„Ty, kdo úpěli, Hospodin slyšel…“ Žalm 34:18
Když jsi o vánocích sám, pohled na některé věci a zvuk některých věcí, které ti kdysi působily radost, u tebe mohou vyvolat pocit smutku a ztráty. Neexistuje žádné kouzlo, návod, jak se z toho rychle dostat; vyrovnání se s tím, co jsi ztratil, vyžaduje čas a Boží posilující milost. A zde je několik myšlenek, které ti mohou pomoci:
1) Nepředpokládej. Nevěř mýtu, že všichni ostatní mají dokonalé vánoce, zatímco ty zápasíš. Pravda je taková, že my všichni zažíváme nerealistické požadavky a tlaky týkající se nákupů, zábavy a dávání dárků. A je to ještě horší, když bolí srdce. Proto se nám tak uleví, když je po vánocích.
2) Je to pouze jeden den z 365. Můžeš to zvládnout po dvacet čtyři hodin, protože Bůh zaslíbil: „…tvá síla ať provází všechny tvé dny“ (5. Mojžíšova 33:25).
3) Přestaň být zaměřený na sebe. Vyjdi ven. Podívej se, jestli je někde rodina, která potřebuje pomoci, nebo zraněný známý člověk, který by rád s tebou strávil nějaký čas. Možná to bude ta poslední věc, kterou bys rád udělal, ale je to hojivé, obnovuje to tvou perspektivu a přináší to pocit duševní pohody a vděčnosti.
4) Nastartuj nové tradice, především když ty staré v tobě vyvolávají špatné pocity. „…zapomínaje na to, co je za mnou, upřen k tomu, co je přede mnou, běžím k cíli…“ (Filipským 3:13).
Pokud se cítíš osamělý, zde je pro tebe modlitba: „Pane, Ty víš, že mám dnes bolavé srdce. Tvoje Slovo říká, že jsi blízko těm, kdo mají zlomené srdce. Daruj mi prožívat Tvou blízkost. Staň se pro mě skutečnější, než vnější aktivity a vnitřní prázdnota. Pomoz mi těsně se k Tobě přimknout a zatímco toto všechno budeš dělat, učiň, aby tyto vánoce byly jako žádné jiné, které jsem kdy prožil.“