„…Hospodin žádá…abys…miloval laskavost…“ Micheáš 6:8, přel. z angl.
Každý den míjíme příležitosti prokázat laskavost jenom kvůli tomu, abychom ušetřili pár vteřin. Jeden spisovatel napsal: „Pokud lidi považuji za překážky nebo je využívám jako prostředek k tomu, abych něčeho dosáhl, stávám se slabším člověkem. S každou strohou poznámkou, pohrdavým pohledem nebo odměřenou odpovědí ztrácím trochu více sám sebe a můj vztah s Bohem trpí.“
Pavel napsal: „Ovoce Božího Ducha však je…laskavost…“ (Galatským 5:22). Nemůžeš milovat Boha, aniž bys byl laskavý k těm, které miluje on. Zamysli se nad Rút a Noemi. Když je okolnosti připravily o manžely, Rút řekla své stárnoucí tchyni: „Nenaléhej na mne, abych tě opustila a vrátila se od tebe… Ať se mnou Hospodin udělá, co chce! Rozdělí nás od sebe jen smrt“ (Rút 1:16-17). Zamysli se nad Jónatanem a Davidem. Když se Saul pokusil Davida zabít, Jónatan k němu přilnul a miloval jej jako sám sebe (viz 1. Samuelova 18:3), i když to znamenalo obětovat příležitost stát se králem. Zamysli se nad Davidem a Mefíbošetem. V dobách, kdy nově ustanovení panovníci běžně vyháněli ty, kteří byli spojeni s předchozími dynastiemi, David vyhledal Jónatanova syna a řekl: „Neboj se. Rád bych ti prokázal milosrdenství kvůli Jónatanovi… Vrátím ti všechna pole tvého děda Saula a budeš každodenně jídat u mého stolu“ (2. Samuelova 9:7). Zamysli se nad šúnemanskou ženou. Ta si všimla Elíši, jenž často procházel kolem jejího domu, tak pro něj nechala udělat malý pokojík, aby se tam mohl „uchýlit“ (viz 2. Královská 4:9-10).
Laskavosti nikdy nebudeš litovat. Og Mandino říká: „Jednej s každým, koho potkáš, jako kdyby měl do půlnoci zemřít. Rozprostři svou péči, laskavost a pochopení, jichž jsi schopen bez sebemenší myšlenky na odměnu, a tvůj život už nikdy nebude stejný.“