„Jako když někoho utěšuje matka, tak vás budu těšit.“ Izajáš 66:13
Když procházíš soužením, připomínej si:
1) Boží útěcha je skutečná. Pamatuješ si na chvíle z dětství, kdy jsi býval smutný a bál ses? Vzpomínáš, jaká to byla úleva, když se objevila maminka? Boží útěcha je ještě skutečnější než tehdejší maminčina. „Jako když někoho utěšuje matka, tak vás budu těšit“ (Izajáš 66:13). Bohu na tobě záleží ještě víc než tehdy v dětství tvé mamince. „Cožpak může zapomenout žena na své pacholátko … I kdyby některé zapomněly, já na tebe nezapomenu. Hle, vyryl jsem si tě do dlaní…“ (Izajáš 49:15–16). Když potřebuješ útěchu, můžeš s Bohem vždycky počítat!
2) Utěšitel žije v tobě. Ve chvíli utrpení nám Bůh připadá vzdálený a nedostupný. To ale není pravda! Ježíš vyřešil obavy svých učedníků jednou pro vždy: „… já požádám Otce a on vám dá jiného Přímluvce, aby byl s vámi na věky…“ (Jan 14:16). Duch svatý, jenž v tobě navždy zůstává, je ti blíž než vzduch, který dýcháš. Je schopen, ochoten a připraven tě potěšit. Někdy ti třeba připomene verš z některé písně, básně či kázání, které jsi slyšel. Až to udělá, věř, že je to od něj a opakuj si: „Bůh veškeré útěchy ve mně navždy přebývá!“
3) Písmo přináší útěchu. Apoštol nám připomíná, „… abychom z trpělivosti a z povzbuzení, které nám dává Písmo, čerpali naději“ (Římanům 15:4). V depresi se ti možná nechce číst Bibli, ale překonej to. Přinese ti to útěchu, po níž prahneš.