„My však máme občanství v nebesích…“ Filipským 3:20
Patrick Jenkins vypráví: „Když jsme žili v Jižní Americe jako misionáři, moje rodina a já jsme si uvědomili, že přestěhování se na jiné místo v džungli by znamenalo hodně práce. Znali jsme obtěžování takových živočichů jako jsou hadi a hmyz. Jednoho rána, několik dní poté, co jsme začali uklízet náš přechodný domov, jsme si udělali krátkou přestávku. Zatímco jsme pili čaj, velký černý brouk proletěl místností a hlasitě bzučel. Když rychle letěl mezi námi, moje manželka začala křičet. Překvapená více jejím křikem než broukem, moje nejmladší dcera zakřičela: „Pro lásku Boží, mami!“ Po chvíli mlčení moje žena odpověděla: „To je ten jediný důvod, proč tady jsem.“
Pavel říká: „My však máme občanství v nebesích…“ A Petr říká: „Dědictví nehynoucí, neposkvrněné a nevadnoucí je připraveno pro vás v nebesích“ (1. Petrova 1:4). Máš zde přechodné bydliště; nikdy na to nezapomeň! Zvažuj své jednání a svá rozhodnutí ve světle konečného určení, ne svého okamžitého pohodlí. Zbav se názoru, že „myšlenka na nebe je pouze příjemností stárnoucích“. Tento život je krátký příběh; nebe je nekonečný příběh. Zmenšení břicha, plastické operace, liposukce, sláva, štěstí a osobní pyramidy, nicméně tvůj pozemský oblek nebude trvat věčně. Než ho ze sebe shodíš, ujisti se, že jsi splnil svůj Bohem daný úkol, a že uslyšíš tato slova: „Správně, služebníku dobrý a věrný…“ (Matouš 25:21). To je jediné uznání, na kterém záleží.
Co si budeš přát, abys byl býval udělal vteřinu poté, co se dostaneš do Boží přítomnosti? To by mělo být hybnou silou tvého života!