„Navrať se, Izraeli, k Hospodinu, svému Bohu…řekněte mu: ,Promiň nám všechnu nepravost…‘“ Ozeáš 14:1-2
Co brání dobrým lidem v tom, aby očistili své jednání? Duchovně nesprávný úsudek! Podívej se, jestli rozpoznáš něco z tohoto:
1) Bolestivé zkušenosti jsou pouze výsledkem osudu; nemají nic společného s tím, co si já vybírám.
2) Bůh příliš odpouští, aby připustil stupňující se důsledky, nebo aby dopustil moje zranění jenom jako motivaci, která by mě zastavila v hřešení.
3) Potěšení, které mám ze svého takzvaného hříchu, převažuje prospěch, který bych získal, kdybych přestal. Moje hříchy stejně ve skutečnosti nikomu neubližují.
4) Nemohu si pomoci. Tento problém jde zpět do mého dětství, tak proč by Bůh raději neprodloužil svou milost, než uložil disciplínu?
5) Jenom to, že hřeším, neznamená, že nic nemohu udělat pro Boha. Hej, Bůh si používá pokřivených holí; víš, všichni nemůžeme být jako Billy Graham.
6) To není hřích, je to pouze část mé osobnosti, se kterou zápasím.
Pokud u sebe rozpoznáš kterýkoliv z těchto nesprávných úsudků, chápeš, co ve skutečnosti říkáš? „Můj hřích je bez následků. Bůh se tím nebude zabývat. Mám rád svůj hřích příliš na to, abych se ho vzdal. Přesvědčil jsem sám sebe, že s ním nemohu přestat. Můj hřích nesníží mou užitečnost. Mým problémem dokonce ani není hřích.“ Pokud tě toto popisuje, pak se podívej pravdě do tváře, odlož lži, které tě drží uvězněného ve zbytečné bolesti, a čiň pokání. V okamžiku, kdy to uděláš, přijmeš Boží odpuštění a Jeho pomoc k tomu, abys žil jinak. Také se podíváš zpět na své bývalé odhodlání zůstat ve špíně a budeš si říkat, jak jsi mohl tak dlouho a za tak vysokou cenu odmítat Otcovu laskavost.