„Což nám nenavrátíš život….“ Žalm 85:7
Po několik dalších dní budeme mluvit o probuzeních, jaká potřebujeme v dnešní církvi:
1) Obnovení života. Skutečné probuzení začíná upřímným uznáním, že jsme se stali duchovně otupělými, suchými nebo dokonce mrtvými. Ezechiel to popisuje takto: „Spočinula na mně ruka Hospodinova. Hospodin mě svým Duchem vyvedl a postavil doprostřed pláně, na níž bylo plno kostí…a byly velice suché… Tu mi řekl: ,Prorokuj nad těmi kostmi a řekni jim toto: Slyšte, suché kosti, Hospodinovo slovo! …‘ A zatímco jsem prorokoval, ozval se hluk, nastalo dunění a kosti se přibližovaly jedna ke druhé…vešel do nich duch a oni ožili. Postavili se na nohy a bylo to převelmi veliké vojsko“ (Ezechiel 37:1-10). Ezechielova vize nás učí následujícím pravdám: a) probuzení začíná uznáním toho, že nejsme zdravé, propojené, funkční tělo; b) naše sborové bohoslužby se staly příliš formálními a „suchými“; c) musíme hladovět po Božím Slově. Jinak žijeme v popírání, výmluvách a hledání logického vysvětlení pro náš duchovní stav. Bůh řekl Izraeli, národu zemědělců: „Rozsívejte si pro spravedlnost, sklízejte pro milosrdenství, zorejte svůj úhor. Je čas dotázat se Hospodina. Až přijde, svlaží vás spravedlností“ (Ozeáš 10:12). Všimněte si prvků skutečného probuzení: důraz na spravedlivý život; vzájemné prokazování milosrdenství; uznání našeho nedbalého a přezíravého postoje vůči hříchu; volání k Bohu v živé, upřímné modlitbě: „Což nám nenavrátíš život, aby se tvůj lid z tebe radoval“ (Žalm 85:7).