„…dokonalá láska strach zahání…“ 1. Janova 4:18
Snažíš se co nejlépe sloužit Pánu, ale přesto někdy pochybuješ o svém spasení? I když si nejsi vědom žádného konkrétního hříchu ve svém životě, stále se necítíš hoden stát v Boží přítomnosti, nejsi si jistý Jeho přijetím? Přečti si tento verš. A ještě lépe, když si ho napíšeš a budeš ho nosit s sebou: „…dokonalá láska strach zahání…“ (1. Janova 4:18).
Kdyby tě Bůh miloval nedokonalou láskou, měl bys důvod k obavám. Lidská láska, která je nedokonalá, si vede seznam hříchů a často do něj nahlíží. Ale Boží láska taková není. Ve chvíli, kdy vložíš svou důvěru v Krista, vidí tě jako „spravedlivého“ a od toho okamžiku plně přijatého. Jeho láska vyhání tvůj strach, protože vyhání tvůj hřích. Pamatuješ si tato slova z Janovy epištoly? „…ať nás srdce obviňuje z čehokoliv; neboť Bůh je větší než naše srdce a zná všecko“ (1. Janova 3:20). Proto je možné, že i když ti bylo odpuštěno, můžeš stále cítit neodpuštění. Takže když máš pocit, že ti není odpuštěno, pochybuj o svých pocitech, ne o Bohu. Nedej na pocity a vrať se k Písmu. Boží Slovo předčí sebekritiku a sebezpochybňování. Jak Pavel řekl Titovi: „Ukázala se Boží milost, která přináší spásu všem lidem… Tak mluv, napomínej a přesvědčuj se vším důrazem“ (Titovi 2:11-15).
Důvěřuješ Kristu jako svému Spasiteli? Pak začni směle milovat a naplno žít. Nic nepovzbudí tvou odvahu jako jistota milosti. „Jestliže doznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti“ (1. Janova 1:9). Všimni si slov „každé nepravosti“. Přijal jsi Boží odpuštění, tak žij jako ten, komu bylo odpuštěno, kdo byl spasený!