„…jsme jedno tělo v Kristu a jeden druhému sloužíme jako jednotlivé údy.“
Římanům 12:5
Pokud jsi moudrý, budeš se modlit: „Pane, koho teď potřebuji ve svém životě?“ a „Komu chceš, abych pomohl?“ Ta první otázka vyžaduje pokoru, ta druhá nesobeckost. Může být dosaženo čehokoliv, pokud se nikdo nestará, komu připadne prospěch. Výbornou ilustrací tohoto je život Tenzinga Norgaye, šerpy narozeného v Nepálu. Vypráví o tom, jak spolu s Novozélanďanem Edmundem Hillarym, vykonali něco, co žádná lidská bytost nikdy nevykonala: dobyli 29. května 1953 jako první lidé vrcholu Mount Everestu. Tenzing řekl: „S každou další úrovní, které jsme dosáhli, bylo potřeba vyššího stupně týmové spolupráce. Jedna skupina se vyčerpala pouhým přemístěním vybavení nahoru pro další skupinu. Tým dvou mužů pracoval na nalezení stezky, vykopání schodů, zajištění provazů, vyčerpával se tím, aby další etapa výstupu byla možná pro druhé. Nešplháš na horu jako je Everest tak, že se pokoušíš sám spěchat napřed nebo soutěžit se svými kamarády. Ne, postupuješ pomalu a opatrně, v nesobecké týmové spolupráci. Určitě jsem chtěl dosáhnout vrcholu sám; to byla věc, o které jsem snil po celý svůj život. Ale kdyby ten los padl někomu jinému, přijal bych to jako muž, ne jako ufňukanec. Kde bychom Hillary a já byli nebýt těch ostatních? Bez horolezců, kteří stanovili trasu? Bez šerpů, kteří nesli náklad? Těch, kteří vpředu připravovali cestu? Bylo to pouze díky práci a obětem těchto všech, že jsme měli šanci dostat se na vrchol.“ Bible učí: „…jsme jedno tělo v Kristu a jeden druhému sloužíme jako jednotlivé údy“ (Římanům 12:5). A tak to dnes mějme na mysli a pokoušejme se pracovat společně!