„Když byl spolu s nimi u stolu, vzal chléb, vzdal díky, lámal a rozdával jim.“ Lukáš 24:30
Přijímání Večeře Páně může být jak bezvýznamným rituálem, tak intimním obecenstvím s Ježíšem. Přečti si příběh o Kleofášovi a jeho společníkovi, kteří se vraceli domů do Emauz, když se najednou objevil Ježíš a šel s nimi. Nejdříve jim otevřel oči, aby pochopili, že ukřižování nebylo tragédií, jak si mysleli, ale naplněním proroctví a Božím způsobem, jak vykoupit ztracený svět. Je to důvod k oslavě, ne ke smutku. Později, když s nimi seděl v jejich domě a večeřeli, „… vzal chléb, vzdal díky, lámal a rozdával jim. Tu se jim otevřely oči a poznali ho…“ (Lukáš 24:30–31).
Zápasíš se strachem a pochybnostmi? Přemýšlíš, jestli Bůh dodrží slib, který ti dal? Dodrží! Kleofáš a jeho společník již dříve toho dne potkali ženy, které se právě vracely od prázdného hrobu a tvrdily, že Ježíš je živý. Ale ať se snažily sebevíc, muži tomu nemohli uvěřit. Na tomto příběhu vidíme, že Ježíš i ty, kteří pochybují, natolik miluje, že s nimi jde kus cesty, bere jejich strach a posiluje jejich víru. A víš, kdy to udělal? Když lámal chléb. Proto až příště budeš přijímat Večeři Páně, zastav se a modli se: „Pane, mluv ke mně. Ukaž mi svou vůli a svou cestu.“ Na takovou modlitbu rád odpoví. Možná jsi ve zmatku a cítíš úzkost, ale jestli máš duchovní hlad, on se ti ukáže a setká se s tebou na místě, kde to potřebuješ.