„Pokoj vám zanechávám… Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí!“ Jan 14:27
Pokoj, který dává Ježíš, přináší pocit ujištění, že nezáleží na tom, co se děje, ty víš, že „je to dobré s tvou duší“. On nám říká: „Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí.“ Pokoj, který dává Ježíš, nezávisí na podmínkách a okolnostech. Pochází z poznání, že jsi Boží dítě a tvůj Otec vládne vesmíru, miluje tě a vždycky má na srdci tvé nejlepší zájmy.
Proto lidé, kteří ztratili všechno, ti často řeknou, že by nikdy nevyměnili to, co se naučili, dokonce i kdyby to znamenalo náhradu všech jejich ztrát. Joni Erikson Tada objevila nadpřirozený pokoj, když ji nehoda připoutala ke kolečkovému křeslu, a Corrie Ten Boom to našla v nacistickém táboře smrti. Misionářka Elisabeth Elliot ho našla při službě indiánskému kmeni, který zavraždil jejího manžela. Napsala: „Jenom v přijetí spočívá pokoj…ne v rezignaci.“ V tom je velký rozdíl! Spisovatel Creath Davis poukazuje na to, že: „Rezignace je vzdání se osudu. Přijetí je vzdání se Bohu. Rezignace tiše leží v prázdném vesmíru. Přijetí povstává, aby se setkalo s Bohem, který naplňuje vesmír smyslem a dává mu určení. Rezignace říká: „Nemohu.“ Přijetí říká: „Bůh může.“ Rezignace ochromuje životní proces. Přijetí ho uvolňuje, aby mohl být tvořivější. Rezignace říká: „Pro mě je to všechno u konce.“ Přijetí říká: „Tak tady jsem, co bude dál, Pane?“ Rezignace říká: „Jaká ztráta.“ Přijetí říká: „Jakým záchranným způsobem si použiješ tohoto zmatku, Pane?“ Rezignace říká: „Jsem sám.“ Přijetí říká: „Patřím tobě, Pane.“