„Tento poklad máme však v hliněných nádobách.“ 2. Korintským 4:7
Když tě Bůh povolává k tomu, abys něco udělal, znamená to, že jsi povolán na vyšší úroveň odpovědnosti. Ježíš řekl: „Komu bylo mnoho dáno, od toho se mnoho očekává“ (viz Lukáš 12:48). Ale toto chápeme špatně. Myslíme si, že ti, kteří jsou povoláni, nejsou ze stejného masa a kostí jako ti druzí. Chyba! Jenom proto, že někdo se mocně modlí a dobře vyřizuje Boží Slovo, neznamená to, že nezápasí v určitých oblastech. Jeho zápasy nemusí být vidět, ale jsou reálné. Musíme být opatrní, když rozlišujeme mezi pokladem a nádobou. Pokud jsi vedoucím, nikdy nikomu nedovol, aby od tebe očekával, že budeš pokladem. Stále kontroluj své ego. Pavel říká: „Tento poklad máme…,“ neřekl my jsme tím pokladem!
Podívejme se na to zblízka. Bůh si používá lidí, kterých bychom si my nepoužili, jako Rachab, která pracovala jako prostitutka v Jerichu. Ale když uvěřila Bohu, použil si ji k vítězství v bitvě o Jericho, potom ji zahrnul do Kristovy rodiny. Anebo co Jiftách, který se narodil neprovdané matce, byl odmítnut svou rodinou a žil v jeskyni se svým gangem soukromých žoldáků. Bůh si ho použil k záchraně Izraele a jako nejmladšího soudce národa. Není milost úžasná?
Bůh se specializuje na obnovu rozbitých nádob. Bere věci, které nepřinášejí užitek – manželství, která nefungují, lidi s problémy – a učí je, jak vítězit a přinášet ovoce ve službě Jemu. Když toto víme, dává nám to sílu a houževnatost čelit čemukoliv, co přijde, protože víme, že když Bůh do nás vloží svůj poklad, tak to ocení, chrání a dá tomu zdar.