„… tělo je jedno, ale má mnoho údů…“ 1 Korintským 12:12
Apoštol Pavel napsal: „… tělo je jedno, ale má mnoho údů, a … všecky údy těla jsou jedno tělo…“ (1. Korintským 12:12). Použijme trochu absurdní ilustraci. Představ si, že tvoje noha už nechce být součástí tvého těla. Když se ptáš proč, začne s takovými věcmi, jako že už ji unavuje pořád chodit a vláčet se blátem: „Jiné části těla to mají lehké, ale já musím těžce pracovat. Nikdo mě neocení. Mluví se o krásných očích, vlasech a rtech, ale píseň o nohou nesloží nikdo. Takže sbohem.“ Když se jí zeptáš, jaké má plány do budoucna, řekne ti: „Budu jen tak sedět doma a dívat se na křesťanskou televizi.“ Křesťanské vysílání je skvělá věc, zvlášť pro ty, kdo z nějakého důvodu nemohou do církve. Jenže když z církve odejdeš bez Božího svolení, už neděláš to, pro co tě Bůh stvořil. Na chvilku třeba budeš mít pokoj, ale tvému životu bude chybět náplň. Navíc proto, že ses odřízl od zdroje duchovní potravy, nedorosteš do zralosti.
„Tělo není jeden úd, nýbrž mnoho údů. Kdyby řekla noha: ‚Protože nejsem ruka, nepatřím k tělu‘, tím by ještě nepřestala být částí těla. A kdyby řeklo ucho: ‚Protože nejsem oko, nepatřím k tělu‘, tím by ještě nepřestalo být částí těla. Kdyby celé tělo nebylo než oko, kde by byl sluch? A kdyby celé tělo nebylo než sluch, kde by byl čich? Ale Bůh dal tělu údy a každému z nich určil úkol, jak sám chtěl. Kdyby všechno bylo jen jedním údem, kam by se podělo tělo? Ve skutečnosti však je mnoho údů, ale jedno tělo. Oko nemůže říci ruce: ‚Nepotřebuji tě!‘ Ani hlava nemůže říci nohám: ‚Nepotřebuji vás!‘ A právě ty údy těla, které se zdají méně významné, jsou nezbytné…“ (1. Korintským 12:14–22).
Proč by ses měl vrátit do církve? Kvůli obecenství, duchovní stravě, službě a naplnění.