„… oblecte nové lidství, stvořené k Božímu obrazu ve spravedlnosti a svatosti pravdy.“ Efezským 4:24
Toužit po pravdě je jedna věc, ale musíš o ni i náležitě usilovat. „Odložte dřívější způsob života … oblecte nové lidství, stvořené k Božímu obrazu…“ (Efezským 4:22-24).
Jedna spisovatelka píše: „Musíme být ochotni mít rozhovory, kterým by se naše ‚staré já‘ rádo vyhnulo… Není to snadné …vyžaduje to velkou dávku pokory a přijetí skutečnosti, že se nebudeme cítit příjemně… Nejrychlejší řešení je okamžité a nepříjemné: přiznat se v tom okamžiku. Zkusila jsem to. Na večírku nějaké ženy se diskutovalo o zapojení do jedné organizace a já se chtěla ‚vnutit‘, tak jsem řekla, že jsem se vždycky chtěla zapojit, ale nikdy mě tam nevzali… Věděla jsem, že jsem lhářka. Nikdy jsem netoužila trávit čas tímto způsobem … z výborů mám vyrážku! Takže i když jsem měla dobrý úmysl, moje přiznání se bylo nemotorné, když jsem vyhrkla: ‚Omlouvám se, prostě jsem vám lhala. Nikdy jsem tam nebyla jako dobrovolnice a ani po tom netoužím.‘ Všichni zmlkli a já jsem se snažila vzpomenout si, kde jsem nechala peněženku, abych odtamtud mohla utéct, když všichni jako zázrakem vybuchli smíchem…
Nezáleží na tom, jak je to nepohodlné … pravda nás osvobozuje. Usilovat o pravdu je jako cesta lososa proti proudu; doslova jdeme proti proudu … svět říká, že pravda se může měnit na základě okolností, srovnávání, nových údajů a úrovně zkušenosti. Ale konečná pravda není relativní. Nemůžeme ji změkčit nebo přizpůsobit naší náladě a tomu, co se nám hodí. Proto je stav našeho srdce tak důležitý … když nejsme schopni nebo ochotni rozpoznat pravdu naším intelektem, musíme se spoléhat na hlas našeho srdce.“