„Buďme pravdiví v lásce…“ Efezským 4:15
Láska někdy vyžaduje, abychom se lidem postavili tváří v tvář. Ale musíme to udělat tím správným způsobem, a pouze kvůli těm správným věcem. Pokud strávíš svůj život napravováním lidí, skončíš tak, že nebudeš mít morální autoritu v očích druhých a žádné přátele.
V jakém případě by ses měl někomu postavit? Pouze tehdy, když máš zodpovězeny tyto otázky: a) je to důležité? Jestli se to týká zhoubného návyku, surového chování a závažného dogmatického omylu nebo situace, která by mohla dotyčného poškodit, pak je to důležité – vstup do toho; b) je to chronické? Pokud si všimneš, že se stejná věc děje stále znovu a znovu, nemusí to být nic velkého, aby to uvedlo tvou lásku do pohybu; c) zasloužil sis právo mluvit? Jestliže náhodný známý udělá něco nemoudrého, pravděpodobně to není tvoje starost. Ale když to udělá někdo z tvých blízkých, pak je pro vás oba vhodné a láskyplné říci: „To ti ublíží.“
Apoštol Pavel zdůrazňuje čtyři věci ohledně lásky:
1) „Láska je…laskavá…“ (1. Korintským 13:4). Nepřistupuje agresivně a netaktně.
2) „Láska…nehledá svůj prospěch…“ (1. Korintským 13:5). Zapomíná na potřebu být přijata a dává si pozor, aby to, co slyší druhá osoba, bylo přefiltrováno pouze skrze laskavost. Odmítne odejít s tím, že řekla jen polovinu pravdy.
3) „Láska…se nedá vydráždit…“ (viz 1. Korintským 13:5). Když se postavíš někomu v lásce, nebuď nešťastný, pokud se ti dostane zlostné odpovědi jako: „Kdo jsi, že mi něco takového říkáš?“ Správný lék nechutná dobře, ale léčí.
4) „Láska…nepočítá křivdy“ (1. Korintským 13:5). Pokud jsi byl zraněn, je důležité, abys s tím jednal a „hodil to za sebe“. Pouze tehdy se můžeš někomu postavit tak, aby to bylo pro jeho dobro.