„Toužím … abychom se spolu navzájem povzbudili vírou…“ Římanům 1:11–12
Pavel píše o třech věcech, které jsme si vzájemně povinováni. Podívejme se na ně:
1) „Bůh … je mi svědkem, jak na vás bez ustání pamatuji při všech svých modlitbách…“ (Římanům 1:9–10). Jakýsi neznámý básník napsal: „Já býval v hlubinách zoufalství, kde je stín – po modlitbách tvých však jsem šplhal do výšin.“ Nikomu nemůžeš lépe prokázat lásku a zájem než tím, když mu řekneš: „Modlím se za tebe,“ a opravdu se modlíš! Modlitba zve do situace Boha a nebeským silám dává moc začít jednat a přinést změnu.
2) „Toužím vás spatřit, abych se s vámi sdílel o některý duchovní dar a tak vás posílil…“ (Římanům 1:11). Po čem Pavel toužil? Aby mohl posílit své sourozence. Byl ochoten kvůli tomu cestovat daleko a s velkým osobním rizikem. Když se dva lidé rozhodnou vzájemně poznávat a rozvíjet své Bohem dané dary, přinese to požehnání nejen jim, ale i všem okolo.
3) „Toužím … abychom se spolu navzájem povzbudili vírou jak vaší, tak mou“ (Římanům 1:11–12). Všimni si slov „povzbudili“ a „vírou jak vaší, tak mou“.
Tady působí mocná dynamika! Zaprvé, modlíme se za sebe navzájem. Zadruhé, vzájemně v sobě rozpoznáváme dary od Boha a pečujeme o ně. Zatřetí, spojujeme se ve víře a zaměřujeme se na společný cíl. Ježíš řekl: „Opět vám pravím, shodnou-li se dva z vás na zemi v prosbě o jakoukoli věc, můj nebeský Otec jim to učiní. Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich“ (Matouš 18:19–20).