„Volám k tobě o pomoc, a ty mi neodpovídáš…“ Jób 30:20
Máš pocit, že Bůh neodpovídá na tvé modlitby? Praotec Jób se cítil stejně: „Volám k tobě o pomoc, a ty mi neodpovídáš, stojím tu, měj pro mě pochopení … Dobro jsem s nadějí očekával, a přišlo zlo, čekal jsem na světlo, a přišlo mračno“ (Jób 30:20 a 26). Všichni procházíme obdobími, kdy máme pocit, že se Bůh odstěhoval a nenechal nám svou novou adresu. Co dělá? Proč neodpovídá? Některým lekcím se naučíme jen tehdy, když Bůh mlčí. Jde o to, že:
1) Mlčení není nepřítomnost. Staré přísloví říká: „Mluvit stříbro, mlčet zlato!“ Někdy nám Bůh říká: „Dost už! Uznejte, že já jsem Bůh“ (Žalm 46:11). Musíš se s člověkem cítit opravdu bezpečně, abys s ním mohl jen tiše sedět. V tichu slova pozbývají významu a vytváří se úroveň intimity, při níž již nejsou nutná. Pokud chceš, aby ti bylo dobře s Bohem, nauč se trávit s ním čas v rozjímání a tichu.
2) Mlčení zkouší tvou víru. Kolik víry potřebuješ, když ti někdo přesně říká, kam máš jít? Je to jako když rodič běží vedle dítěte, které se učí jezdit na kole. Malému dítěti chybí sebejistota, ale až mu bude dvacet, bude vypadat podivně, jestli rodič bude vedle něj stále pobíhat! Bůh v určité chvíli sundá ruce z řidítek, aby viděl, co ses naučil. Na chvíli to možná bude nejistá jízda. To když budeš chtít ukázat, jak daleko jsi dojel a do čeho jsi vložil svou důvěru.