člověk nikdy nebude chodit po Měsíci. V roce 1899 byla Americká patentová kancelář téměř zavřena, protože její vedení řeklo: „Všechno, co mohlo být vynalezeno, už bylo vynalezeno.“ Ze zpětného pohledu je tento výrok směšný. Ale někteří z nás vnesli tu stejnou filozofii do svých životů. Přestáváme se učit, protože jsme „příliš staří“. Obáváme se změnit práci, abychom náhodou „neohrozili svůj důchod“. Neuskutečňujeme své sny pro případ, že selžeme nebo se nám někdo vysměje. Natolik jsme si zvykli na hranice, které jsme si sami stanovili, že si sami říkáme: „Nemůžu to udělat, nemůžu udělat nic.“ V podstatě si vyrobíme krabici, vlezeme dovnitř a potom hledáme něco, co bychom obvinili za náš nedostatek víry. Bůh vás nevložil do krabice, a vy musíte udělat první krok k tomu, abyste se dostali ven!
Když se nad tím zamyslíte, mezi lidmi je malý rozdíl. Ale ten malý rozdíl v postoji dělá velký rozdíl v životě. Určuje, zda vidíte život očima víry nebo přes skla strachu. Když ostatní kolem Káleba viděli pouze obry a chtěli se vrátit, Káleb řekl: „Jestliže nám Hospodin bude přát, uvede nás do této země a dá nám ji“ (4. Mojžíšova 14:8). V tom okamžiku se staly dvě věci. Za prvé: „Celá pospolitost však křičela, aby je ukamenovali“ (verš 10). Za druhé: „V tom se všem Izraelcům ukázala při stanu setkávání Hospodinova sláva.“ Kálebovi kritici řekli „ne“, ale Bůh řekl „ano“. Jediné, co potřebujete, je Boží schválení. Když ho máte, nedbejte na ty, kteří říkají „ne“ a posuňte se dopředu!