„…až do šedin vás budu nosit.“ Izaiáš 46:4
Stárnout laskavě by měl být jeden z tvých životních cílů. Nemusíš se bát stárnutí, ani přehlížet svůj neklid související s blížícím se stářím, ani se nemusíš pokoušet zakrývat své obavy.
Vypráví se příběh o jedné dámě, která si kupovala nový klobouk. Když si jeden vyzkoušela, její kamarádka řekla: „V tom vypadáš o deset let mladší.“ Rychle ho položila zpět na polici a řekla: „Ten nechci. Nesnesla bych, kdybych vypadala o deset let starší pokaždé, když si ho sundám!“
„Matka příroda“ a „otec čas“ ti možná přinesou bolest zad, plešatost a bifokální brýle, ale nemusíš jednat staře. A nemusíš myslet staře. Místo toho, aby ses pokoušel přidat roky do svého života, pokus se přidat život do svých let. Místo toho, abys nesnášel skutečnost, že stárneš, se zamysli nad tím, jak moc bys nesnášel, kdyby ti tato výsada byla odepřena.
Když se zeptali prezidenta Dwighta D. Eisenhowera, jak se cítí, když mu táhne na osmdesát, odpověděl: „Tak i tak, jednou nahoře, jindy dole“. Pokud jsi ještě naživu, Bůh tě zde drží z nějakého důvodu. Zjisti, co je to za důvod, a potom investuj každý den tu trochu energie, která ti zbývá, do tohoto úkolu.
Můžeš být „starý“ ve dvaceti pěti a „mladý“ v osmdesáti pěti. Jsi ale starý pouze tehdy, když se cítíš starý; nebo když máš dojem, že víš všechno, co je možné vědět; nebo se přistihneš, jak říkáš: „Jsem moc starý, na to, abych to dělal.“ Také jsi starý, když si myslíš, že v budoucnosti tě nečeká nic dobrého; nebo se nezajímáš o aktivity mladých; nebo raději mluvíš, než nasloucháš; nebo toužíš po „starých dobrých časech“ a máš dojem, že to byly ty nejlepší časy.