„Kéž se ti líbí řeč mých úst i to, o čem rozjímám v srdci…“ Žalm 19:15
Mark Twain poznamenal: „Trvá to dva roky, než se naučíme mluvit, a zbytek života se učíme kontrolovat svá ústa.“ Žalmista se modlil: „Kéž se ti líbí řeč mých úst i to, o čem rozjímám v srdci…“ (Žalm 19:15). Hřích, který je nejčastěji tolerován v církvi a někdy je dokonce promíjen, je hřích pomlouvání.
Ježíš odsuzuje neopatrná slova, říká: „…co z úst vychází, jde ze srdce, a to člověka znesvěcuje“ (Matouš 15:18). A co se slovy, která vyslovujeme, aniž bychom si uvědomovali jejich vliv na druhé? Jestli si myslíš, že Bůh to přehlédne, jakoby se nic nestalo, pak se zamysli znovu! Ježíš řekl: „…z každého planého slova, jež lidé promluví, budou skládat účty v den soudu“ (Matouš 12:36). Tvá slova budují, nebo ničí, berou odvahu, nebo inspirují, uzdravují, nebo zraňují. Proto se opatrně rozhoduj, co říkáš. Neopatrná slova jsou často pouze nesmyslné klábosení, do kterého se zapojíme, když nemáme nic hodnotného, čím bychom přispěli. A čím více takových slov říkáš, tím je pravděpodobnější, že se zvrhnou v pomluvy a zraní lidi.
Šalomoun píše: „I pošetilec, když mlčí, může být pokládán za moudrého…“ (Přísloví 17:28). Důvěřoval bys někomu, kdo by měl ke všemu nesmyslné poznámky? Ne? Pak se tedy zastav a zamysli se nad tím, co vychází z tvých úst! Získal bys více respektu a působil bys méně zmatku, kdybys byl potichu? Nebo kdybys lépe rozlišoval, jaké druhy příběhů vyprávíš? Nebo kdybys dvakrát přemýšlel, než „vystřelíš od boku“? Bible říká: „Vaše slovo ať je vždy laskavé a určité; ať víte, jak ke komu promluvit“ (Koloským 4:6).