„Šimon Petr stál ještě u ohně a ohříval se…“ Jan 18:25
Jan zaznamenává: „Poněvadž bylo chladno, udělali si sluhové a strážci oheň a stáli kolem něho, aby se ohřáli. I Petr stál s nimi a ohříval se.… Řekli mu: ,Nejsi i ty z jeho učedníků?‘ On to zapřel: ,Nejsem.‘“ (Jan 18:18, 25). Dříve toho dne Petr vytasil svůj meč, aby bránil Ježíše; nyní Ho zrazuje. Stalo se ti to někdy? Pod tlakem ztrácíš odvahu. Co uděláš teď? Pustíš to z hlavy: „Každý uklouzne; to je toho!“ Popřeš to: „Selhání? Děláš si legraci? Já ne!“ Překroutíš to: „Neobviňuj mě; to byla jejich chyba!“ Ale existuje ještě jedna možnost – jednat s tím poctivě.
Fridrich II. Velký jednou navštívil vězení v Potsdamu, kde všichni vězni prohlašovali, že jsou nevinní. Pouze jeden řekl: „Jsem vinen; zasloužím si svůj trest.“ Když to císař slyšel, řekl dozorci: „Rychle ho propusťte, než zkazí všechny ostatní ,nevinné‘ muže!“
Bible říká: „Není tvora, který by se před ním mohl skrýt. Nahé a odhalené je všechno před očima toho, jemuž se budeme ze všeho odpovídat“ (Židům 4:13). Přiznání není jen to, že Bohu řekneš, co jsi udělal, On to už ví. Je to souhlas s tím, že jsi udělal něco špatného a prosíš o odpuštění. Bůh nemůže uzdravit to, co neodkryješ, ani nemůže očistit to, co nevyznáš. Té noci Petr stál mezi dvěma ohni: ten první oheň byl zapálen lidmi před ukřižováním; ten druhý oheň byl zapálen Mistrem po vzkříšení. U prvního ohně Petr zapřel Ježíše; u druhého ohně Ho uznal za Pána. Ale mezi tím Petr prožil dvě zkušenosti měnící život: své slzy a Kristův kříž. Když se tvé slzy pokání setkají s Kristovým odpuštěním, přestaneš se cítit vinen a najdeš novou radost!