„…pamatovat na vdovy…“ Jakub 1:27
Miriam Neff říká: „S odchodem mého manžela Boba do nebe…se život změnil. Můj kalendář, moje kreditní karta, obsah mé lednice i výraz v očích mých dětí, když procházely dveřmi o svátcích. Můj životní prostor se více naplnil nepotřebnými věcmi. Málokdy používám make-up a jsou další změny, které jsou tak osobní, že není možné je sdílet. Samotu a osamělost není možné dost dobře popsat… Vdovy prožívají tolikrát ‚poprvé‘, že přestávají počítat… Jako vdova jsem se naučila, že všichni se měníme. A mnohé z těch změn jsou dobré. Stáváme se naplněnými vírou, protože nejsme schopny čelit dni za dnem. Stáváme se silnými, protože nemáme na vybranou. Jsme soucitné, protože naše srdce byla zlomena.“
Pravda je taková, že ženy, jejichž manželé zemřeli, ztratily sedmdesát pět procent přátel, šedesát procent prožívá zdravotní problémy, jedna třetina má po jednom roce klinickou depresi a mnohé čelí finančním obtížím. Jak říká jeden pastor: „Vdovy se přesouvají z předních lavic ve sboru do těch zadních a potom odcházejí. Přejdou od služby a zpěvu v pěveckém sboru k osamělosti a tichému vzlykání.“
Bůh se tolik zajímá o vdovy, že je zmiňuje v Písmu více než stokrát. On je „obhájcem vdov“ (viz Žalm 68:6). „…ujímá se sirotka i vdovy…“ (Žalm 146:9). Jakub říká: „Pravá a čistá zbožnost…znamená pamatovat na vdovy…“ (Jakub 1:27).
Miriam Neff dodává: „Nikdo nemůže utěšit vdovu tak jako jiná vdova…když vidíme jinou ženu vstupovat do této zkušenosti…chceme ji utěšit… Zatímco potřeba finanční podpory a pomoci…je obvyklá, potřeba být ve spojení je ještě palčivější…potřebujeme věřící přátele, kteří jsou nám nablízku.“