„Prosím vás, bratří…abyste všichni byli svorni…“ 1. Korintským 1:10
Abychom spolu dobře vycházeli, to vyžaduje více než ochotu, to volá po spolupráci. Proto si dej pozor na to, abys bral vážně city druhé osoby! Nikdy se nepokoušej přesvědčit někoho o tom, že se cítí jinak, než se ve skutečnosti cítí. Naslouchej, aniž bys byl v obranném postoji a přikyvuj, že rozumíš – i když nesouhlasíš. Pocity nejsou vždy pravdivé, ani logické, ale dokud nejsou uznány, nikam se nedostaneš. David řekl: „Když bylo mé srdce roztrpčené…byl jsem tupec…“ (Žalm 73:21-22). Všichni jednáme špatně, když jsme zranění. Ale Šalomoun říká: „Prozíravost činí člověka shovívavým, promíjet přestupky je jeho ozdobou“ (Přísloví 19:11). Když jsi ochoten vcítit se do pocitů někoho jiného, říká to: „Dbám o náš vztah více než o rozdíly mezi námi; záleží mi na tobě.“ Ano, je to oběť vstřebat něčí zlost, především když je bezdůvodná. Ale pamatuj, že to je to, co dělá Ježíš pro tebe! Dobře spolu vycházet znamená, že musíš přiznat svůj podíl. Ježíš řekl: „…nejprve vyjmi ze svého oka trám, a pak teprve prohlédneš, abys mohl vyjmout třísku z oka svého bratra“ (Matouš 7:5). Protože všichni máme slabá místa, najdi kamaráda, který ti pomůže zhodnotit tvé postoje a jednání před tím, než se setkáš s dotyčnou osobou. Zeptej se Boha: „Jsem součástí toho problému? Jsem nerealistický, necitlivý nebo přecitlivělý?“ Přiznání viny je také mocné! Když dokážeš přiznat své vlastní nedostatky, zmírní to zlost toho druhého, protože očekává, že se budeš bránit. Nevymlouvej se, ani neshazuj vinu na někoho jiného, prostě přiznej svůj podíl. Řekneš: „To je těžké.“ Ano, ale Bůh „…nás pověřil, abychom sloužili tomuto smíření“ (viz 2. Korintským 5:18).