„Tou vůlí jsme posvěceni, neboť Ježíš Kristus jednou provždy obětoval své tělo.“ Židům 10:10
Ustrnulé lpění na seznamu dovolených a zakázaných věcí apeluje na naši pýchu a soběstačnost tím, že podporuje mýtus o tom, že když se dost snažíme, můžeme si zasloužit Boží přízeň. To je myšlení založené na strachu, ale: „…Bůh nám nedal ducha bázlivosti…“ (2. Timoteovi 1:7). „Láska nezná strach; dokonalá láska strach zahání…“ (1. Janova 4:18).
Dodržování příkazů je strach z toho, že Bůh není dost velký na to, aby ti odpustil tvé hříchy, strach z toho, že pokud neuděláš tu správnou věc správným způsobem ve správný čas – a neuděláš to dokonale – budeš mít potíže.
Jon Walker píše: „To je lež zapáchající peklem skrz na skrz! Když máme strach dělat chyby, stanou se z nás bázliví lidé a stanovíme si takové hranice, že nejsme schopni žít bohatý život. Dovolíme, aby…analýzy prostoupily naše rozhodování zatímco žijeme tiché, beznadějné životy zaměřené proti víře a bojíme se posunout se se smělou důvěrou, že milost nám umožňuje kráčet v nejistotě…bez obavy z odmítnutí.“
Když Martin Luther mluvil proti náboženství založeném na výkonu, řekl: „Buď hříšníkem a připusť své velké hříchy, ale dovol, aby tvoje důvěra v Krista byla silnější…raduj se v Kristu…vítězi nad hříchem.“ Ne, Luther neomlouval hřích! Uváděl milost na správné místo, ujišťoval, že nic nás nemůže oddělit od Boží lásky (viz Římanům 8:38-39). Nepodceňoval zákon, aktualizoval milost. Milost znamená mluvit s Bohem a naslouchat Jeho hlasu, když by bylo snazší pouze nahlédnout do příručky pravidel. Pravda je taková, že: „ …Kristus…vešel do samého nebe, aby se za nás postavil před Boží tváří“ (Židům 9:24). Osvobodil nás, abychom mohli mít vztah s Ním, aniž by nás odděloval strach z hříchu.