„…kolikrát mám odpustit svému bratru…“ Matouš 18:21
Když jsou lidé rozčilení, říkají zlé věci. V takových časech je pro tebe snadné stát se vůči nim kritickým a dospět ke špatnému závěru. Místo toho zpomal; požádej Boha o trpělivost a porozumění. Nenuť druhé, aby žili pod vlivem své minulosti, zatímco ty očekáváš, že tvoje minulost bude zapomenuta. Cokoliv zaseješ v postoji milosrdenství, to sklidíš ve stonásobném množství. Každý dělá chyby, proto jim dej příležitost, aby se vrátili do vztahu důstojně. Jak dlouho ti trvalo napravit chyby ve tvém životě? Nepracuješ na některých z nich ještě teď? Jsi rád, že lidé neznají celý příběh tvých zápasů? Dej druhým čas; dej jim příležitost vysvětlit své postoje a jednání. Možná jim nejdříve budou chybět ta pravá slova, proto buď ochoten naslouchat trochu déle. Ježíš snesl Petrovy slabosti, protože věděl, kým se Petr jednoho dne stane. Je zajímavé, že když někdo Petra rozčílil, přišel k Ježíšovi a řekl: „…kolikrát mám odpustit svému bratru, když proti mně zhřeší? Snad až sedmkrát? Ježíš mu odpověděl: …až sedmdesátkrát sedmkrát“ (Matouš 18:21-22). Pokud mají jiskřičku naděje, rozdmýchej ten oheň, neuhas ho. Nepotřebují kritika, potřebují povzbuzovače.
Když byl Nathaniel Hawthorne vyhozen z práce, byl zničen. Ale jeho manželka mu řekla: „Teď můžeš začít psát tu knihu, kterou jsi vždycky chtěl napsat.“ Takto vznikla kniha „Šarlatové písmeno“. James Whistler selhal ve West Pointu. Také selhal v podnikání. Ale kamarád ho povzbudil, aby zkusil malbu. A zbytek jsou dějiny.
Proto jim dej ještě jednu příležitost.