„Nezabiješ.“ 2. Mojžíšova 20:13
Šesté přikázání říká: „Nezabiješ“ (2. Mojžíšova 20:13). Většina z nás nepotřebuje přednášku o vraždě, proto se podíváme na skutečný problém: jazyk, jenž zabíjí tím, že ničí lidské sebevědomí a naději do budoucnosti.
Pavel napsal: „Vždyť celý zákon je shrnut v jednom slově: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého! Jestliže však jeden druhého koušete a požíráte, dejte si pozor, abyste se navzájem nezahubili“ (Galatským 5:14–15).
Angličané si pamatují bulvární titulek roku 1994: „Vražedný virus mi sežral obličej.“ Článek byl senzační, ale příběhy byly založeny na skutečných případech lidí z Gloucesteru, kteří byli napadeni invazivní streptokokovou baktérií. Když člověka napadne invazivní streptokok skupiny A (což není totéž jako streptokok, jenž způsobuje zánět mandlí), může propuknout nekrotizující fasciitida. Ta způsobuje, že tělo oběti odumírá rychlostí několik centimetrů za hodinu. Mezitím dochází k toxickému šoku, jenž zastaví funkce orgánů a způsobí smrt. Lékař Jeffrey Crowley popisuje, co se stane, když smrtelné mikroby napadnou člověka: „Bakterie se velmi rychle množí a produkují toxiny. Pacient může po tři dny trpět zduřením lymfatických uzlin, stoupající horečkou a nesnesitelnou bolestí v místě infekce. V této fázi může napadení zastavit penicilin, ale čtvrtého dne začnou infikované tkáně odumírat. Bakterie proniknou do krevního oběhu, ničí svaly a orgány, vyvolají v těle šok, a během několika hodin může následovat smrt. Invazivní streptokok je vzácný, ale nemilosrdný.“
„To je příšerné!“ říkáš si. Ano, a stejně příšerné jsou i klevety a pomluvy! Jsou smrtelné. Způsobují, že se lidé cítí bezcenní, protože ničí jejich sebevědomí a přivádějí je až k bodu, kdy se jim zdá, že život nestojí za to, aby ho žili. Nauč se střežit svůj jazyk a vyslovuj slova, která přinášejí život, ne smrt.