„Mějte z toho jen radost…“ Jakub 1:2
Max Lucado píše: „Když hrnčíř vypaluje nádobu, kontroluje pevnost tak, že nádobu vyndá z pece a udeří do ní. Když „zpívá“, je hotová, když „zaduní“, vrátí ji zpět. Charakter je také zkoušen údery… Telefonáty pozdě v noci…mrzutí učitelé…spálená jídla…prázdné pneumatiky…neuvěřitelné poslední termíny. Údery v nás spouští to nejhorší… Nejsou tak velké, že by to byly krize, ale když je jich dost, dávej si pozor. Dopravní zácpy…dlouhé fronty…prázdné schránky…špinavé oblečení na podlaze… Rána. Rána. Rána. Jak zareaguješ? Zpíváš nebo uhodíš? Ježíš řekl: „…jeho ústa mluví, čím srdce přetéká“ (Lukáš 6:45). A nic není jako pořádná rána, která ukáže skutečný charakter srdce…není to v momentálním hrdinství, ale v údery zaplněné nudě každodenního života. Pokud máš sklon „uhodit“ častěji než „zpívat“, seber odvahu. Pro nás, kteří boucháme, existuje naděje.
Začni děkováním Bohu…ne polovičatými díky…ale radováním se, skákáním radostí, děkováním z celého srdce. Jakub říká: „Mějte z toho jen radost, moji bratři, když na vás přicházejí rozličné zkoušky…osvědčí-li se v nich vaše víra, povede to k vytrvalosti.“ Bůh dopouští rány…pro tvé vlastní dobro… Budeš zkoušen…můžeš se také učit z ran. Dívej se na to jako na příležitost budovat svou trpělivost a vytrvalost. Každá rána ti pomůže nebo tě zraní, záleží na tom, jak se k ní postavíš. Buď si vědom ran, které srážejí… Pro nás všechny existují období během týdne, kdy můžeme očekávat neobvyklé množství ran. Jednej s nimi přímo…posilni se modlitbou navíc…nevzdávej to…a pamatuj, že žádná rána není pohromou. Všechny rány slouží k dobrému, když miluješ Boha a posloucháš ho.