„Ponesou pak břímě lidu s tebou, neponeseš je už sám.“ 4. Mojžíšova 11:17
Mojžíš se zeptal Boha: „Proč jsem u tebe nenalezl milost, žes na mě vložil všechen tento lid jako břímě?“ (4. Mojžíšova 11:11). Bůh odpověděl: „Shromažď mi sedmdesát mužů … A odeberu z ducha, který je na tobě, a vložím jej na ně. Ponesou pak břímě lidu s tebou, neponeseš je už sám“ (4. Mojžíšova 11:16-17). Zjisti, jaké silné stránky ti Bůh dal, a zbytek svěř těm, kteří jsou silní v tom, v čem ty jsi slabý. Každý vedoucí je zodpovědný za to, jak naloží s oblastmi, v nichž není obdarovaný. Pokud se za každou cenu snaží mít je pod kontrolou, ničemu a nikomu to neprospívá. V některých věcech, za něž jsi zodpovědný, nikdy dobrý nebudeš. Musíš od nich dát ruce pryč a přenechat je jiným! Proč je to pro nás tak obtížné? Zde je několik důvodů:
1) Pýcha. Úspěch je opojný a lidé, kteří jím jsou nakažení, nepřemýšlejí příliš realisticky. Myslíme si o sobě, že naše schopnosti jsou daleko větší, než ve skutečnosti jsou. Pokud přiznáš slabost, neznamená to, že se znemožníš; jen přiznáš to, co všichni kolem tebe už vědí!
2) Nevědomost. Když někomu máme předat své slabé oblasti, cítíme se nepříjemně, protože si myslíme, že pokud my něco děláme neradi, jsou na tom ostatní stejně. Ale tak to není. Tvá omezení jsou pro druhé příležitostí, aby mohli zazářit.
3) Nezávislost. Myslíme si, že pokud má být práce odvedena „dobře“, musíme ji udělat sami. Ale úkolem vedení není jen vyřídit záležitosti; jde o to, aby cíle bylo dosaženo pomocí druhých. Pokud nemáš kolem sebe nikoho, komu bys mohl svěřit úkoly, podívej se do zrcadla! Lidé, kteří tě následují, jsou přesně tam, kam jsi je dovedl! Jestliže nemáš nikoho, na koho můžeš delegovat zodpovědnost, hádej, kdo se potřebuje změnit?