„Nic nečiňte skrze svár…“ Filipským 2:3 (přel. z angl.)
Svár je definován jako „konflikt, boj, soupeření“ a Boží Slovo říká, že se jej máme v každém případě vyvarovat: „Nic nečiňte skrze svár…nýbrž v pokoře pokládejte jeden druhého za přednějšího než sebe.“ Svárlivost je naučeným zvykem, který pustoší manželství, církve, obchody i vztahy. Pochází z našeho sobeckého ega a vede nás k porovnávání, soupeření a odsuzování. Boží Slovo říká: „Vždyť kde je závist a svárlivost, tam je…kdejaká špatnost“ (Jakub 3:16). To, že nedovolíš sváru vstoupit do svého života, znamená, že jej rozpoznáš a vykořeníš jej předtím, než začne růst. „Dbejte na to…ať se nerozbují nějaký jedovatý kořen, který by nakazil mnohé“ (Židům 12:15). A Pavel dodává: „Dovršte mou radost a buďte stejné mysli…jednoho smýšlení…mějte stejnou lásku…“ (Filipským 2:2). Chceme-li si užívat Boží požehnání, budeme muset udělat všechno pro to, abychom žili v harmonii s ostatními. Je to jednoduché? Není. Ale čím dříve se to naučíš, tím lepší věci se budou dít.
Když David uviděl Goliáše, nezastavil se, aby zvážil šance, ani neposlouchal rady ostatních. Místo toho: „Rychle vyběhl směrem proti vojsku…aby se s ním setkal“ (1. Samuelova 17:48, přel. z angl.). Zde je potřeba rychle reagovat. Když tě Bůh vybízí, abys nastavil i druhou tvář, zaujal nevýhodné postavení, obleč si Jeho milost a jdi na to. Když se o to budeš pokoušet tím, že si pro to sám stanovíš čas, skončíš tak, že to uděláš ve své vlastní síle. Proto: a) odpusť těm, kteří ti ublížili; b) modli se za ně; c) žehnej jim tím, že o nich budeš mluvit v dobrém a přát jim jen dobré věci. Tvé odhodlání chodit v lásce a v odpuštění každý den (ano, je to každodenní odhodlání) ti otevře dveře do Božího požehnání ve tvém životě.