„Ještě než ho přijal, dostalo se Henochovi svědectví, že v něm Bůh našel zalíbení.“ Židům 11:5
Ve filmu „Kokosy na sněhu“ chce tým jamajských bobistů zoufale vyhrát olympijskou medaili; v přesvědčení, že na žádném jejich úsilí nezáleží, pokud skončí bez ní. Všechno, co se naučili, radost a růst, kterým se oddali, jsou zapomenuty vedle kusu kovu na hezké stuze. Jejich trenér je dvoumetrákový muž, který před lety vyhrál olympijskou medaili – poprvé a naposledy. Řekl jim: „Pokud jste v něčem nedostateční před získáním zlaté medaile, budete v tom nedostateční i s ní.“
Ježíš mluvil hodně o odměnách. Ale úsilí o odměnu nám může ublížit, když se o ni snažíme ze špatného důvodu. Vítězná cena není úspěchem sama o sobě – není to vzdělání, které jsme získali, svaly, které jsme vytrénovali, nebo odvaha, kterou jsme posílili. To je pouze symbol úspěchu. Je to vnější potvrzení naší kvality. V nejlepším případě se vítězné ceny ve vitríně stanou malými připomínkami, něčím z minulosti, za co jsme vděčni, a něčím, co nás motivuje do budoucnosti.
V nejhorším případě se obal vítězné ceny stane naší svatyní, nástrojem, o který opíráme svou falešnou image. Trofeje přinášejí chvilkové potěšení, které může být návykové, ale to potěšení vždycky vyprchá. V knize Zjevení vidíme 24 vedoucích: „…položí své koruny před trůnem se slovy: ,Svatý, svatý, svatý Hospodin, Bůh všemohoucí‘“ (Zjevení 4:10-11). Když přineseš všechnu slávu Bohu, pak tvé úspěchy přinesou radost, ale pokoušíš-li se přisvojit si zásluhy, pak tvé vítězné ceny ztratí lesk, vyblednou a stanou se břemenem. Podívej se na Henocha: jeho největší vítěznou cenou bylo, „že v něm Bůh našel zalíbení“.