„…keř v ohni hoří, ale není jim stráven.“ 2. Mojžíšova 3:2
Pamatuješ si na příběh o hořícím keři? Hořel, ale neshořel. Někteří lidé, kteří kdysi hořeli pro Boha, vyhořeli. Věrní zaměstnanci ve sboru, kteří tam po léta pracovali, najednou zmizeli. Psycholog Herbert J. Freudenberger popisuje vyhoření jako „vyčerpanost způsobenou oddaností věci, která nepřinesla očekávané ovoce.“ Tak jak se můžeš vyhnout vyhoření? Zde je několik rad:
1) Ptej se na Boží úmysly. „Má-li kdo z vás nedostatek moudrosti, ať prosí Boha, který dává všem bez výhrad a bez výčitek, a bude mu dána“ (Jakub 1:5). Bůh je odborník; poraď se s Ním.
2) Opět si srovnej své priority. Příliš mnoho želízek v ohni znamená, že žádnému z nich se nedostane dost pozornosti. Nauč se říkat „ne“. Tvoje rodina to ocení, i když druzí možná ne.
3) Praktikuj umění vděčnosti. Freudenberger říká: „Přivlastni si zvyk všímat si – a vážit si – obyčejných dobrých věcí, které se ti stanou.“
4) Nauč se umění tělesné relaxace. Udělej si na konci dne deset nebo dvacet minut na posezení v pohodlném křesle a raduj se z toho, že se můžeš pořádně protáhnout. Přemluv svoje tělo a mysl, aby relaxovaly. Představ si, že se sluníš na teplé pláži. A jak to udělat se cvičením? Je to jedno z nejlepších antibiotik proti vyhoření. Ale vyber si to, co je pro tebe dobré, ne to, co tě stresuje. Můžeš rozvíjet svůj vlastní posilovací plán; jdi na procházku; přečti si dobrou knihu; pokus se o trochu tvořivého odpočinku. Jak James Thurber poznamenal: „Je lepší si udělat čas sám na sebe a něco nemít, než si nikdy ten čas nenajít.“
5) Najdi někoho, s kým se budeš sdílet. Izolace sebe sama spíše problém prohlubuje, než řeší. Najdi někoho, komu důvěřuješ a můžeš s ním mluvit.