„…přiveď je ke mně, abych jim požehnal.“ 1. Mojžíšova 48:9
Dej svým dětem tyto čtyři věci:
1) Instrukce. „Jenom si dej pozor a velice se střez zapomenout na věci, které jsi viděl na vlastní oči, aby nevymizely z tvého srdce po všechny dny tvého života. Seznam s nimi své syny i vnuky“ (5. Mojžíšova 4:9). Není to zodpovědnost vlády nebo školského systému vštěpovat charakter a přesvědčení tvému dítěti; je to tvoje práce! A Bůh tě bude volat k zodpovědnosti za tyto věci.
2) Nápravu. „Trestej syna, dokud je naděje, a nechtěj mu přivodit smrt!“ (Přísloví 19:18). Děti, které vědí, kam až mohou zajít, jsou zbaveny velkého břemene. Vědomí, že tvá autorita platí, jim dává pocit bezpečí. Když se naučí, že „ne“ skutečně znamená NE, pak budou schopni říci to druhým a svým vlastním impulsům.
3) Požehnání. „Josef otci odvětil: ,To jsou mí synové, které mi zde Bůh dal.‘ Otec řekl: ,Nuže, přiveď je ke mně, abych jim požehnal‘“ (1. Mojžíšova 48:9). Starozákonní rodiče pokládali ruce na své děti, protože věřili, že Boží požehnání je přenosné. Pokud to nikdo nedělal tobě, pak začni novou tradici, protože s Božím požehnáním přichází pokoj, dlouhý život a prosperita (viz 5. Mojžíšova 28). Proto tě nepřítel napadá tak často; snaží se přerušit spojení, skrze které přichází Boží požehnání. Nedovol mu to.
4) Příklad. Jeden velký kazatel se jednou podíval do kolébky svého malého syna a modlil se: „Pane, pokud jsi někdy přetvořil člověka, přetvoř mě teď. Ať ho můj život, můj příklad a moje modlitby formují v člověka, kterého si můžeš použít. A Pane, dovol mi zemřít dvacet čtyři hodin před tím, než řeknu nebo udělám cokoliv, co by mu způsobilo klopýtnutí.“