„…přijali jste Ducha synovství…“ Římanům 8:15
Bible říká: „…přijali jste Ducha synovství, v němž voláme: Abba, Otče! Tak Boží Duch dosvědčuje našemu duchu, že jsme Boží děti. A jsme-li děti, tedy i dědicové – dědicové Boží, spoludědicové Kristovi…“ (Římanům 8:15-17). Adoptivní rodiče chápou, jaké to je mít prázdno v srdci, hledat, přijmout poslání a převzít zodpovědnost za dítě s problematickou minulostí a nejistou budoucností. A to samé Bůh udělal pro tebe. S plným vědomím toho, jaké s tebou budou potíže a kolik to bude stát, tě hledal, našel, zaplatil za tebe cenu, vzal tě domů, dal ti své jméno a právo nazývat Ho „Abba“, což znamená „tatínku“, výraz projevu náklonnosti.
Adopce není něco, co si vysloužíš, je to dar, který dostaneš. Nikdy neuslyšíš adoptivní rodiče, jak říkají: „Chtěli bychom adoptovat malou Marušku, ale nejdříve chceme vědět – má dům, peníze na vzdělání, ranní odvoz do školy a oblečení na každý den?“ Adopční agentura by řekla: „Tak moment, neadoptujete ji přeci kvůli tomu, co má, ale kvůli tomu, co potřebuje. Potřebuje lásku, naději, domov a budoucnost.“ Nezasloužíš si Boží adopci, přijímáš ji vírou. To je důležité, protože když ji nemůžeš získat díky svému obrovskému úsilí, tak ji nemůžeš ztratit kvůli svému špatnému výkonu. Jak povzbudivé! A ještě něco lepšího – jsi „dědicem“ všeho, co Otec vlastní. To znamená, že nikdy nebudeš potřebovat nic, co by nemohl naplnit nebo co nenaplní. To je dobré, že?