„Bůh je naše útočiště, naše síla, pomoc v soužení vždy velmi osvědčená.“ Žalm 46:2
Všimni si dvou posledních věcí:
1) Mezi strachem a zkázou hledej Spasitele. Představ si loď hnanou obrovskými vlnami a vyděšené učedníky, kteří si mysleli, že skončí pod vodou. Zapomněli na zaslíbení. „Bůh je naše útočiště, naše síla, pomoc v soužení vždy velmi osvědčená. Proto se bát nebudeme…“ (Žalm 46:2-3). Nehledali Ježíše, který by je zachránil. A jak noc pokročila a věci vypadaly beznadějné, On: „…šel k nim, kráčeje po moři“ (Matouš 14:25). Radovali se? Ne, jejich strach zesílil: „…vyděsili se, že je to přízrak…“ (Matouš 14:26). Dávej pozor! Tvůj strach může zkreslit tvé vnímání tak, že odpověď uvidíš jen jako další problém. Často to, co vypadá jako hrozba, je ve skutečnosti požehnání, které se brzy ukáže. Například, ztratíš svou práci a Bůh ti připraví lepší, ale tvůj strach a pocit nedostatečnosti tě přimějí k tomu, abys nešel na pracovní pohovor. Dívej se na Ježíše ve svém období strachu; když ti „vezme“ něco menšího, je to vždycky proto, že ti chce dát něco většího.
2) To nejlepší, co pro tebe Bůh má, vždycky vyžaduje postavit se svému strachu. Ježíš zavolal na Petra, aby za Ním přišel. Petr se rozhodl, že je bezpečnější být v bouři s Ježíšem než na lodi bez Něj, a vykročil k Němu. Ale poté, co vykročíš, vždycky nastane chvíle, kdy uslyšíš: „Co když na to nemám?“ Petr to slyšel, a vlny ho začaly pohlcovat. Zpanikařil, zakřičel a Ježíš ho okamžitě zachránil. Petr se netopil; on se učil a rostl! Když chodíš ve víře, dokonce i tvá selhání povedou k úspěchu. Proto vykroč s Ježíšem; On nedopustí, aby ses utopil.