„Dokud neuvidím na jeho rukou stopy po hřebech a dokud nevložím do nich svůj prst…neuvěřím.“ Jan 20:25
V Odyssee, když se Odysseus vrací domů převlečený za starého muže, jeho rodina ho nepoznává. Jeho chůva z dětství si poté všimne jizvy, kterou si pamatuje z jeho dětských let. Dokud si jí nevšimne, ani ona ho nepoznává.
Když Tomáš uslyšel o tom, že Ježíš je živý, řekl: „Dokud neuvidím na jeho rukou stopy po hřebech a dokud nevložím do nich svůj prst…neuvěřím“ (Jan 20:25). Ježíšovy jizvy byly kladným důkazem toho, že byl ukřižován a vzkříšen. Když se Tomáš sám přesvědčil, zareagoval: „Můj Pán a můj Bůh!“ (Jan 20:28). Je to poprvé, kdy Písmo zaznamenává, že učedník přímo nazývá Ježíše Bohem, a je to reakce na skutečnost, že viděl Jeho jizvy.
My všichni máme jizvy. Dr. Will Willimon říká: „Mám kamaráda, který strávil svůj život v sirotčinci. Jeho matka ho tam vzala, když byl chlapec, nechala ho pod velkým cedrovým stromem a řekla mu, že se odpoledne vrátí, ale nevrátila se. Nyní je ten kamarád ve středním věku. Jednoho dne jsem se s ním měl setkat u oběda a opozdil jsem se… Našel jsem ho ve stavu rozčilení, pobíhal kolem, byl zpocený, viditelně nešťastný… Později řekl: ,Neumím to změnit. Deptá mě to, když se kamarád opozdí, protože moje matka mě nechala čekat…a nikdy se nevrátila.‘ Byl dospělý, ale stále měl jizvy…“ Ty máš také své jizvy, některé jsou viditelné, některé jsou neviditelné, některé jsou viditelnější s postupujícím věkem. Vzkříšený Kristus má jizvy jako důkaz své lásky k tobě. Pokud Ho neznáš nebo tak jako Tomáš si nejsi jistý tím, jestli věříš, On ti ukáže své jizvy: „…abyste věřili…a abyste věříce měli život v jeho jménu“ (Jan 20:31).