„…odpouštějte si navzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil vám.“ Efezským 4:32
Moc odpuštění je úžasná věc. Žádný vztah bez odpuštění nemůže přežít, natož pak prospívat. Ať už jde o cokoliv, odpuštění osvobozuje obě strany, bere zbraň ze satanových rukou a otevírá dveře Bohu, aby v té situaci mohl pracovat. Nikde to neplatí více než ve tvé vlastní rodině. Pravda je taková, že je snazší odpustit nepříteli, kterého vidíš málokdy, než milované osobě, kterou vídáš každý den. Ale musíš to udělat.
George Herbert řekl: „Ten, kdo neumí odpustit druhým, ničí most, přes který sám musí přejít.“ Pavel píše: „…oblečte milosrdný soucit, dobrotu, skromnost, pokoru a trpělivost. Snášejte se navzájem a odpouštějte si, má-li kdo něco proti druhému. Jako Pán odpustil vám, odpouštějte i vy. Především však mějte lásku, která všechno spojuje k dokonalosti“ (Koloským 3:12-14).
Uč své děti odpouštět. Pokud je vystavíš svému hněvu, dej pozor na to, aby byly nablízku, když projevuješ milost. Nauč je, jak řešit určité záležitosti tak, aniž by byl dotyčný člověk napaden. Dej jim najevo, že rozdílnost názorů může vést k rozhodnutí, které zlepší věci pro všechny, a že jako člen rodiny se můžeš mýlit, ale stále s tebou mají jednat náležitě. To může znamenat, že je budeš učit věci, které tebe nikdo neučil. Pokud to tak je, pouč se z chyb svých rodičů a nepřenášej je na své děti. „Nenechte nad svým hněvem zapadnout slunce a nedopřejte místa ďáblu“ (Efezským 4:26-27). Jinými slovy, odpouštěj, když jsi zraňován, a neodnášej si svůj vztek do postele.