„I vy buďte živými kameny, z nichž se staví duchovní dům…“ 1. Petrova 2:5
My nechodíme do církve; církev jsme my! I kdybychom se sešli k bohoslužbě třeba na parkovišti, pořád budeme církev! Vzpomeň si, jak to bylo se Šalomounovým chrámem. Naplánoval jej otec David, postavil jej syn Šalomoun a při zasvěcování jej naplnil Duch svatý. Tvůj sbor se Šalomounovu chrámu ve třech ohledech podobá:
1) Stojí na pozemku vykoupení. Abraham přivedl svého syna Izáka na horu Moria, místo budoucího Šalomounova chrámu, aby jej zde obětoval. A co se stalo o dva tisíce let později? Bůh přivedl svého jednorozeného Syna na stejné místo, aby zde zemřel za naše hříchy. Jak to řekl G. D. Boardman: „Kříž je jediným žebříkem dostatečně vysokým na to, aby dosáhl k prahu nebes.“
2) Chrám byl tou nejúžasnější stavbou, jakou kdy kdo vybudoval. Postavili ji z kamenů, které před použitím připravili: umyli je, opracovali a pak sestavili tak, aby do sebe přesně zapadaly. To je i náš příběh, že? „I vy buďte živými kameny, z nichž se staví duchovní dům, abyste … přinášeli duchovní oběti, milé Bohu pro Ježíše Krista“ (1. Petrova 2:5).
3) Stavební materiál chrámu pocházel z mnoha národů. Nejsme spasení kvůli národnosti, ale díky milosti. Spásu ti nepřináší krev, která proudí ve tvých žilách. Spravedlivým a Bohem přijatým tě činí krev, jež vytekla z Kristových žil.
Bible používá pro popis Šalomounova chrámu dva jedinečné obraty: měl být vybudován „… do mohutné výše…“ a tak, „… aby proslul nádherou po všech zemích…“ (viz 1. Paralipomenon 22:5). Tak vidí svou církev Bůh; a tak bys ji měl vidět i ty!